DMD č. 1. pro 1. 4. 2021. Téma: ...ještě tam budem.

"Už bude duben." povzdychne si Veronika a založí spis do správného regálu, správné přihrádky a pod správné písmeno.
"A my tu ještě dlouho budem, jestli si nepohneš." podotkne Matěj a udělá totéž s jiným spisem. Na tom je datum z roku 1769.
"Stejně tu budem dlouho, pamatuješ? Co na tom, jestli jich dneska roztřídíme 300 nebo 500?"
"Tři měsíce, Verčo, to už vydržíš."
Povzdech. Ví, že z toho ještě vyšli lacino. Hlavně proto, že si šéf nemohl dovolit nechtěnou publicitu, politik jeden. Ale rok v archivu se táhne jako žvýkačka. Hoří touhou sáhnout si zase na pořádnou práci.
Tři měsíce.

Již dvanáct let se napříč Evropou valí obludná válka. Bouře emocí naráží na tenkou slupku rozhraní, na niž se z druhé strany tlačí lačné bytosti z jiných světů. Chtivě polykají strach, hrůzu, nenávist a nechávají za sebou mrtvá těla těch, co přežili lidské běsnění.
Jdeme armádám v patách a potíráme tyto tvory, seč můžeme. Nestačí to.
Teď navíc lidé hovoří o vzdušných znameních – oblohou táhly mohutné armády, jinde v oblacích zápasil obrovský lev s orlem.
Jakmile stvoření z jiných světů začnou vidět lidé, je zle.
Jak dlouho ještě udržíme rozhraní alespoň částečně fungující?
Co bude pak, až se rozsype úplně?

"Vítej mezi jezdectvem."
Chytil se svalnaté paže, jež se k němu seshora natáhla a pomohla mu po houpajícím se provazovém žebříku.
Obklopila ho tma.
"Au!"
"Malakas!"
"Dávej pozor s tím kopím, Kréťane."
Ne-tak-velký-Aiás-jako-velký-Aiás-ale-větší-než-malý-Aiás Aiás se s šeptanými omluvami nasoukal mezi ostatní válečníky.
V koni bylo horko a kvůli přítomnosti mnoha statných reků navíc ještě těsno a smrádno.
Ne-tak-velký-Aiás-jako-velký-Aiás-ale-větší-než-malý-Aiás Aiás začal klimbat a neprobudilo ho ani ráno, které s sebou přineslo Trójany uvádějící koně do pohybu.
Ne-tak-velkého-Aianta-jako-velkého-Aianta-ale-většího-než-malého-Aianta Aianta probudil až devět let očekávaný zvuk padajících trojských hradeb.
"Hele, tenhle náš mezek má být oběť Athéně, ne? A obětiny se pálej, ne?"

Kdyby svět byl normální, učili by se v sedmém ročníku na OVCE a nemuseli si lámat hlavu s ničím složitějším. Hermiona by je peskovala, organizovala by systém učení, zkoušela by je.
Místo toho prošli zkušeností, která je zasáhla víc než zkoušky ve škole.
Museli dospět mnohem dřív. A přišli přitom o čas, během kterého by přirozeně dozráli a našli směr v životě.
Místo toho se semkli, jak nejvíce dokázali, aniž by jim život dal příležitost rozhlédnout se po světě.
Deset let po pádu Voldemorta byli stále spolu. Ale jejich vnitřní integrita se rozpadala a jejich osobnosti potřebovaly svůj čas zpátky.

Emilka s očima navrch hlavy a s pootevřenou pusinkou naslouchala slovům slavné básně. Od té doby se toužila dotknout hvězd, a když se jí někdo ptal, čím chce být, až bude velká, odpovídala, že bude dobyvatelkou vesmíru. Nutila tatínka, aby ji naučil číst a nakoupil knihy o nebeských tělesech. Cestu do nebe přeťal učitel Jandák v první třídě. Vysmál se jejímu snu a vnucoval přesvědčení o místě ženy u plotny.
"Bude rok 1900," pípla Emilka, ale už ve svých šesti letech pochopila, že postavení žen nový letopočet jen tak nezmění.
K hvězdám nikdy neletěla. Stala se hvězdou sama.
Ema Destinnová.

