Andulkoviny

"Jdeme na výšlap," řekla maminka.
Asi po pěti kilometrech chtěly začít andulky létat.
Naštěstí měly na klecích zámky s řetízky, takže nemohly uniknout.
Pepíček začal pípat: "Jestli existují nějaké řetězy svobody, tak je chci ihned
přetrhnout!!!"
Andulčata se přidala.
Kiki řekla: "Jediné řetězy dělící nás od svobody jsou řetězy od zámků."
"Tak je pojďme překlovat!" pípaly andulky.
"Ty andulky nemají rozum," říkali jsme si a šli jsme dál.
Po pár kilometrech jsme prošli kolem našeho domu a daly andulky do zahradní voliéry
prolítat.
Tak snad už nebudou chtít přetrhnout ty jejich řetězy svazující svobodu. Ony jsou tam pro jejich dobro.

"Dnes jdeme do lesa, andulky!"
Jelikož jsem si vzal modré tenisky, stalo se mi, že jsem ​je zaměnil s teniskami pana domácího. Šli jsme do lesa a tam si užívali pohodu.
​Až do chvíle, když jsem zjistil, že jsou mi tenisky kapku velké. Pak mi to došlo: "Já jdu celou cestu do lesa v cizích botách!"
​Naobědvali jsme se a já šel pro ty moje.
​Když jsem se potkal s panem domácím, řekl jsem:
​"Omlouvám se, už nikdy nepůjdu ve vaší obuvi!"
​"Ty seš teda pěknej ptáček," odpověděl pan domácí. "​Omluva přijata."
​Zbytek dne už jsem chodil ve správných botách.

Všechno máme, můžeme vyrazit.
Jako první půjdeme k požárnímu rybníku.
...
Po procházce městem Přibyslaví jsme šli na oběd.
Doma jsem si ale nevzpomněl, že mám vzít pro andulky oběd.
"Andulky, dnes budete držet půst," oznámil jsem.
Spustil se řev na celou hospodu.
Andulky jsme utišili a řekl jsem: "Jdu domů pro zrní, je to jen kousek."
"Tak běž," řekla maminka.
Vrátil jsem se s prosem a andulčata začala křičet: "Nebude půst! Jóóóó!"
Maminka je okřikla: "Neřvěte jak paviáni, nebo opravdu bude!"
Andulčata rázem zmlkla.
My jsme si řekli: "Tak, to bychom měli jídlo pro andulky a teď se jdeme nadlábnout."

"Dnes je finále výstavy," řekl Pepíček." Měl bych vám dát lekci, jak se chovat."
"A proč zrovna ty?!" řekl Honzík.
"Jsem nejstarší a mám patentovaný andulčí rozum!" naštval se Pepíček.
"A kdo ti dal ten patent na rozum?" zeptala se Kiki.
"Tom," odvětil Pepíček.
...
Disciplíny: "Let, chytrost a volná čtvrthodina."
...
Až se všechny andulky a korely prostřídaly, šlo se rozhodovat.
Dva členové výboru tam nebyli, onemocněli.
...
Vyhodnocení: 3. místo obsadili amazoňani Saši Nováka.
2. místo obsadili arové Matěje Zeleného.
1. místo obsadily andulky Toma Petersona. Gratulujeme.
"Tady vidíte, proč jsem zrovna já dostal patent na rozum," řekl v autě Pepíček.

Když jsme dohodnotili korely a andulky, šel jsem se podívat, jak se hodnotí amazoňani.
"Tihle papoušci se hodnotí podle stejných kritérií jako andulky?" zeptal jsem se předsedy komise.
"Ne, mají jiná kritéria, tady máš a nastuduj si to."
Když jsem dočetl, zeptal jsem se: "Není to divné? Tenhle pták má víc bodů, než by měl mít. Co je asi v pozadí?"
"Nějaké temné síly, ne?" zavrčel předseda komise, ale na hodnocení se podíval.
"Máš pravdu. Ještěže tu je, kdo dal kolik bodů. Tihle dva dávali body nespravedlivě. Navrhoval bych jim zaracha s hodnocením až do hlavního finále, souhlasíš?"
Kývl jsem.

