Ze života

Krmení netopýra může být docela věda. 
Nejenže někteří zcela postrádáme záklopku, navíc se k lidem můžeme dostat po dlouhém hladovění. 
Zpravidla se tak stává v zimě a v době okolo zimy, kdy už/ještě nemáme co lovit, ale výjimkou nemusí být ani několikadenní hladovění po uvíznuté v lidské stavbě.
Rozkrmovat se musí opatrně. U některých druhů se začíná na pěti moučných červech denně. Rozradostněni přítomností jídla bychom snědli i víc, ale je to pro nás nebezpečné. 
Další dny dostáváme víc a víc. 
Nakonec přijde vytoužená fáze ad libitum. 
A když se naučíme jít z misky, můžeme si kdykoli dát nášup! 

Často odcházeli spolu, pokud jejich třídy končily ve stejnou dobu. Trojice přátel z předposledního ročníku gymnázia, dvě dívky a chlapec.

Stávali pak u zábradlí na ochozu nad stanicí metra. Nahoře, mezi svými vzdušnými zámky a světem dole, kde se jejich cesty rozcházely.

A někdy si tak položertem říkali, že by odtamtud mohli prostě skočit dolů. Jen plané řeči, prožívali sice různé své bolístky, ale přitom se cítili šťastni.

Byli spolu, a věrné přátelství zmírní jakýkoli pád.

Všechno ukončila maturita. 

Spolužáci se rozprchli, jako když se foukne do pampelišky. A vítr odvál kamsi i přátelství, křehké a pomíjivé jako to chmýří.

Nemine rok, aby se ve škole nepouštěla Švestka. Tenhle cimrnanovský sklerotikon s železniční tematikou je u nás tak populární, že místy dochází i k opakovanému promítání v jednom týdnu. Kdykoliv ovšem dojde ve hře na Květu Hošek, její bujné kadeře na svalnatých lýtkách a odvahu nebojácné slonice, zvrhne se smích pubertálních diváků ze zúčastněného v posměšný. Samotná Jenny Suk a možná i ta Máňa Urban, co to bude režírovat, působí jako parodie na ženy, která je mi každým rokem méně příjemná. 
Když letos došlo na Květu Hošek, říkal jsem si, že by pánové mohli s tím smíchem už maličko brzdit.

Padám. Padám na dno vlastní mysli, ale dno je ještě hlouběji, než jsem si myslela. Padám a snažím se zachytit. Chytám za ruce blízké, chytám se léků, ale pořád padám. Snažím se změnit, co změnit můžu, přijmout to, co nemůžu, ale klouže mi to a padám.

Padám měsíc, dva, rok. Chvíli to vypadá, že jsem se zastavila, ale padám dál. Padám rok a půl a už si myslím, že budu padat navždy.

Ale pak najednou… léčba, o které jsem nevěděla a které doktorka moc nevěří. Léčba, která zabere. Naděje, která září jako hvězda.

Nepadám.

Nesu se.

Učím se znovu chodit.

Učitelům odzvonilo, kdepak najdou spásu?
Jen ať poznaj co je práce... a jdou makat k pásu!
Denně učí jen pět hodin, pak si šunky válí
a našeho nejmladšího vůbec nepochválí. 
Furt jim musím vysvětlovat, kterak učit správně
a že pětku naší mladé dali protiprávně. 
Jen prázdniny, vyšší platy, s AI bude líp,
ministerstvo reformami plní další slib. 

Teď na nás nahlíží se zvedlým nosíkem, 
však oni za chvíli dolezou s prosíkem.
Až jim bude chybět „bachař“ pro srovnání spratků, 
při náboru nabídnou nám pěkně tučnou vratku. 
Smluvně si pak vyžádáme ještě padák zlatý
a odstupné pro jistotu nejmíň čtyři platy. 

