DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2020. Téma: Fanfiction - Totální krach

Dovolte abich se přestavila. Jsem krasná elfská princezna jediná, jiné elfské princezny už dnes nejsou. Mám dlouhé vlasi jako temný vodopád šedé oči a tvář jako praprababička prý. Říkají to všichni tak to o sobje vím. Dneska jsem se procházela kolem řeky abich tam hloubala o svém osudu když, najednou na mně mluví hlas Ach princezno už dlouho se odhlodávam vijádřit ti svou lásku!!! Bil to Glorfindel! má dlouhé vlasi jako sluneční svit a blankytné oči ale, já jsem odpověděla Glorfindeli ach! nemohu se ti zaslíbít, protože, mám nějaký osud někde jinde? Hrdinský čin mu vyšel avšak, tohle totálně ne.

"Totální KRACH jejich manželství! Kdy ho konečně opustí?" hlásal titulek Denního věštce.
Hermiona zaskřípala zuby. "Jak jsi mohla? Tohle jsem ti řekla důvěrně!"
"Ale drahoušku, znáš mě, to jsem si nemohla nechat pro sebe."
"Takže to je všechno, co pro tebe jsem? Jenom další senzace, na které si nahrabeš galeony?"
Rita zrudla. "Možná jsem konečně chtěla, aby pravda vyšla na povrch! Nemiluješ ho! Nebudu špinavé tajemství malé slečny dokonalé!"
"Pokud nejsi ochotná respektovat naši dohodu, je mezi námi konec. Ty jsi nikdy nebyla schopná pochopit politiku, Rito. Pro tebe je všechno jenom hon za dalším skandálem."
"Ale..."
"Konec, řekla jsem."

Otáčí se, zvedá ruce, chystá se promluvit. Ze stropu se snášejí plátky růží a zlaté konfety.
„Teď!“ šeptne jeden nenápadný host dalším dvěma. Vrhnou se k pódiu.
V té chvíli se shora spustí jakási mlha, změní se v kapky a nakonec ve vodopád.
Mokří lidé na sebe překvapeně hledí, jakoby nechápali, co tu vlastně dělají.
Na pódiu stojí zmáčený rozcuchaný mladík v ministrových šatech. Tytam jsou interesantně prošedivělé skráně a pěstěný plnovous. Vykřikne a vytáhne hůlku.
Pozdě. Obstoupí ho pět kouzelníků: Ron, Hermiona, George, Lenka a… jeho otec. Rolfova magie rázem pohasne. Na šokovanou tvář s mlasknutím dopadne pořádná facka.

V Aldormě všichni znali příběh Lenky, vyvolené, která vrátila na trůn pravého krále. Někteří také znali příběh Caointiorn, která se pokusila o totéž, ale nakonec se této cesty vzdala. Příběh Marie Zuzany neznal nikdo. Ono totiž nebylo moc o čem mluvit.
Marii Zuzanu přivedl černý rod, který si cenil její nezávislosti a odvahy.
„Cože? To si strčte někam,“ prohlásila, když jí vysvětlili, co se od ní čeká.
Pak se otočila na patě a vydala se do světa. Poslední zprávy tvrdily, že si založila hostinec u silnice do Tristenolu.
Černí draci od té doby nechávali přivádění vyvolených raději na povolanějších rodech.

„Nedopadlo to zas tak špatně,“ prohlásil Enjolras.
„Všichni jsme mrtví,“ upozornil ho Grantaire. Když zjistil, že nebe je další barikáda, zatoužil po něčem k pití. Když zjistil, že mrtví nemůžou pít, hluboce ho to zklamalo.
„Já vím, ale…“
„Revoluce selhala, na trůně sedí Ludvík Filip, a všichni jsme mrtví.“
Enjolras ho neposlouchal. Díval se do dálky na vlající francouzské prapory a na tváři mu pohrával úsměv. Jistěže, tohle je prostě jeho představa ráje, pomyslel si Grantaire a také se u toho usmíval.
„Zas tak špatně to nedopadlo. Jsme tu všichni spolu. A tam dole, tam na nás hned tak nezapomenou.“

