Andulkoviny

"Hody hody.." recitoval Tonda.
"Tady máš vajíčka," pověděla maminka.
"Ty andulčata jsou si podobná jako vejce vejci," řekl Tonda.
"Jak to myslíš, Tondo?" zeptal jsem se.
"Jsou strašně zlobivá," odpověděl Tonda, "jedno začne křičet a rozhazovat řeřichu z
koupele a dalších dvanáct to chce dělat taky."
"Máš pravdu, ale zjistili jsme, že jsou v pubertě. Ale nevíme to úplně přesně,
googlili jsme to... Tondo? Nechceš mi pomoct nachystat koupel pro andulky?
Jestli ji nedostanou, tak tady budou blbnout dál a dál a my zešílíme."
"Tak jo, pomůžu ti ji nachystat."
Tak jsme andulkám nachystali koupel a byl klid a pohoda.

"Pepíku, salátek!" poručila si Coco.
"Honzíku, řeřichu na koupel," poručil si Ferdík.
Kolem prošla maminka a povídala: "Andulčata udělala z
velkých andulek teda soumary... Dones salátek, řeřichu na koupel..."
"Kiki, jablíčko," řekl Monclík.
"Jsme snad soumaři, že jim musíme nosit věci a sloužit?" zamyslela se Pepinka.
"Pepinko, okurek!" nakázala Izzy.
Karlíkovi, jednomu z andulčat, se to nelíbilo a letěl si stěžovat mamince do
kuchyně.
Maminka přišla na zahradu k voliéře a rázným hlasem řekla: "Dost! Už je soumrak
soumarů, andulčata. A máte to! Jsem zvědavá, jestli to ještě zopakujete."
Andulčata se velkým andulkám omluvila a už se to nikdy neopakovalo.

"Pojď dál, Kubo. Povedlo se?"
"Jo," odpověděl Kuba. "Rozkaz zněl jasně: Oholit."
"Přivezli zábavní pááárk," křičel Ferdík.
"To je ale velké vajíčko," řekl Honzík.
"Určitě je pro nás!" řekla Pepinka.
Andulčata přistála na Kubově hlavě.
"Jééé, skluzavka!" pípla Coco.
"Pozor, jeduuu!!!" křičel Ferdík.
"Nejsem zábavní park!" rozzlobil se Kuba.
"Kubo, andulky vidí holou hlavu poprvé, myslí si, že to je zábavní park."
Kuba už měl na hlavě i dospělé andulky. Pepíček šel vyzkoušet, co je na tom
zajímavého, že jsou tam andulčata hodinu.
"Necháme si je hrát," navrhl jsem mu.
"Ať si užívají nové hračky, já to vydržím." souhlasil Kuba.

"Ahoj Kubo."
"Nazdar," řekl Kuba.
"Tome, já jsem se teďka ostříhal po roce, ale nepovedlo se mi to."
"Zapni si kameru, Kubo," řekl jsem.
"Mamka mi řekla, že jsem mullet. Ale já se snažil..."
"Nesmutni, Kubo."
"Co se mu stalo?" zeptal se Pepík.
"To bude asi mullet účes," odpověděla Kiki.
"Andulčata se zase perou o koupel, divočáci." řekl Honzík.
"Co se s tím dá dělat?" zeptal se Kuba.
"Oholit."
"No díky," odpověděl naštvaně.
"Nějak si zdivočel, Kubo," řekl jsem mu.
"To je tím, že jsem pořád doma," vzdychl Kuba.
"Už abychom se setkali venku," řekl jsem tichým hlasem pro sebe.

"Andulky, vaše mladé jsou právě ve věku, kdy by se měly naučit, co
potřebuje vědět dospělá andulka. Proto začneme s výukou.
A dávejte pozor, Coco spadla do koupele."
"Co musí umět dospělá andulka..." říkal si Honzík.
Něco mu pípal Pepík.
My jsme začali googlit.
...
Po chvíli googlení jsme sestavili 5 věcí:

1. říct si o potravu
2. vyčistit si peří
3. dostat se k koupeli
4. nezlobit
5. najít cestu na stůl a do klece.