Na hotelu u lidí už jsem zažila leccos. 
Třeba loni v zimě!
Baštila jsem, baštila a baštila! Ale člověk prohlásila, že už vypadám přejezeně, a místo třetí misky mě šoupla do látkového pytle. 
Měla jsem tam nakrmenou společnost. 
„Blé,” řekla jsem si. „Blé,” sdělila jsem spolupytlící. 
Člověk po chvíli otevřela pytel, aby přidala třetí nakrmenou, začala vydávat lidské nespokojené zvuky, obě nás vysypala na umyvadlo, pustila vodu a začala nás zuřivě otírat mokrým hadrem. 
Po chvíli začala trhat látkové ubrousky a těmi nás otírat. 
Když bylo po všem, skončily jsme v boxu a mně ani nedala nášup.
Lidi jsou divní. 

Povinná školení vypadají za ta léta, co se ve školství pohybuji, pořád stejně. Přijde dvojice Nadšený - Vyhořelá, která nám, přednasraným nebo lehce přiotráveným pedagogům, vysvětluje, jak máme svou práci dělat lépe a efektivněji.
Naposledy to bylo o smysluplných třídnických hodinách.
"Vejce!" ozvalo se po dvou hodinách prázdného plkání. 
"To je vynikající aktivita pro středoškoláky."
Stačí otevřít okno, dát týmům vajíčka a úkol dostat je na chodník nerozbitá. 
"Musejí vymyslet, zda je obalit, spustit nebo třeba vynalézt padák."
Představa budoucích dopraváků, jak vyhazují z okna vejce na padáku, v nás ovšem nadšení neprobudila. Naopak se ozvala chuť na onoho cimrmanovského "padáka".

„Pánové, takhle to nepůjde,“ upozornila vedení skladu podniková inspektorka. „Jak možné, že ve složce nemáte žádnou fakturu od ProfiSands Slovensko?“

„Jsou tam všechny,“ bránil se vedoucí skladu se stavebninami.

„Pod P není nic.“

„Jsou pod S.“

„Důvod?“

„S, jako Slováci.“

„Takže GWW Stone najdu kde?“

„Přece pod R jako Rumuni.“

„A Lom Bílá Lhota je pod Š proč? Jsou to snad Španělé? Nebo Švédi?“

„To ne, ale vozej šutry…“

„A tomu říkáte systém?“

„Jo. A trvalo mi deset let, než jsem ho vyladil k dokonalosti.“

„K čemu?“

„No, k tomu, aby faktury zařadily i ty kapacity, co pode mnou dělaj…“

"Ty jsi poklad! Kdo je to?"
"Stanka Sovičková. Dělala u tvého šéfa dizertaci."
"Kdy?"
"Před... třemi dětmi."
"To je pěkně dlouho z oboru. Proč by se chtěla vracet?"
"Třeba proto, že rodičovský příspěvek není zlatý padák? Mají hypotéku a dva psy, co žerou jak nedovření. Ale hlavní důvod bude, že se doma nudí a chce vypadnout někam mezi lidi."
"Jak to víš?"
"Byla tu před týdnem. Dětem a psům jsem ucpal pusinky palačinkami, abychom dali řeč. Chce si podat návratový grant, ale musí přesně specifikovat, k čemu se chce vrátit."
"Asi tě platonicky miluju," usmála se. "Šéfova studentka - záruka kvality."

"Nechápu," zakroutil Jan hlavou. "Takže ty si chceš odpočinout od práce tím, že si jí nabereš ještě víc?"
Nadechla se k ostré odpovědi, ale přistál před ní talíř s grenaille brambory, kuřecím steakem a tzaziky a sklenice domácí mátové limonády. "To jsi špatně pochopil," natáhla se pro příbor. "Já nechtěla víc práce. Já jí chtěla část někomu předat a zkusit si něco jiného, méně náročného. Ale nemám komu. Lempla šéf nezaměstná."
"Něco méně náročného? Tys ještě neučila, co?"
"A ty ano?"
"Jo. Můžu poskytovat nevyžádané rady zdarma."
"Potřebovala bych jedinou: komu mám vrazit ten svůj vědecký půlúvazek?"
"Možná bych věděl."