Ze života (bohužel mého)

Člověk si může hlavu ulámat, když se snaží spočítat paušální poplatek za odpady. Prsty ušoupat, jak píše informace o třídění, vyhlášku a ještě mraky mailů. Taky si může záda zlámat, jen aby u těch blbých kontejnerů uklidil, když někdo pošle s odpadky dítě, které tam nedosáhne, pytel mu upadne, odpadky se rozsypou. (Nebo je to debil, kterému je to jedno.) S kočkami se může člověk taky ujezdit na veterinu, když si zakousnou kost/kostmi se ucpou k prasknutí... A všechno jenom kvůli sobeckým blbečkům, co si myslí, že my burani ze vsi žijeme na hnojišti.
Jenže my taky určujeme ceny, holenkové!

Zkouška z analytické filozofie se pomalu blíží. Wittgenstein, Searle, Frege, Austin, Grice - ještě před dvěma měsíci neznámá jména se začínají spojovat s myšlenkami.

Pomalu se blížím ke konci vypracovaných otázek a mám pocit, že už hlava víc informací nepobere. Už jsem tak zoufalá, že zkouším metodu Protřepat hlavu a sesypat informace na menší hromadu.

"Jak to jde?" ptá se Larim a pokládá přede mě kávu.

"Krom toho, že nesnáším Wittgensteina, tak docela dobře. Toho jediného asi nezvládnu. No a ještě bych byla ráda, abych pořád nemíchala definice konverzační a konvenční implikatury od Grice."

Odpovědí je zmatený výraz. Docela ho chápu.

Šestá večerní se blíží. Sedím na gauči a zadávám v mobilu číslo. Není to na mě znát, ale celá se klepu, a srdce mi buší jak splašené.

Larim mě lehce pohladí po noze, aby mi dodal odvahy, a jeho rodiče mě upřeně pozorují.

"Zbytečně se tím netrap," pronese tchán. "Doteď si s nima komunikovala bez problémů."

Má sice pravdu, ale mail si člověk může zformulovat v klidu.

Zmáčknu zelené tlačítko...

"Hello, this is Eillen. I am calling on behalf of Mrs...," začínám poté, co mi někdo zvedne hovor.

V obýváku sedíme čtyři, přesto jsem na hovor do Ameriky jsem sama.

Taky si děláte seznamy úkolů?
Na nákup, na úklid, na práci, na školu...

Snad abych fyzicky nevyšla z formy
po celý týden pak plním své normy.

WC štětka v jiných rukou je jak zubní párátko,
po mé kúře dezinfekční lesk jak blesk je zakrátko.

Vyvěsím a do komínků dokonale složím prádlo
a v kuchyni u sporáku připravím fakt skvělé "žrádlo"!

Podlahy i prach mám setřený rychleji,
snad je to naučím... neztrácím naději.

Umýt vnější okraj vany a vyčistit dlaždičky,
na to jiní zapomenou, nebo šetří ručičky.

Nikdo práci neudělá lépe, než já sama,
asi jsem fakt dokonalá, nebo prostě lama. :-)

To si takhle procházíte životem s jistotou, že existují významy a jsou pevně dané. Potom se dáte kvůli práci na studia, a seznámíte s panem Quinem. Ten vám vysvětlí, že pevně daný význam je vlastně Mýtus muzea, kdy si význam představujeme jako exponáty v muzeu.

Vybalí na vás Neurčitost překladu a Nevymezitelnost reference. Na vysvětlení mu stačí gavagai.

Jestli je to králík, nebo jeho neoddělitelná část, se nedozvíte. Ale zaujme vás to tak, že si danou problematiku zvolíte za téma bakalářské práce.

Takže máte pevně dané téma, ale jistotu, že to zvládnete zpracovat musíte teprve najít.

Měla bych začít hledat...

„Znáte ukradený měsíc? Jasně, že znáte. Protože je vám taky ukradený. Teda ne, že by vám byl ukradený, jako že je vám úplně fuk, ale že jste ho sami sobě ukradli.
A mně pokaždé uloupnou kus dubna ještě perníkové Velikonoce. Psát denně drabble jakžtakž stíhám, ale číst… škoda mluvit. Pak se z těch trhů vrátím domů do chalupy, a mám ji až po střechu plnou nepřečtených bezva stoslůvek. A pořád přibývají další a další!
Stihnu já to vůbec dočíst? A čím mám začít?
Na jaké téma já tu vlastně blábolím? Na bonus o měsíci v jináči, nebo na paralýzu výběrem???“

Vyrážíme na jednu pamětihodnost v okolí. Tam jedeme autobusem, zpátky jsem naplánoval vlak. Vyrážíme po značce k vlakové zastávce. Mezi poli je však značka špatně viditelná, pročež z ní scházíme. Přiblíživše se konečně k trati, spatříme projíždět zamýšlený vlak.
Další vlak jede až za dvě hodiny, jsme v prázdném časovém úseku, co se týká spojení.
Snažím se kombinovat možnosti, výsledkem je, že po osmikilometrovém pochodu stejně končíme v onom dalším pozdním vlaku. V době, kdy už kluci mají mít dávno po večerce.
Manželka je pekelně nasraná, bohužel oprávněně; kluci jsou extrémně unavení. Naštěstí nám neusínají ve vlaku.
Pohnojil jsem to.

Kde se vidíte za 5 let?

Tuhle totálně stupidní otázku dostávám každý rok v povinném dotazníku. Má postarší kolegyně suverénně píše, že v krematoriu. Pokaždé se tomu zasmějem. Já mám chuť, ale ne odvahu, napsat, že buď v blázinci nebo v kriminále, dle toho, jak moc za těch pět let budu ještě příčetná.

Nejspíš za pět let budu uklízečkou a bodyguardem zároveň (a asi tisícem dalších profesí). Po zemi zbytky jídla rozházeného předrahým potomstvem. Vládkyně chaosu, ničitelka řádu (nebo naopak). Vypadat budu jak angorák, lítat po domě jak sova na kofeinu. Takže kde se vidím za 5 let? V pr…

Nenechte vrásky dělat vám vrásky! Zamilujte si osvědčený Extreme Ultra Hyper Super Boost & Bounce noční krém, nyní s vylepšeným složením pro nekompromisní redukci známek stárnutí (a nejen jich). Luxusní gelovo-balzámová textura se okamžitě vstřebává, zatímco unikátní složení s kokosovým olejem, kyselinou sírovou, fluoroantimoničnou, arsenem a hydroxidem sodným spolehlivě zajistí, že už si skutečně nebudete muset dělat vůbec žádné vrásky. Nikdy. A s ničím.

Copywriter si požitkářsky prokřupal klouby na rukou. Chvíli hypnotizoval očima tlačítko Odeslat, pohrával si s myšlenkou, co by, kdyby...
Pak to s povzdechem smazal a šel si nalít sklenku něčeho silnějšího, aby tu hovadinu dodělal do deadlinu.