DMD č. 17. pro 17. 4. 2019. Téma: Přísně tajné

Dívám se z okna na kocourka
Na co ten chlupáč tolik kouká
Na co to koukáš, nechceš říc?
Na co by, přece na měsíc
Říkaly myšky, že je to na metál
Měsíc je velký ementál
Koukám se koukám, počítám díry
Jednoho by to vyvedlo z míry
Ale tiše, je to přísně tajné
Ať někdo sejra neukradne
A už dej pokoj, konec ptaní
Vyhlížím ho už od svítání
Teď vím, proč má tak velká očka
No proč, je to přece kočka
A tak tam sedí, den co den
Sní svůj krásný sýrový sen
Teď už jen zvonec
A pohádky je konec

John Adams za sebou pečlivě zavřel. Jednání jsou neveřejná. Nikdo nemusí vědět, co komu nasliboval, aby byla Deklarace schválena jednomyslně.

Aaron Burr zaťukal na okno. Otevřelo se, i když bylo k půlnoci. Diskrétnost je nutná, přestože si o tom cvrlikají vrabci.

Alexander Hamilton kontroluje, že je zamčeno. Chystá se dokázat, že pro svůj záměr je ochoten udělat cokoliv.

Thomas Jefferson se ve vlastním domě protahuje dvířky jako lupič. Co všechno děláme pro lásku...

Benjamin Franklin jde hrdě středem ulice a píská si. Mrtvoly ve sklepě? Satanistické seance? Milenky libovolného věku? Jen bezvýznamné noticky pod čarou. Oni už to historici vycizelují.

Třináctá hodina pokračuje cestou Daniela von Draka a jeho pokulhávající nadřízené do biologova kabinetu. Nějakou dobu kráčejí tiše.
„Poslyš, vždycky jsem se chtěla zeptat, jak daleko je to vlastně do tvého kabinetu?“ přeruší zadumané ticho ředitelka.
„Ani nevím, milá nadřízená, ani nevím,“ odpoví správce depozitáře.
Josefa N. si odfrkne. „Jak to myslíš?“
„Nikdy jsem to neměřil. Ostatně upřímně pochybuji, že je to vůbec možné,“ řekne Daniel přemítavě.
„Podléhají snad rozměry sbírek přísnému utajení?!“ začne se trochu zlobit ředitelka, neboť má ráda přehled o všem, co se ve škole děje.
„Nemyslím si, milá nadřízená. Jsem si jistý, že jsou někde zaznamenané.“

Přede mnou leží talíř. Z právního hlediska není napadnutelný. Energetická hodnota i váha jsou doladěné sběračkou mastnoty a odpovídají předpisům. Také hygienické normy to splňuje. Například v tom vůbec nejsou brouci. A není to zkažené, další plus. I když otázka je, jestli se to vůbec zkazit může. Ale v břiše mi kručí. Když se to hodně přisolí… Přemůžu se a polykám mírně kapustový karbanátek a průsvitnou bramborovou kaši.

O víkendu je doma u našich spousta práce kolem domu i na zahradě. Na vaření není čas. Maminka přesto vyčaruje oběd. Kapustové karbanátky s bramborovou kaší. Mňam! Dobrota!

Že by tajná přísada?

Hledala jsem čarodějku, která podle pověstí,
nabídne mi kromě kouzel také recept na štěstí.
Našla jsem ji, nebojte se,
bydlí tady u nás v lese.
Má vlasy dost nepodddajné
a postupy přísně tajné.
Tenhle ale svěřila mi bezvýhradně do rukou,
pro dlouhý a krásný život je prý jasnou zárukou:

"Nečekej až skončí liják, tancuj v dešti bos,
vločky sněhu ochutnávej, zaboř do nich nos.
Nehleď, kdo tě slyší, vidí, zpívej si a s hudbou vlň,
všechny tajné sny a přání neodkladně si vždy plň.
Práci dělej pro radost a ne výplatní pásku,
nechej srdce milovat a přijmi do něj lásku."

