Píseň o nejhorším vyvoleném všech dob (originální fandom)

„Nějaká podrobnější by tu být měla.“
Henry přikývl. Amias začal prohledávat stoh map a nehodící se odkládal stranou.
„Určitě tady byla,“ mumlal si. Ellie zatím něco spokojeně přežvykovala ve svém větvičkovém hnízdě a nevzrušeně pozorovala dění okolo.
„Trochu zavazíš,“ oznámil jí Amias a natáhl se přes hnízdo pro brašnu. Zarazil se uprostřed pohybu. „Počkej. Řekni mi, že to není –“
Henry vypadal docela fascinovaně. „Draci žerou papíry?“
„Jenom ty důležitý. Viď, holka?“
„Bude ta mapaj ještě... Použitelná?“ díval se Henry podezřívavě na oslintané cáry papíru s oslíma ušima.
„Snad. Zkusme to tady spojit,“ povzdechl si Amias. Opatrně papíry přiložil k sobě.

Král si občas si dovolil odložit masku přísnosti, zvlášť před těmi nejvěrnějšími. V takových chvílích ztrácel ostražitost. „Není snad v Kerrenu dost hezkých holek, že musíš trávit čas v knihovně?“
Tasha.
Měl-li dosud nějaké pochyby, tahle zdánlivě nevinná otázka všechny rozptýlila.
Teď nebo nikdy.
Levou rukou nahmatal za pasem rukojeť dýky.
„Bastiane!“ vzkřikl varovně král. Kdyby se rozhodl o vteřinu dřív, snad by se stihl bránit.
Dýka se ve vzduchu zaleskla. V takových chvílích rozhodují okamžiky.
Král něco zachroptěl a natáhl se pro meč. Byl to slabý pokus, předem odsouzený k nezdaru, ale hodný umírajícího krále. Takhle snadno se nevzdá.

„Bastian Veli, můj králi,“ otočil se pomalu a na rtech mu pohrával úsměv. Trochu hysterický.
Měl by pokleknout a dodat ‚k vašim službám‘. Měl by říct, že ho posílá generál Carrol a snad by s králem chvíli mluvil o počasí. Vysoce postavení vojáci měli i jistá privilegia.
A ještě před měsícem by tohle všechno i udělal. Před nejdelším měsícem jeho života, kdy Tasha nebyla mrtvá a on nezradil svůj lid.
Bastian se přestával soustředit, tyhle city byly ještě příliš živé. Musel jednat rychle.
„Bastiane, chlapče,“ zasmál se král hlubokým, medvědím smíchem, když poznal svého vojáka. Neměl žádný důvod ho podezřívat.

„Jistěže máme mapy,“ přisvědčil zmateně Amias. „Jsme přece taky na cestě. Obchodníci se snad začali orientovat podle hvězd?“
„No, to ne. Ale všechny mapy zůstaly v táboře.“
„A to je problém?“
„Kempujem u jednoho jezera. Je to tak hodinu cesty.“
Amiasovi začínala celá situace zapadat do sebe. Henryho nenadálé zjevení uprostřed lesa bez jakýchkoli věcí, například. „Netušíš, kde to je.“
Henry si rukou pročísl vlasy a rozhlédl se po mýtině. Všechny směry se mu zdály stejné. Odpovídat nemusel.
*
„Karan? Tena?“ snažil se Henry přeluštit vybledlé písmo. „Aha, jasně, Kerren. To je ale ještě pořádnej kus cesty. Není tu podrobnější mapa?“

Vzápětí kolem prošla drobná postava s vakem plným zeleniny. Nejspíš některý z kuchtíků.
Do výklenku, ve kterém se Bastian krčil, se ani nepodíval.
Bastian počkal, než dozní ozvěna kroků a pomalu napočítal do dvaceti. Pak vyrazil.
Smysly měl napjaté k prasknutí, adrenalin ho poháněl dál. Ale nikoho dalšího cestou do knihovny nepotkal.
Král zde často trávil večery. Už stačí jen počkat-
„Časy se opravdu mění,“ ozval se obezřetný hlas. Bastian ztuhl na místě.
„Máme nové látky, technologie a ani magie nikdy nebyla tak pokročilá. Koně dostávají lepší žrádlo než králové a vojáci se chodí ulívat do knihovny místo do hospod.“

