Star Wars: The Rogue One

„Jyn, je čas jít spát,“ řekla Lyra, když nakoukla do dětského pokoje.
„Mě se ještě nechce spát,“ protestovalo děvčátko s tmavohnědými copy.
„Když slunce zapadne, všechny děti musejí být v posteli. Jinak si pro ně přijdou Sithové, pamatuješ?“ zkoušela matka nezbedné dítko postrašit.
„Ale já už jsem velká!“
„Aha, tak to už asi nebudeš chtít slyšet pohádku na dobrou noc,“ řekla Lyra naoko zklamaně. „A to jsem zrovna měla přichystanou jednu o rytířích Jedi a záhadné jeskyni plné barevných krystalů…“
Jyn prosvištěla pokojem, jako by ji poháněly hypermotory a po hlavě hupsla do peřin. „Prosím, mami vyprávěj! Pořád jsem malá.“

Zase se válel na podlaze a kreslil. Už během cesty na Brentaal si Galen všiml, že narozdíl od ostatních studentů dává Orson přednost obyčejnému tabletu a písátku, které dřív nebo později bezděčně ožvýkal.
Orson mžoural přes přerostlé háro a pod hubenými prsty mu vykvétaly perfektní kružnice a dokonale rovné čáry. Reaktory. Děla.
"Teda," nevydržel Galen nakonec."Nechci se dotknout tvý architektonický geniality, ale jak že to má být velký?"
"Ále," zasmál se Orson."Takovou kravinu stejně nikdo nezaplatí. Pojď radši na pivo."
Tak šli. V blažené nevědomosti, že osud je pěkná svině. A některé vzdušné zámky nakonec bohužel někdo postaví.