DMD č. 26. pro 26. 4. 2019. Téma: Mezi šesti očima

„Kde může být?“ strachuje se hlava #1. „Když se takhle zdržel naposledy, vrátil se s úplně seškvařenými obvody.“
„Máš takovou starost jenom proto, že si děláš zálusk na místo hlavní hlavy,“ zavrčí hlava #2.
„Jak zálusk?!“ ohradí se hlava #1 „Jsem na řadě!“
„Na řadě je hlava #3!“
Jmenovaná hlava se ale jen zašklebí a zaskučí.
„Dobře víš, že hlava #3 má androidní motolici,“ namítne hlava #1.
„A to se Ti náramně hodí!“ hádá se hlava #2.
Pak se náhle objeví jejich majitel. Vypadá ale úplně jinak…
„Stala se ta nejkrásnější věc. Našli jsme stroj, co ze mě udělal člověka!“

Nepozvala ji do kavárny, ale do svého hotelového apartmá, který ve Vídni trvale obývala. To bylo značně neobvyklé. Beatrix zaklepala a služebná ji pustila dovnitř. „Paní hraběnka s panem podnikatelem Wernerem jsou ve velkém salónu.“ Toto bylo ještě neobvyklejší.
„Tak to je ona, příteli!“ Hraběcí milost jí s úsměvem pečlivě namalovaným vyšla vstříc. Pan podnikatel decentně její ruku přiložil k ústům. „Madam Dvorak, zkušená v oděvním průmyslu, ideální správkyně vašich dílen. A jen mezi šesti očima,“ usmála se poněkud jedovatě, „žena s neobyčejným pozorovacím talentem.“
„A samozřejmě švagrová mé Anety,“ vstoupil do náhle napjatého okamžiku Otto Werner.
Neobvyklost nebrala konce...

„Ahoj Hermiono, ty už jsi tady? Harry, mohli byste na chvíli pohlídat Ithunn?“
Jen co Lily odejde, nakloní se oba nad ohrádku a zevrubně mrně studují.
„Myslíš, že je to pravda?“
„Říkají to všichni, Hermiono.“
„Ale já jsem o tom nikde nenašla ani slovo!“
„Všechno není v knihách. Jsou věci, které si lidé jen vyprávějí, tajně, mezi čtyřma očima…“
Ithunn otevře kukadla a hned se usmívá. Její oblíbená hračka přišla! Mává rukama, žvatlá a snaží se Harrymu sebrat brýle. Ten se rozesměje taky.
Věštby a povídačky o budoucnosti přestanou prozatím existovat.
Zůstanou jen děti a krásný letní den plný kouzel.

Postupně se sešli v jedné bradavické učebně. Jako na rodinnou poradu. Mezi šesti očima.
Matka ji vtáhla dovnitř prakticky za vlasy. Bez ceremonií a dramatických řečí na dceru seslala Cruciatus a oči se jí krutě smály. Lin neprosila o smilování. Věděla, že to nemá cenu. Bellatrix se nadechla…
Zelené světlo. Zlé oči se naplnily šokem, pak zmrtvěly. Lin zalapala po dechu.
„Vstaň, nemáme na to celý den,” ucedil původce smrtící kletby, zcela bez emocí. Nestihla se ani zeptat, co se děje, když otec sebral z podlahy její hůlku a rozlomil ji ve dví. „Teď zmiz.“

Po bitvě ji hledali. Zmizela.

Víte řeknete si, co na tom asi může být… Vzít barvu, nastříkat ji na plech a voala máte dokonalý povrch lesklý jako zrcadlo.

Tak na to můžete rovnou zapomenout! Lakování je taková trochu alchymie říznutá černou magií. Než se vůbec pustíme do lakování je třeba povrch důkladně očistit. Trochu to teda pošudlíme hadrem a hurá do lakování co?

