DMD č. 30. pro 30. 4. 2020. Téma: Nejposlednější z posledních

Když je ta karanténa, pozval mě k sobě na večeři, zdravá strava, hlavně levně! Nasadil si masku a jal se tančit prasečí tanec. Na místo opatření pro podporu porodnosti šlo spíš o koncert zkázy. Magické proužky jeho tang odhalovaly sosák, malý a (ne)škodný (mrk a smrk, bylo to opravdu k pláči, teď je jasné, kde byl zakopaný pes), následoval držkopád. On se nedal a tak tančil dál na Adama. Můj ženský úděl byl zachovat paniku (koprdele!) a sdělit mu, že to není zrovna plocha pro jeho reklamu. Šifra byla rekonstruována, pochopil. Detektor citů povadl. Už zase skončil nejposlednější z posledních.

Dům obrostlý břečťanem obklopuje zvláštní mlha. Nespočet průsvitných postav krouží po zemi i ve vzduchu a zastírá malé okénko nad vysokou zdí.
Evžen ten dům zná. V jejich světě tu žije jeho zákaznice, proslulá spiritistka.
Poslední, jediná, nepatrná naděje.
Evžen začne bušit na vrata, Ambrož se přidá.
Dlouho klepou a volají s pocitem stále větší marnosti.
Jen duchové tiše šeptají, dům zůstává němý.
Konečně…
Dveře se váhavě pootevřou. Madame Erebisa div neomdlí zděšením, dovolí jim však vstoupit.
Když po chvíli zase vyjdou, vítá je oprýskané baroko zrůžovělé svítáním.
Před Klementinem rachotí poslední noční tramvaj.
Karlův most důstojně přijme jejich poděkování.

„Podívej,“ strčila Bibi do Alex. „Už je tady zas.“
Vyhlédly opatrně z okna.
„Copak jí donesl dneska? Minule ostružiny.“
„Ba ne, minule med. Ostružiny byly předtím.“
„Copak si tak asi povídají…“

„…tyhle jsou úplně poslední,“ předal Václav Marušce kytici aster.
„Škoda,“ zesmutněla.
„Neboj,“ usmál se. „Příští rok budou další. Taky mám pro tebe jablka a hrušky a ve studni hrozny.“
Šťastně se usmála. „Víš, když jsem tě tehdy viděla u toho rybníka…“ Začervenala se. „Nenapadlo by mě, že tě ještě někdy uvidím. Pak jsi mi přinesl bonboniéru na omluvu…“
„Tak se přece podívej do tý kytky,“ mrkl na ni.
„Vašku?!“

Od útěku z nejhoršího žaláře uplynul rok. Pjernarkrach se vrátil do Proděravělého pohoří a založil rodinu.
Vúšvusula a její věrný netopýr přijali práci pro císařovnin dvůr a nosili po celé Fantázii zprávy.
Hynrek pověsil rekovství na hřebík. Brnění a meče zahrabal, koně prodal a přestal se honit za tím, aby byl ve všem nejlepší. A nakonec se sám zařídil podle rady, kterou dal kdysi Smergovi. Našel si vyvolenou mezi kuchařkami.
Ukuk po pár měsících konečně sebral odvahu, aby požádal Blubku o ruku.
Ti dva spolu měli úžasné děti, které se dožily Posledního příběhu.
Ale o tom budeme vyprávět někdy jindy...

Nejposlednější z posledních?
Co to je?
Vezměmež to popořádku: začněmež definicí.
Nikdo se nehlásí?
Já sama, nemajíc technologického vzdělání, bych se tedy pokusila zcela laicky definovat pojem.
Poslední je to, co je poslední. Tedy na konci.
Konec je konečná,
dál není nic.
Řekněte ale:
může být konců víc?
Konců může být víc. Který je poslední?
Poslední téma DMD je to pro třicátý duben.
Ale každý další rok je další třicátý duben a další poslední téma.
Je poslední téma posledního DMD nejposlednější?
Kdy bude poslední DMD?
A jak tak hloubala, nějak jí vklouzla na monitor nejposlednější z posledních stoslovek. Zatím nejposlednější.