„Ellie je dračice v pravém slova smyslu,“ usmál se Amias. „Ale jinak jsou tihle malí draci docela neškodní.“
Henry i Ellie nasadili tentýž nesouhlasný výraz, nicméně nikdo neprotestoval.
„A já jsem Amias.“
„Amias,“ zopakoval Henry se zájmem. „Jenom mě tak napadlo. Asi je to blbá otázka,“ uhnul pohledem a rozhlédl se po celé mýtině, jako by kontroloval, jestli jsou vážně sami.
Amias tušil, co za otázku bude následovat, a tušil-li správně, skutečně to byla poněkud nevhodná otázka. A už se rozhodl, co odpoví.
„Nemusíš mi to říkat, samozřejmě,“ pokračoval Henry, a konečně se nadechl k otázce. „Co tvoje jméno znamená?“

Nebylo to poprvé, co se Bastian Veli plížil. Ale poprvé se plížil v královském hradu, kde se za několik minut chystal zabít svého krále. Tichý hlásek v jeho hlavě neustále opakoval, že dělá chybu. Ignorovat ho mu nedalo zdaleka tolik práce, kolik by mělo.
Bastian se přitiskl ke zdi a zatajil dech. Na konci chodby se ozvaly kroky.
Ve službě by měl být jenom Adam – Bastian nejospalejšímu vojákovi v celé armádě noční směnu osobně přidělil.
Ale tohle na Adama nevypadalo. Kroky byly příliš lehké. Ať to byl kdokoli, Bastian mu do tváře neviděl.
Zavřel oči, a přál si být neviditelný.

.iseB uosj hcaroH V .tadelh em etjesuokzeN .enrevat v sedjan ytizelud onhcesv ,emaktopen es iltseJ lleM .usereT uolam i htuR ,ebet an milsyM .javadzven ipalhc ot tA .ecnas esav edub oT .izrduen ohuold natirD ina es enemak ohot zeB .yvarp uosj units ez hcaresirp o ykcadivop yt ynhcesV !yseB adalvo ,ereG ,nemak monej ot ineN .makohard ynrec ynurok z mesj lazV .mitarv es ydk ,miven a ,tij misum kap ela ,umorts hcicijavipZ z takec udub ynd avD .lizavdo tyb hcen ,ldohzor umyldop kat umecen k es yb natirD ez ,mesj lisuteN .avtrm ej aisatsanA .tivulm endalkdoen uobet s misum ,ereG

Bývaly doby, kdy se Bastian Veli považoval za slušného chlapa.
Z cizince a outsidera se téměř bez pomoci vypracoval na kapitána stráže. V osmadvaceti byl jedním z nejvlivnějších mužů v království a za měsíc se měl ženit.
Ale tohle všechno teď působilo jako nějaká pohádka, která se snad mohla stát předtím.
Předtím, než Bastian začal věřit na příšery.
Předtím, než se z Tashy stal Běs.
Předtím, než svůj mizernej život vyměnil za laskavost.
Předtím, než zabil krále.

Bastian všechna předtím nechal za sebou. Někdo ho určitě viděl odjíždět a ve vězení nakonec každej zazpívá.
Teď musel zachránit holku, kterou miloval.

Když měl Amias příležitost pohlédnout narušiteli do tváře, uvědomil si, že ze strany Henryho Klitta jim žádné nebezpečí nehrozí. Chlapec nemohl být starší než šestnáct let. Nevypadal ani na velkého bojovníka.
„Ty jsi syn Jenny Klittové?“
Amias Jenny Klittovou neznal osobně. Ale její obchodní společnost v kombinaci se zbožím ze všech koutů světa z ní udělali živoucí cestovatelskou legendu.
„Synovec. Kousek odsud kempuje zbytek naší skupiny,“ upřesnil Henry. „Jinak tvůj drak má dobrou ránu, byl to docela náraz.“
Ať už to bylo vidinou budoucích zákazníků nebo tím, že se Ellie držela v bezpečné vzdálenosti, z mladého obchodníka spadly všechny obavy.