Odepřít si potěšení, umrtvovat tělo, přiblížit se Bohu. Skýva tvrdého chleba, žíněná košile, bosé nohy, důtky flagelanta. Před Velikonocemi, o adventu, každý pátek si připomínat vděk za utrpení Páně. Odvrhnout nízké, pomíjivé světské radosti, a směřovat k blaženosti věčné.
Prožít strázeň svých bližních, jimž se nedostává tak základních potřeb, jako je jídlo nebo voda. Vžít se do jejich bídy, abys věděl, abys cítil, abys chápal a nezapomínal. Jeden měsíc v roce, pokud můžeš, aniž bys uškodil vlastnímu zdraví. A pokud nemůžeš, pohosti někoho z nich, jak jídáš sám - jednoho za každý den.
K čímu stolu si chceš přisednout, potulný proroku?
