DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2020. Téma: Fanfiction - Totální krach

Menší dohled, větší možnosti, říkali.
Seznámíš se s elfama, říkali.
Klamavá reklama.
Zavřeli mě do sklepení... jo, pravda, elfové tam byli taky. Ale legrace ne.
Pak nám řekli "bojuj".
Proti Valar?
Rozohnil jsem se u toho pěkně... ale nedopadlo to.
Vyrazil jsem na vlastní pěst.
S Entama jsem nepochodil, chytlo jim ode mě stádo...
S trollama jsme rozjeli slušnou párty, smíchy skoro pukali - pak pukli doopravdy. Zatracená denní hvězda.
Já to odnes kocovinou, tak jsem zalezl do jeskyně se vyspat.
Ty trpaslíky jsem chtěl jenom slušně požádat, aby nekutali aspoň o víkendu.
Neposlouchali.
Hele, výprava... klucí, nemáte Ibáč?
Tak ne.

„Jak skončí schůze, pospícháte pryč. Kdo by taky chtěl zůstávat tady, co? Akorát já to vydržet musím. A úplně sám."
„Ohledně toho..."
„Sklapni. Vždycky zdrháš první. Jedinkrát jsem ti nestál za trochu času a nepohodlí. "
„Sháněl jsem práci! Stejně marně. Už nezaplatím ani nájem."
„Mám tě založit?"
„Nechci si od tebe brát peníze."
„Jinak ti pomoct neumím, když tu trčím zavřenej."
„Napadlo mě, jestli bych mohl..."
„Nastěhovat se? Do týhletý díry? Chceš dopadnout jako já?"
„Nebudu tady sám. Smím? Dám ti času a nepohodlí, kolik budeš chtít."
„Moony, mám jedinej použitelnej pokoj a jednu postel."
„To mně přece nevadí, Tichošlápku."

Jak dlouho ještě?
Ektopická plazma se rozpíná
Horkým dechem
Okolo celého vesmíru

Že se nezabil
I když mohl měl
Vrací se do mysli
Od večera do rána
Tak žije osamoceně

Jen kdyby býval víc líp miloval
Energicky, upřímně, pravdivě

Tak mohl mít
Opravdové
To srdce spojené s jeho, místo -
Áááááách ... *nezávazný sex*
L*ízat*
N*ejdéle ze všech*
Í ...

Kurva!
Rozerval svůj život na kusy
A když všichni zemřeli
CHechtal se, jak bude žít věčně

Zalykat se
Milovat
Radovat se
Donekonečna
Extáze

Zabíjet
Hrát
Ejakulovat
Bolet
Nenávidět
Idiote

A nakonec

žije

věčně

(a
je
tu
p
r
á
z
d
n
o
)

“Uhur! Hakau! Šetech!”
Jakub Vandrovec klečel nad obrazci nakreslenými kuřecí krví a přednášel formuli ze zažloutlého svitku. Uprostřed pentagramu ležela peněženka vyšitá písmenem B. Jakub dokončil zaříkání, polil šrajtofli samohonkou a zapálil. S úsměvem odešel do chalupy.
***
“Rekordní pokles akcií na New Yorkské burze někteří experti připisují černé magii…”
Jakub vypnul televizi a zaplavil ho neurčitý pocit viny. Chtěl jen připravit Bardaky o nahromaděné bohatství, že by někde udělal chybu? Vytáhl svitek založený v ohmataném slabikáři. Ne, formule je v pořádku. Vyšel na dvůr a zvedl ohořelou šrajtofli. Mezi zuhelnatělými zbytky zlotých našel několik zelených papírků s nápisem US DOLLAR.

Byla to katastrofa. Šli spolu na večeři, ale místo toho, aby Sherlock věnoval pozornost Johnovi, neustále analyzoval ostatní hosty. Nakonec je z restaurace vyhodili, protože se detektiv pohádal s číšníkem.
Domů šli pěšky. Žádné taxi je nechtělo vzít, jelikož Sherlockovi na saku skončil talíř těstovin.
Před dveřmi bytu Sherlock Johna zastavil. “Promiň, Johne, já.. jsem si nemohl pomoct. Mrzí mě, že jsem to tak pokazil.”
“Ty se... omlouváš?” překvapeně vzhlédl John.
Sherlock ho pohladil po tváři: “Moc pro mě znamenáš, Johne.”
Sklonil se k němu a lehce ho políbil. John mu s úsměvem polibek opětoval.
Nakonec to taková tragédie nebyla.