Andulčata se začala hádat o koupel.
"Nech mě..."
"Ty mě nech..."
"STOP! Takhle to nejde. Jak dlouho tady budeme?!"
"No to nevím, ale ještě tam budeme dlouho," povídá Ferdíkovi Pepinka.

"Ahoj andulky."
"Tome, Coco už se naučila přemet na houpačce!"
"To je super. Jdu si dát banán a pak vám napustím koupel."
Při napouštění koupele jsem andulkám začal vyprávět: "Andulky, já jedu na týden
na Island se školou. Tak bych si měl sbalit aktovku, protože zítra jedu na letiště."
"A kdo se bude starat o nás, když budeš někde v háji?"
"Babička s maminkou. Abyste vše viděly, vezmu kameru a budu vám posílat záběry. Tak už tam Pepíku s Honzou pusťte holky. A já se jdu balit,
abych vám mohl posílat záběry z banánového háje. Rostou tam prý ve sklenících."

"Pa pa la americano," ozve se SMS.
"Andulky, Alena mi píše, jestli byste mi neodchovali jedno mládě. Má jich moc, rodiče se nemůžou postarat."
"Tome, my máme moc práce, ale dáme ti návod, jak je odchovat," říká Pepinka.
"Dobře, ale zvládnu to vůbec? Já to neumím."
"Tome, začneme tím, že vezmeme kašičku do injekce a pomalu ji začneme strkat do
zobáčku," říká Kiki.
"Potom kápneme vodičku a osvěžíme," říká Honzík.
"To je ta nejposlednější z posledních andulek, které máme doma, protože se nám
tam víc nevejde. Tak si ji musíme vychovat."
"Jasně," říká Pepíček.
"To byl den."
"Jasně," přikyvují andulky.

"Andulky, z městského úřadu přišel dopis, jestli se postarám o dvanáct nalezených
andulek. Já je nechci. Co mám dělat?"
"Nám jako říkáš, že jsme sobci a dvanáct chudinek andulek nechceš?"
"Tak já tam zajedu a rozdám je kamarádům."
...
"Dobrý den, já ty andulky rozdám kamarádům, protože doma jich už mám moc. Pomůžete
mi je dát do klecí a odnést do auta?"
"Tady, podepište, že jim budete dávat maso."
Trh! ozval se zvuk, jak jsem roztrhl ten papír.
"Vím, čím mám krmit."
"A prosím vás, ještě tady podepište papír, že je necháte vykastrovat."
Trh! "Copak jsou to toulavé kočky?"
"Jeďte!"
"Sbohem!"

"Pepinko, Kiki, běžte nakrmit malinké andulky."
"Jasně, Tome."
"Kiki, běž osvěžit vodičkou Coco, je jí horko."
...
"Pepinko, teď si vyber, jestli chceš koupel s Honzíkem nebo s Kiki."
"S Kiki."
...
"Pepinko, to je skvělá koupel," říká Kiki.
"Koupel?! Holky, pusťte mě tam s Honzíkem taky, prosím."
"Pepíčku, Honzíku, ještě chvíli."
"Ale Izzy tam taky chce."
"Vy jste ale sobci, Pepinko a Kiki, styďte se," říká babička.
"Pepíku, Honzíku, běžte zatím ocákat Coco, je jí horko."
...
"Kiki, mě už to nudí. Pustím tam Coco."
"Ale já zůstanu, Pepinko!" říká Kiki.
"Jsem ohleduplná sobkyně," říká Pepinka."Coco, máš už volnou koupel."
"Supéér!"

"Hej ty, proč jsi tady?" ptá se vandal.
"Mě napráskal pes, který byl na zahradě, když jsem je chtěl vykrást.
"Proč ty?"
"Já když jsem chtěl sprejovat, kousl mě pes, já zařval a chytli
mě."
"A proč jsi tu ty?"
"Chtěl jsem ukrást andulky. Ale sotva jsem otevřel klec, abych je chytl, tak mě jedna klovla a druhá začala křičet a prokecly mě. Přišel majitel, našel mě, zavolal policii a než přijela, tak mi hrozil, že mě ty andulky uklovou."
"Hele, jde dozorce, rychle na místa."
...
"Tak takhle bych nechtěl dopadnout."
"A my taky ne, píply andulky."
"Tak pojďme spát."