DMD č. 21. pro 21. 4. 2021. Téma: Půst

Dobrý den, vážení studenti. Doufám, že se neobáváte ryb a jiných vodních obratlovců a nevadí vám organismus naložený v lihu. Budeme se totiž zabývat preparáty v tekutém médiu. Jsou již poněkud zašlé a já bych rád vyřadil ty, které se již nedají použít.
Objevil jsem mezi nimi zajímavé exempláře, například tuto mihuli potoční, odborným názvem Lampetra planeri.
Víte, že mihule potoční v dospělosti nepřijímá potravu? Má zakrnělé trávicí ústrojí. Minoha, larvální stadium mihule, se živí detritem a organickými usazeninami z písčitých naplavenin, v nichž žije.
Ano, máte pravdu. Mihule potoční je jeden z těch druhů, které se rozmnoží a zemřou.

Prošli hřbitovní bránou. V parku venčilo psy několik lidí, pár jich mělo na tváři bílé roušky.
„Führer tu toleruje tolik muslimů?” divil se.
„Muslimů?”
Páchla nervozitou. Snad vytušila jeho záměry a bála se. Musel ji uklidnit. Musel se dostat k vůdci.
„Nebojte se!” štěkl, až se několik pejskařů otočilo. „Mám půst, jako v pátek.”
Podívala se na něj jako na blázna. „Chápu,” dodala.
„Náš vůdce byl vegetarián,” pokračoval hrdě. „S břichem plným krve ho neuctím,” vymyslel si.
Zbledla. „Ovšem… v tom případě půjdeme zkratkou tam k tomu domu.”
„Vidím nápis Policie,” usmál se. „Stále je obklopen svojí SS?”
„Uvidíte.”

Hodiny na Jindřišské věži odbily půlnoc, Norbert Krása však stále seděl nad prázdným papírem, v ruce převracel násadku, kterou zatím nenamočil do kalamáře. Vůbec nevěděl, jak začít. Taková navýsost trapná situace! Kéž by se byl raději postil! Pokud by své bytné namluvil, že drží půst za nějaký bohulibý úmysl, odmítnutí pozdního oběda by ji neurazilo… Jenže copak může takové delikátní slečně, jako byla Paulína Treschlová, napsat do omluvného dopisu, že měl setsakramentské pnutí ve střevech, což vyvrcholilo dokonalým Durchfallem? Doslova!

Druhý den dostane Paulína kytici s lístečkem na němž stojí pouhé: Omlouvám se za včerejší večer, byl jsem zdravotně indisponován.

"Koho to sem... Ah, lord a lady Bílá zmije, co vás přivádí do mého skromného příbyku?"
"Postní období, synovče."
"Rozumím, vzhledem k tomu, že máte dům bez nábytku a prázdnou kuchyni... Vítejte a odříkejte si, co je vám libo."
"Co to vidím, zlobivý chlapče! Není to nadívaný losos? Já a Nathaniel ani nevíme, jak nadívaný losos vypadá. Nadívání vymyslel ďábel, aby naplnil boží stvoření, které nemůže naplnit hříchem!"
"A-ano, tetičko, a to je právě důvod, proč je na mé postní tabuli. Na prohloubení, ehm, zbožnosti, zostřuji svůj půst pohledem na toto bezbožné dílo... Baldricku!"
"Ano, pane?"
"Přines kachnu na víně."

Existuje jediný kout vesmíru, ve kterém se nachází chrám se studnou času. Kdo tento chrám najde a vstoupí do jeho bran, stane se vládcem času, dokud v něm setrvává. Jakmile chrám opustí, zaplatí cenu nejvyšší... čas, který mu zbývá.

*

Největším problémem je toto místo vůbec najít. Je k tomu totiž potřeba půst, desetiletý půst od pohybu a zvuků. Nesmím mrknout. Nesmím učinit jediný pohyb očí pod víčky. Nesmí být vidět, jak dýchám...

