DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2020. Téma: Fanfiction - Totální krach

Gandalf stál na vrcholu nevelkého kopce a přemýšlel. Zítra vypukne rozhodující bitva o budoucnost Středozemě. Jenže jeho myšlenky se stále vracely k tomu vzkazu.
Nemohl tomu uvěřit.
Lidé mají rádi představu bezpohlavních čarodějů – sex prý ničí magii.
Pche!
Problémem jsou spíš nekonečné roky života, jednoho pak ledacos přestane bavit.
Navíc… dlouhověké partnerky mívají tendence po pár stoletích pomlouvat, když jeden potřebuje změnu.
Zjistil, že dokáže být atraktivní pro lidské ženy – a občas byl hluboce zaujat i on.
Tahle byla výjimečná.
Jenže…
Zítřejší bitva v porovnání s tímhle průšvihem vypadala skoro… lákavě.
Bitvy uměl.
Ale vůbec, absolutně se necítil být… otcem!

"Majore?"
Carterová si prohrábla vlasy.
"Přiznám se, pane... vůbec tomu nerozumím. Ty znaky nedávají smysl."
"Danieli!"
Doktor Jackson neochotně odtrhl zrak od nápisů na stěnách.
"Jo?"
O'Neill ukázal na zařízení sedící na zemi.
"Zprovozni to."
Daniel po chvíli usilovného studia a s pomocí Sam začal hýbat s různými kousky kamenů na povrchu zařízení. To se pomalu rozsvítilo a začalo bzučet. Pak se zvedlo a udělalo několik kroků k východu.
"Skvělé!" prohlásil Jack.
Ozvala se rána a zařízení padlo k zemi.
"Danieli?"
"Omlouvám se, asi jsem špatně nastavil..."
Zařízení se prakticky rozložilo.
"Tak to vezmem domů po kouskách."
Zařízení začalo hořet.

"Posaď se sem." uvítal mág Asterixe.
"Z vůle velkého Osirise a Ápise - dívej se mi do očí!"
Z očí mu vyšlehly světelné paprsky.
"Jak to děláte?" zeptal se Asterix.
"Soustřeď se, sakra! Z vůle velkého Osirise a Ápise jsi... co jsi? Vy Galové rádi kance. Kanec. Z vůle velkého...!"
"Umíte rozsvítit jen jedno?"
"Neruš! Z vůle... "
"Praktické při čtení v posteli, že?"
"Z vůle velkého Krucifixeoprasise... jsem divočák, jsem divočák, jsem divočák!"
"Jsi divočák, jsi divočák, jsi divočák!"
"Ano, jsem divočák!" opakoval nadšeně čaroděj a odklusal hledat žaludy.
"Tomu říkám debakl, Obelixi. A ani jsem nepoužil zrcátko," zakroutil hlavou Asterix.

Želva, ještěrky, had, vážky, polní myš i Kvak se smáli.
Žbluňk vypadal v plavkách opravdu legračně.
Nejhezčeji ze všech se smála polní myš.
„Směješ se nejhezčeji ze všech, polní myši,“ řekl had.
„Já vím,“ řekla polní myš.
„Mohli bychom být kamarádi,“ pokračoval had.
„Ty jsi nějak hrr,“ odpověděla polní myš, „sotva se známe!“
„Kamarádství nevzniká mezi těmi,“ řekl had, „co se znají, protože to už jsou kamarádi. Kamarádství vzniká mezi těmi, co se neznají.“
„To máš pravdu, hade,“ řekla polní myš, „ale mým nejlepším kamarádem je šnek, pošťák.“
„Takže mám smůlu?“ zeptal se had.
„Takže máš smůlu,“ odpověděla polní myš.

"I Bilairyho smrdutého nemytého poklopce, dejte ty pracky pryč!" nadával lord Seregil dvěma vyhazovačům, kteří ho z vynášeli z herny. Jako na zavolanou se ve dveřích objevil sir Alec.
"Tady je, celou noc ho hledám. Co zase provedl, pánové?" Nevinný pohled.
"Dluží tu hodně peněz," zamručel vyhazovač
"Talí! Tys kvůli bakši přišel o naši střechu nad hlavou?! Pánové, jste laskaví, já už ho odvedu."
Jakmile zmizeli z dohledu, začali se oba smát.
"Předstírat bankrot je větší zábava, než jsem očekával," hlaholil Seregil.
"A máš ten dopis?" zajímal se Alec.
"Mám. Doufám, že má cenu těch dvanácti tisíc, které dlužím Meragovi."