Anna Maria Gorguloff, manželka vraha. Žije v Paříži a nejraději by nebyla. O ničem nevěděla, proboha, lidi, vzpamatujte se!
Věděl jsi, Pavle, že je těhotná? Nejspíš ne. Ale stejně by ti to bylo jedno... Čtrnáctého září tě popraví. Pohřben budeš na pařížském hřbitově Thiais. Ale co tvoje žena? Manželka vraha… Lidé se dívají a soudí, Pavle. Ty jsi taky soudil. Tak čemu se teď divíš?

Alix Mari Gagnier, vdova, majitelka malého květinářství v Larrau. Má malé dítě a zvláštní oči. Ráda se směje a lidé ji mají rádi. Možná se jinde, jindy jmenovala jinak. Ale koho by zajímaly konspirační teorie?

"Lepší než Masoret a mažoretka," pípne Filcin.
Probodnou očima.
"Au, to bolí!"
"Vždycky když se v kostele modlíme za umírající a staré," žaluje Sikar, "klepne do mě, ať prosímetěvyslyšnáším procítěně!"
"Tak jsem to nemyslel!" hájí se otec, "My když se jako malí hádali, vyhrál ten, kdo dal poslední z nejposlednějších...!"
"Takže retro?" nechápe Apolo.
"Vzhledem k zařazení na konec," přemýšlí Linkva, "to dává ještě jiný smysl."
"Právě," zajásá Filcin, "drabble, kterým se loučí-"
"Co se děje, drahý?" zaznamená Taura, "Ty... pláčeš?"
"Já mu rozumím," praví Thea, "je to jak tábor! Každý den počítáme, kdy skončí, a až to přijde, bulíme!"

V zalesněné části paintballového hřiště seděly tři ženy, uniformy hustě poseté zásahy všech barev.
„Že já se vždycky nechám ukecat,“ huhlala Amy.
„Vždyť to bylo fajn,“ odporovala Penny. „Já jsem si zastřílela dost dobře.“
„Jo, tys byla fakt dobrá,“ odvětila Leslie. „Teda než jsi střelila Leonarda do zadku. Do vlastních se nestřílí!“
„A ještě měl někdo ten hloupý nápad pojmenovat náš tým Poslední,“ pokračovala Amy.
„S tím přišel Howard,“ informovala Penny. „Jako že to bude děsná legrace, až budou vyhlašovat, že na prvním místě se umístili Poslední.“
Leslie se ohlédla. „Nechci tě zklamat, ale nebudou. Právě zastřelili nejposlednějšího z Posledních."

Prošel poslední. V cizích dimenzích nevítaný. Malou částí člověk, malá část člověka.
Čaroděj jemně odstrčí Fandu z cesty. „Kurva,“ oznámí pak světu.
Fanda se zalyká černou smůlou. Nedokáže se pohnout.
„Cítíš tu moc, Aleksandře?“ slyší uvnitř hlavy. „Můžeš ji mít zpátky.
Anebo ty, Tabitho? Chceš být bojovnice, nebo oběť?
A co ty, malá čarodějko v mužském těle?“
„Nech je na pokoji!“ rozkřikne se Aleksandr. „Jsi část mě, ne jejich!“
Fanda zachytí koutkem oka pohyb.
Aleksandr vstoupí do ochranného kruh.
Smůla se rozpouští, Fanda může volně dýchat.
Tabitha ho popadne a vyvede z kruhu.
Fanda se ohlédne.
Poslední má Aleksandrovu tvář.

"Bude to dobré," řekl Mimas.
"Nebude," pokusila se Gwen odseknout.
Vyrazila ze sebe něco mezi zajíknutím a zavrčením. V půlce slova jí navíc došel hlas.
"Slib mi, že nebudeš dělat blbosti."
Gwen prudce zavrtěla hlavou. Mimasovi na ruku dopadla slaná kapka.
"Tak mi to slibte vy."
"Jistě tati, neboj. O mámu se postaráme," ujistil ho Qui-Gon.
"Já se nebojím, jen mám strach. Znám tvoji matku dost dlouho na to, abych věděl, že je neskutečně tvrdohlavá."
Chvíli bylo ticho.
"Je čas. Nebojte se, budu vás strašit."
Přikrývky zašustily, polštář se pomalu vrátil do původního stavu. Poslední odešel. Odešla jedna epocha. Clonetrooperská.