Vraceli jsme se z oběda.
Vzal jsem papír a napsal: Musíme vymyslet, jak napsat dobře test. Tom
Papír jsem šel vložit do mrtvé schránky.
...
O pár hodin později jsem šel zkontrolovat schránku. Byl tam vzkaz.
Můj nápad je takový, že si na to normálně vezmem tahák. Měj se. Marek.
...
Byl jsem ve výboru a kontroloval jsem andulky.
Pepíček pípal: "Tome, mě se ten tvůj nápad s tou mrtvou schránkou nelíbí."
...

Odepsal jsem. Tahák je dobrej nápad, to by fakt šlo. Užívej dne, Tom.
...
Marek mi odepsal: Tahák teda platí. Marek.
Já šel do výboru a začal jsem si prohlížet andulky.

Dojeli jsme na výstavu ptactva a začali vyndávat klece.
Pípl mi mobil. Koukl jsem se: "Jste přijat do hodnotícího výboru."
"Hodnotící výbor a doprovod," řekl jsem.
Maminka si šla prohlížet ptactvo a já šel do výboru.
...
Rozrazily se dveře.
"Chyťte hooo!" ozvalo se.
"Zachraňte mě! Jsem ženich a honí mě nevěsta."
"Nemá vstupenkuuuuu!!!!" křičel vrátný.
Andulky si říkaly: "To je ale lov na ženicha." a dělaly, jakoby se nic
nestalo.
​Po chvíli ho dohonili a koupil si vstupenku.
​ ​Když jsme šli na oběd, tak jsme si říkali: "To byl ale lov na ženicha," a
přemýšleli, co si dáme k obědu.

"Konečně jsme na výstavě!" řekl jsem.
Začali jsme vyndávat klece a šli směr výstava.
"To je výstava motýlů," podivila se maminka.
Tak tam půjdeme a aspoň si prohlídneme motýly, řekli jsme si.
"To jsou hezká motýlí křídla," říkali jsme si.
Ne, že by se nám tam nelíbilo, ale měli bychom jet na výstavu andulek.
...
Cestou si andulky povídaly: "Ta motýlí křídla jsou ale křehká, ty naše se tak snadno nezlomí."
"A prej se ta křídla léčí několik měsíců," četl jsem v průvodci z výstavy.
"Tak to buďte rády, andulky, že nejste hmyz," řekla maminka a jeli jsme směr výstava
ptactva.

Vážený výbore výstavy ptactva,
rád bych se stal jedním z Vás. Chtěl bych hodnotit andulky vlnkované a korely
chocholaté. Proč zrovna já?
Mám doma třináct andulek vlnkovaných. Čtyři dospělé a devět mláďat.
Mláďata jsou vychována samičkami.
Korely jsem nikdy neměl. Když jsem se dočetl, že musím hodnotit nejméně dva druhy ptactva,
vybral jsem si australského papouška podobného andulce.
Nebydlím v Přibyslavi, jsem tu za účelem výstavy ptactva.
Jsem sympatický, rád o andulkách mluvím. Mé oblíbené předměty jsou informatika,
angličtina a hudebka.
Počítač ovládám průměrně. Informaci o přijetí do výboru mi prosím
napište na můj email.

V úctě Váš Tom Peterson

"Andulky, do klecí, jedeme na výstavu."
"Mobil, informace o andulkách, můžeme vyrazit."
Když jsem nakládal klece s andulkami, zapomněl jsem mobil.
"Vyrážíme!" řekla maminka.
Vyrazili jsme a zjistil jsem, že nemám mapy v mobilu.
"Není čas hledat," řekla maminka. "V šuplíku jsou automapy, vezmi si mapu Česko a najdi Přibyslav."
Andulky se pošklebovaly: "My jsme mu ten mobil schovaly, teď tu, jak známo, s Tomovou znalostí map budeme dlouho do noci."
...
"Tady jsme byli," řekla maminka.
"Ale já se tady neorientuju," odvětil jsem.
"Tenhle zážitek má právo být zapomenut!" zastavili jsme a začali hledat mobil,
abychom dojeli na místo určení.