Tak snadno to teda nepůjde! Moucha přilepená v barvě a kolem šest podivných teček. Tak na mouchy jsou ty komory s filtry… Ale co ty tečky? To mastnota špatně odmaštěného povrchu porušila povrchové napětí barvy a vytvořil se defekt zvaný rybí oko.

Už od dětství byly nejlepší kamarádky. Trávily spolu celé dny i celé noci.
"S kýmpak si to povídáš?" ptala se maminka, když nakukovala do temného pokoje. Zamumlala, že jen sama se sebou. Nebo předstírala spánek. Kamarádku, která bydlela pod postelí, přece nemohla prozradit.
"Na, tady máš medvídka, ať se v noci nebojíš," zašeptala.

"Těší mě," usmála se. Její kamarádka přivedla další holčičku. Prý si budou rozumět. Duo se změnilo v trio jako mávnutím kouzelného proutku. Hovory za zavřenými dveřmi pokračovaly ve třech. Udělaly si piknik na zahradě. Nikdo jiný tam nesměl.
Jedna holčička. Druhá holčička. Třetí holčička. Deka je prázdná.

Broučí farma nakonec nezůstala tak tajnou, jak se snažili. Ani jedna z maminek na ni sice nepřišly, ale na jedné z přísně utajených porad mezi šesti očima se náhle otevřely dveře, a vešel Michal, starší bratr kluků.

"Netvařte se tak překvapeně, mamka s tetou mi schovaly tablet, že mám trávit vic času venku jako vy, no a na co nenarazím." Zazubí se.

"No aspoň už vím, co jste tam furt dělali, a proč sem zalézáte. Nic neprozradím, ale chci být u toho."

Na námitky nebere ohledy.

"No co, porada jen mezi šesti očima, dvojčata budeme počítat dohromady a je to!"

Edvin byl profesionálně ošetřen, což na téhle lodi znamenalo, že mu tu harpunu z kolene vytáhli druhou stranou, dostal náplast s poníkem a panáka, aby se mu lépe regenerovalo, a tím byla celá operace úspěšně završena. Lady Thrúðr ho pak ještě kopla do zdravé holeně, aby nedělal kraviny, a celé přítomné procesí se otráveně odebralo do podpalubí, které bylo vevnitř větší.
Na palubě tak zbyli opět jenom Edvin z Mjóðlandu, Jana z Arku a Geralt z Rivie a v takovém počtu nebyl problém se dohodnout, že to s tím blbnutím nebudou přehánět a vrátí se k osvědčenému, zcela neakčnímu chlastání.

"Pánové, tohle se nesmí dostat ven. Lidi se nemůžou dozvědět, že je od termonukleární zkázy dělil jediný přepínač."
"Pět ze šesti kroků k aktivaci hlavice. Nemluvě o tom, co se stalo s druhou bombou," dodal druhý muž v místnosti.
"Byla to obyčejná havárie. Ta B-52 byla na cvičném letu. Na palubě měla cvičné bomby Mark 39 bez hlavice," prohlásil třetí a poslední přítomný.
"No nevím, tohle asi veřejnost nezbaští. A možná už si technici lidi ze záchranných týmů pustili pusu na špacír. Musíme připravit víc variant prohlášení podle toho, co už prosáklo ven."
"Pokud to bude možné, zatloukat, zatloukat, zatloukat."

Tři páry očí hledí každý jinam; tři mysli se ubírají stejným směrem.

První vidí dvě překážky dělící ho od získání toho, pro co přišel. Vypořádá se s nimi, vezme si krystal a půjde. Nezajímá se o chvějící se stěny.
Jestli krystal nedostane on, nebude jej mít nikdo.

Druhý vidí bojující mágy a za nimi jezírko, kde byl krystal schován. Skrz ně neprojde, musí je zastavit. Času zbývá málo.

Třetí nevidí žádné dobré východisko. Obětoval by život, aby se krystal nedostal do špatných rukou. Je to ale třeba? Co když je tu jiná možnost?
Vrhá prosebný pohled na léčitelku.
„Pomoz mi!“