Hermiona (nad Siriovým tělem): „Dopils vše a jedné mi nezanechal družné krůpěje, by pomohla mi za tebou? Ó slíbám tvé rty! Snad na nich ještě visí jed, a usmrtí mne silou léčivou.“
Snape (přichází): „On žije!“
Hermiona: „Jak možno?!“
Snape: „Žádal mne o smrtící lektvar. Avšak energie dobra, vyzařující z vaší lásky, mne zcela obrátila. Nalil jsem neškodného nápoje … dal Voldymu kopačky … odcházím do kláštera ….“
Hermiona: „Proč je tak ztuhlý? Má modrý jazyk?“
Snape: „Psychická rigor mortis. (stranou) Myslíš, pošetilá, že ten trouba rozliší borůvku od rulíku?“
Sirius: „Hermiono! Anděli!“
Hermiona: „Sírie!“ (pro sebe) „Ach, já nešťastná, miluji tvého zachránce!“

Bol to sen každého investora.
Malebná vidiecka krajina nedotknutá modernou výstavbou, rozsiahle pozemky za babku, žiadni blázniví aktivisti, čo by sa priväzovali ku stromom a líhali si pod bagre.
Bol trochu problém zohnať pracovné sily na výrub tých prerastených dubov, ale to sa v takej diere dalo čakať.
Hlásenia o nehodách dlho prehliadali. Náznaky zvláštnych halucinácií pripisovali alkoholu alebo pokazenému jedlu.
Práce sa zastavili, až keď v lese zmizla tretia partia robotníkov.
Vrátil sa len jediný. O dvadsať rokov starší, oblečený v kančej kožušine a pološialený.
Vtedy sa investori rozhodli, že ten projekt "Ryhopský dovolenkový raj" možno nebol najlepší nápad.

"Nějak na mne ta životní situace doléhá," svěřuje se Stifler kamarádům, "cítím se jak totální zkrachovanec. Máte rodiny, já kulový."
"Nikdy není pozdě na změnu," chlácholí jej Jim, "dum spiro spero, řekl by latiník Finch."
"Kam vlastně zmizel Finch?" napadne Kevina.
"Neřešme Finche," varuje Oz tuše příčinu.
Stifler však míří do někdejšího mámina pokoje. Zpět je v mžiku.
"To mě poserte! Finchomrd mi v mámině pokoji vojíždí neteř!"
"Víš, v historii byly případy, že někdo za život ošoustal matku, dceru a nakonec i vnučku," konstatuje Jim.
"Takže mám štěstí, že nemám žádnou ségru," napadne Stiflera.
"Máš, určitě by ji nevynechal."

"Seš nejlepší, Severusi," zamručel Harry.

"Nikoli. Má snaha naučit tě lektvary totálně zkrachovala," řekl Snape.

Potter se spokojeně převalil na polštáři.

"Ale za těch pět let, co jsme spolu, jsi mě naučil velkou spoustu užitečných věcí. Třeba nový způsob použití fénixových pírek..." Zachvěl se. "Kdybych chtěl účinkovat ve filmech pro dospělé, byl bych od tebe připravený na velmi slibnou kariéru."

"To není něco, co můžeme dát do propagačních letáků školy," poznamenal suše.

"To sice ne, ale kdybychom tě tam vyfotili do půl těla..."

"Musel bych řešit neslušné návrhy od rodičů dětí."

"Brrr... Dobrá... Asi tam radši dejte jen fotku hradu."

Spock zíral na dveře kapitánovy kajuty a přemýšlel, co dělá. Co se stalo s jeho naprosto racionální myslí, sesypala se jako domeček z karet? Cítil, jak mu srdce rychle tluče a jeho tělesná teplota se zvyšuje. Kdyby se Vulkánci potili, byl by patrně i mokrý. Takhle se naposledy cítil při pon farr, jen o málo víc šíleněji.
Co když signály přečetl špatně a bude to jen naprosté fiasko?
Vteřiny ubíhaly a on stále zíral na ty dveře.
Pak se najednou otevřely a stál v nich Jim.
Usmíval se.
Vtáhl ho dovnitř a přitiskl rty na ty jeho v úlevném polibku.