*

Opustil jsem své společníky, vajíčko a Mulleta, aby žili vlastními životy. Loučení bylo těžké, ale slíbil jsem jim, že je navštívím, jestliže naleznu cestu proti časovému proudu. Sbohem!

16:00 Převrátím svou misku.
16:15 Pro jistotu převrátím ještě misku Neli.
16:30 Surfuju packou na své misce po parketách v jídelně.
16:45 Pro jistotu znova převrátím Nelininu misku.
17:00 Potřebuji jíst! Hrabu packou do páníčka. Nevšímá si mne.
17:15 Miska provede na parketách několik výkrutů.
17:30 Jdeme ven! Jsem vzorný pes, chodím u nohy a dostávám spoustu dobrot. A v křoví jsem ulovil skvělý vídeňský párek.
18:30 Jsme zpátky doma. Pániček říká, že dneska je půst.
18:45 Umírám s packou teatrálně v misce. Jsem sláb, ležím na boku. Mám sílu už jen na posledních pár kníků a pak asi umřu.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či zasa do tej obrazovky nepozeráš. Však minimálne od minulého leta ťa len pred ňou vidím.
- Starý môj, už veru nepozerám.
- Pištík môj, a čo ty to tam vlastne sleduješ?
- Filmy, Jarík. To by si neveril, čo sú niektorí ľudia schopní natočiť. Ale najbližší mesiac sledovať nebudem. To budem celkom bez filmov.
- Celý mesiac, a prečo tak odrazu a bez príčiny? Hádam nie nejaký individuálny záväzok.
- To nie, ale až o mesiac ide Malý Dodo do mesta a prinesie nové videokazety.

„Kde se tady vzal?"
„Ctěný mistře," spustil Marigold.
„Tebe jsem se neptal."
„Přicházím na výslovné přá...," chtěl pokračovat Marigold, než jeho hlas přešel ve skřek a poté utichl.
„Co je to za chlapa a co to bylo za nápad jej sem vzít?"
Prcek spustil:„Přišel sem, protože prý zpívá na..."
„Dost, stačí. Teď si chvíli nezazpívá. Přišel sám?"
„Sám, sám," přitakal horlivě mužíček.
„Přines kouli, podívám se."
„A vy si chlapi dejte rozchod a toho šaška odveďte na kraj lese a ať se tu více neukazuje."

Geralt získal jistotu. Tohoto muže hledal. Našel svůj cíl.

Za chvíli si jej podá.

Harrymu bylo šest, když šel poprvé spát hladový.
Seděli u oběda a Dudley vzal kousek masa z Harryho talíře. Ten ho silně pleskl přes ruku a Dudley začal hlasitě brečet.
„Mého syna mlátit nebudeš! Padej od stolu a dneska bez večeře,“ zahřměl Vernon. Harry otevřel ústa, aby odporoval a jeho strýc praštil do stolu.
„Hned!“
Chlapec odběhl a Vernon přistrčil jeho talíř k synovi.
Petunie si všimla, že se Dudleyho oči rozsvítily. Okamžitě přestal plakat a s chutí pokračoval v jídle.
Podívala se směrem, kterým synovec zmizel. Její srdce hlasitě bušilo, ale neřekla nic.
Své porce už se ani nedotkla.

Na poslední periodické prohlídce bylo Zbyňkovi naznačeno, že pokud v dohledné době nezhubne alespoň deset kilo, dostane červenou kartu. Jeho cukr a cholesterol se ocitaly v kritických hodnotách.
Vyhledal si tedy na internetu nějakou dietu, kterou se jal dodržovat.
Řidič, který si dříve nosil do práce dvě igelitové tašky narvané svačinou, měl teď v kabině jen láhev s minerálkou.
Když mu pošesté za sebou nepadly čočky do jízdy a on zůstal viset na Tyláku, zapnul blikačky a se slovy: „Tohle hladovej nedám! To nedám!“ naběhl do řeznictví.
Tři šunkové klobásy a deset pivních rohlíků snědl, ještě než dorazil na Kubáň.