"Jistě chápete, že do nich musíme zabudovat nějaké bezpečnostní opatření," usmál se na ni Jedi. "Bohužel, i přes naše největší úsilí u nás již došlo k několika incidentům, kdy se rytíř Jedi postavil proti svým vlastním bratrům. Kloni musí mít protokol, který zajistí, že v takovém případě budou chránit věrné členy Řádu a ne... odpadlíky."
"Lze implantovat čip, který by byl následně aktivován hlasem," zamyslela se Nala Se. "Naše výtvory jistě nebudou podléhat emoční nestabilitě, ale chápu vaše obavy. Opatrnosti není nikdy dost."
"Vskutku. Bude ale lepší, pokud se kromě nás o existenci čipu nikdo nedozví," usmál se lord Dooku.

Něčím jí připomínal Josífka. Přistihla se dokonce při myšlence, že nějak takhle by býval mohl vypadat její a Josífkův syn. Musela se kousnout do rtu, aby se nerozplakala. Ano, viděla v něm syna, kterého neměla. Což se ovšem kolega Poděbradský nesměl nikdy dozvědět!
Cosette se vždy držela zásady, že pouhá zvědavost není důvodem využívat rodinného daru a nahlížet lidem do mysli. Mnohé však dokázala vycítit i bez nějaké zvláštní snahy – třeba to, že má Vilém Poděbradský jakési závažné tajnosti. Jednoho odpoledne ve sborovně nakonec neodolala.
Svou nechuť ke komunistům netajil, že však zajde tak daleko, aby organizoval odbojovou skupinu, nečekala.

"Přeneseme se portálem. O tom, kam vás vezmu, kdo tam žije a proč tam jdeme, neřeknete nikomu ani slovo. Berte to jako přísně tajné informace."
"Proč bychom vás měli brát tak vážně, co?" zeptal se Moravec.
"Protože vy chcete přežít a Matěj si chce udržet místo." odsekla.
Otevřela portál hned na místě, jakoby z ničeho. Moravec se na ni užasle podíval.
"Když chcete, aby vás nepřemohly ty nejhorší věci, měl byste být nejlepší. A já jsem díky těm lidem, za nimiž jdeme. Tak prosím." řekla a ukázala k portálu.
Prošli na druhou stranu a ocitli se na nábřeží u rybníka.

Zas mě navštívili, když jsem nebyl doma. Už poznám, kdy mi prohledávají dům, vědí, že jsem míval tajné skrýše, a nevěří mým tvrzením, že jsem všechno prodal.
Časy mých zlodějských výprav dávno minuly. Šperky byly moje vášeň, ale stáří mě doběhlo. Už mám sílu jen na své včely. Jsou mými společnicemi a nelze než je obdivovat. Neúnavně pracují celý svůj život ve prospěch společenstva. A teď taky pro mě.
Otevírám poslední úl. Přivítá mě monotónní bzučení a nezaměnitelný pach. Vidím, že včely začaly stavět voskové můstky kolem několika náhrdelníků, které jsem zavěsil mezi plásty.
Na stáří je nutno se pojistit.

I přes zavřené dveře TARDIS bylo ještě slyšet výstřely. Rose se skulila na podlahu a snažila se popadnout dech.

„Proč?“ zasýpala nakonec.

Doktor zvedl hlavu od konzole: „Proč co?“

„Proč jsme to vejce museli krást...“

„Já ti to neřekl?“

„Ne.“ Pomalu se vyškrábala na nohy. Vejce se už vyhřívalo v košíčku pod žárovkou. „Řekl si, že je to tajemství, a pak už nás chtěli zabít.“

Zavrtěl hlavou: „Pořád zapomínám, co všechno vám vláda zatajila...“

Než se Rose stihla urazit, vejce se pohnulo. Diamantová skořápka se zatřásla a praskla. Na světlo vykoukl nejdřív zlatý zobáček a pak růžové křišťálové…

„Fabergého kuřátko.“