Čtyřlístek jel na výlet.
„Budu řídit,“ povídala Fifinka a všichni souhlasili, protože to řekla opravdu přísně.
Po chvíli si Bobík postěžoval: „Nemohli bychom si dát svačinu? Mám hlad.“
„To vydržíš,“ uklidňovala ho kamarádka
„Já bych tedy taky zastavil,“ přidal se Pinďa, „jsem z toho sezení celý ztuhlý a chci se proběhnout.“
Fifinka se zlobila. „Ale takhle nikam nedojedeme, to je katastrofa!“
Myšpulín se najednou usmál. „Ale dojedeme, mám na to vynález! Pak pojedeme rychleji.“
Fifinka tedy zastavila, aby ho Myšpulín mohl přidělat do motoru. Při čekání se Bobík najedl a Pinďa proběhl, takže byli všichni spokojení a výlet si užili.

Chcete svazek předem zralý na totální krach?
Manželství, co prověří zda nejste v jádru vrah?
Ženu, která spolkla Wiki, postrádá jen trošku glance?
Nabízím ji na výměnu, je to jedinečná šance!
Vyčetla si, kdy má žena plodný dny a neplodný,
to, že chceš-li počít holku, častý sex je nevhodný.
Že ženské spermie tempo maj šnečí,
kyselé prostředí velmi jim svědčí.
Roli někdy hrají svíčky,
muž, nesmí mít žádné špíčky.
Zabírá i mírný stres,
jsem ztahanej jako pes.
Vezměte to někdo za mě,
já se vracím zpátky k mámě.
Nekšeftuju s bílým masem, nevolejte fízly,
jsem inzerent hodnověrný, podepsán Ron Weasley.

„Jau, moje břicho... Bolí jak sviňa. Tež je tu tma, mokro, zima… Prostě průser.
Chtěl bysem se z toho vyhrabat. Co takhlenc???
Jau, sklouzla mi noha, narazil jsem si kebuli, odřel si bok a sem na tom hůř než předtím. To bude asi tím, jak mám plný břicho.
Prý když máš světlo na konci tunelu, je to v suchu. To je fakt kravina, světlo vidím, dokonce i nějakej pták tam je... Sakra, teď mě posral.
Kdybysem věděl, jak to dopadne, zůstal sem na louce a čučel na oblohu.
Asi tady chcípnu, já chudáček malej.
Já sem tu babičku neměl žrát.

Bylo to horší, než čekal. Tma, vedro, a všudypřítomný pot. Odysseus svíral v ruce meč. Zvenčí byl slyšet jásot a hluk oslav, který ale postupně slábl, a po další hodině se rozhostilo ticho.

"Už?" ptal se ho Diomédes snad po sté.

"Už!" rozhodl Odysseus. "Jdu otevřít."

"Já napřed zapálím louč," ozval se snaživě Neoptolemos, ale Odysseus mu ji s tichou nadávkou vyrazil. Chvíli marně šátral okolo dveří.

"Kde je ten zámek, Epeie!"

"No..." zamumlal Epeios. "Víte, jak jsem ten zámek dodělával narychlo, a vy jste mě pořád vyrušovali, a tak..."

"Co?!" Odysseus teď doopravdy zařval.

"No právě. Zevnitř měl bejt."

"Můžete mi říct, mladej pane, co přivedlo slušnýho jižanskýho gentlemana až sem?"
Mlčel a nevěděl, kam s očima. Cítil kadidlo, lekníny a něco nepostřehnutelného za tím.
"Chápu, kdo se moc ptá, moc se dozví."
Mohutná černoška přešla místnost několika kroky a přiložila do kamínek.
"Zlomený srdce? Nebo pán ještě věří na zázraky?"
"On mě miluje. Vím to."
Kývla hlavou a dál míchala lektvarem.
"Bude stačit jedna noc?"
Zavrtění hlavou.
"Jak dojemný, pravá láska na celý život," pokrčila rameny. "A cenu znáš?"
"Když políbí jinou, zemřu."
Zahleděla se do jeho něžných tmavých očí: "Bejt Váma, mladej pane, beru to zlomený srdce."