Superman si zoufal.

Snažil se vymyslet, jak Batmanovi dát najevo své city, ale zažíval jeden totální krach za druhým.

Na růže byl Batman alergický.

Čokoládu odmítl s tím, že si musí hlídat figuru.

Do kina nechtěl jít, protože mu to připomnělo smrt jeho rodičů.

Procházku podél řeky využil k tomu, aby se Supermanem probíral strategii boje na vodních plochách.

Superman se nakonec rozhodl obrátit na osobu nejpovolanější - Alfreda.

"Doporučuji to panu Bruceovi sdělit na rovinu," poradil Alfred. "Nejlépe u šálku dobrého čaje."

Superman poslechl. "Hej, Batmane?" prohodil během hlídky. "Miluju tě."

"Tak proč jsi nic nenaznačil dřív?"

Superman zoufale zaúpěl.

Prý "Investujte do firmy Delos - lidi se budou chtít bavit vždycky". A taky "naši roboti by ani mouše neublížili".

Taková blbost, teď abych se šel někam zahrat - investoval jsem do nich milióny od mých klientů a teď jsou skoro na mizině.

Jako jo, par desítek nebo stovek lidí umřelo, ale většina byla zaměstanci nebo vlastnící. To to aspoň nemohli ututlat? Říct nějaký blábol, že to byly skvrny na slunci nebo roj metoritů?

Uff, teď bych si rád šel zastřílet do pár robotů. Škoda že ten park je zavřený na neurčito. Jediná možnost je investovat do Incite - mají prý velkou budoucnost.

Už je to týden, co jsem políbil Aristotela Mendozu, svého nejlepšího přítele, a on se ode mě odtáhl.
Už je to druhý týden, co se neozval. Proč jen jsem naléhal? Totální krach.
Třetí týden, stále nic. Stýská se mi po jeho smíchu.

Už několik týdnů jsem se Dantovi neozval. Od toho polibku.
Z mé reakce byl hodně zklamaný. Cítil se špatně. Ale já také.
Chybí mi.
Takže po několika dnech jsem se mu ozval.
„Chceš si jít zaběhat?“

Když je člověku sedmnáct, je obtížné vyznat se sám v sobě, přijmout, nejenže Dante Quintana mě miluje, ale že já miluji jeho.

Plížím se zahradami paláce. Nepochybně jsou plné nepřátel a pastí, ale já, Lone Wolf, poslední rytíř řádu Kai a fešák v zeleném, tudy dokážu projít. Musím. Závisí na tom osud celého Sommerlundu. Přede mnou stojí vetchý altán. Rozhoduji se, zda ho obejít, nebo vstoupit
Na takovém místě se dají najít užitečné předměty. Protáhnu se pod popínavou rostlinou a vejdu.
Vyber si číslo z Tabulky náhody.
Má tužka se zabodne do čísla 0.
Prastará podlaha se pode mnou proboří a já se propadnu do podzemního jezírka plného lidožravých rybek, které mě oberou až na kost.
Můj život a cesta zde končí.

Pokus č. 722
Upřímně řečeno nevím, co mě to s tím nebem vůbec napadlo.
Chidiho sice rozbolelo břicho hned, jak viděl, v jaké je výšce, za to Jason se prakticky okamžitě naučil dělat ve vzduchu hotové veletoče a nevyvedlo ho z míry, ani když jsem chtěl, aby se učil hrát na harfu. Angelique se navzdory svému jménu nebyla schopná udržet na obláčku. O Vickyiných pokusech předvádět andělský zpěv bych nevyprávěl snad ani Hitlerovi. Ovšem to, že Janet nové prostředí vůbec nepřekvapilo, vede k zamyšlení, jak šílená sousedství asi staví skuteční dobří architekti.
Tak jako tak, vracíme se k osvědčenému modelu.