Se soumrakem přichází chlad.
Přitáhne si pléd, zapálí cigaretu, nalije koňak a čeká na ty, které se vyplíží ze stínů. Vzpomínky, na pitky, děvky, hýření. Zprvu byly nesmělé, přicházely nahodile a nezůstávaly dlouho. Nyní ho opouští až s ránem, a někdy ani to ne.
„Ještě neodejdeme“, šeptají, „ještě tu budeme, protože my jsme ty. Vzpomínej! Na ten hon, kdy jste místo zvěře štvali ji, na zrychlený dech, trnutí v slabinách. Na divý běh a šílený pád. Na zkrvavené tělo na dně rokle, hluboké a temné, jako duše, jako smrt, jako ty.“
Koňak chutná jako ocet, papirosa dohořela, zbyl jen popel.

Odhrne si z tváře vlasy slepené potem. Sípavě se nadechne. Potom se znovu napřáhne, naběračka zasviští vzduchem a odlomí kus kamene.
Kdysi měl krumpáč. Ten ale zničil už dávno. Kdyby tušil, že stavebniny budou zavřené dvacet let, udělá si zásobu. Může být aspoň rád za ten malý obchůdek s domácími potřebami, kterému se podařilo obejít nařízení.
Odštípne další kámen a mžourá do světla. Na vrásčité tváři se objeví úsměv. Dvacet let kopal tunel do vedlejšího okresu! Prý tam mají psa na dvojce a otevřená kadeřnictví.
Vystrčí hlavu ven z díry a zakleje.
„Cože? Okres Blansko?“
To radši zůstane, kde byl.

"Rada ještě stále jedná, pane. Budete muset zůstat zde."

Obi-Wan čekal. Už to trvalo příliš dlouho. Pokusil se uklidnit meditací, ale příliš se mu to nedařilo. Po dlouhé době se otevřely dveře a vycupital z nich Anakin.

"Ptali se mě na spoustu věcí. Všechno jsem věděl, ale oni se tvářili nějak divně."

Mistr Yoda zcela určitě, pomyslel si Obi-Wan.

"Co bude teď?" zeptal se Anakin.

"Slíbil jsem, že z tebe bude Jedi, Anakine. Svůj slib dodržím."

***

"Jak Rada rozhodla? Bude chlapec vycvičen?"

Mace Windu si povzdechl. "Bude, Obi-Wane. I když už není vhodného věku. Ale o jeho mistrovi teprve rozhodneme."

Noc je teplá, vzduch po dešti voní. Prohlíží si nebe poseté hvězdami a připadá si malinká.
„Jednou zmizí,“ ozve se za ní. Tiše, laskavě.
Překvapeně s sebou trhne, ale neotočí se. Pomalu přikývne.
„Všechno jednou zmizí.“

Je toho tolik, o čem by mohla vyprávět. Jak kdysi věřila, že svět je věčný. Že život nikdy neskončí. Že každý z nás je milovaný a že za to stojí. Ale proč o tom mluvit?

Pomalu se otočí, potmě vyhledá její dlaň, v zoufalé touze nebýt sama. Nechá se přitáhnout do objetí a zhluboka se nadechne.
Na malou chvilku je svět zase v pořádku.

Když začínal první březen, do Česka byl Covid vezen.
Vláda na to (7. duben) „v lockdownu teď ještě budem“.
Optimismus vlil nám květen, rouškou nosil jenom kretén.
Červen tečku měl udělat za plošnými zákazy,
červencové techtle mechtle část Pražanů dorazí.
V srpnu příkaz náhubkový Babiš Vojtěchovi ruší,
trapas s Chytrou karanténu, hygiena průser tuší.
V září selže trasování, eRouška to nespasí,
ministři jsou v karanténě, alespoň nic nezprasí.
V říjnu Babiš vyhrál volby, v listopadu rostou čísla,
Blatný si PSA pořizuje, v prosinci nás nemoc zkřísla.
Leden, únor - aféry a taky vládní krize,
březen, duben jen v okresech „zakamnové“ vize.