DMD č. 18. pro 18. 4. 2022. Téma: Módní expert

Lao Wen was wearing those stunning pink robes again. He must be truly determined to make Zhou Zishu’s life hell. As if it weren’t enough that Zhou Zishu couldn’t tear his gaze away from him under normal circumstances - let alone now.
Come to think of it, that purple robe before wasn’t so bad on him either, and in red - Lao Wen looked gorgeous in red.
He should wear red again. Preferably Zhou Zishu would wear red as well and ...
It wasn’t as if he was in love with the man, obviously not.
He just liked his fashion sense. That’s all.

“Proč jste za mnou přišel?”
“Vím, že píšete do rubriky o módě.”
“Je to moje práce.”
“Chci, abyste ode dneška pochválil každý outfit značky X., ve kterém se na veřejnosti objevím.”
“To ale nebude zadarmo.”
“Jistě víte, že jsem žádaná celebrita. Vaše články můj obraz ještě vylepší.”
“Jak jsem řekl...”
“Vidíte tuhle fotku? Ojíždíte na ní nějakého kluka.”
“Co to má dělat s naší dohodou?”
“Bylo mu čtrnáct. Jistě nechcete, aby se to někdo dozvěděl.”
“To je nějaký špinavý trik?”
“Kdepak. Na té fotce s vámi jsem já. Komu asi policie uvěří?“
“Cože?”
“Takže domluveno. Dneškem začíná naše... řekněme spolupráce.”

Buch buch buch buch. Zavírání dvířek od auta znělo jako oslavná kanonáda. Nebylo ale co slavit, teprve jsme vystupovali.
Tetička Janka stála ve dveřích, na tváři speciální úsměv určený pro storíčka a vítání návštěv.
“Čáu! Pojďte dál!”
Na stole čekaly celozrnné sušenky.
“Kdo si dá kurkumové latté?”
“Kurkuco?” zeptal se taťka. Mamka na něj vyčítavě pohlédla, zato tetička Janka nadšeně spustila:
“Nepiju teď nic jiného, je to výborné na odolovění střev, doporučil mi to odborník, počkejte, donesu ovesné mléko…”
Bratr se ke mně naklonil a zašeptal:
“Nevíš, který expert je zrovna v módě?”
“Hádám, že psychiatr to pořád ještě nebude…”

Samuel Antares díky svému dědovi neměl zdědit rodinné jmění, přesto ho Sean nehodlal nechat do světa pustit nepřipraveného. A tak s Violou najali toho nejlepšího soukromého učitele, aby Samuelovi zajistil co nejlepší vzdělání. Sean sám ho učil rytířskému kodexu. Ač Samuel nikdy nebude moci nosit tento titul, v srdci rytířem bude.

Viola byla nejdříve lehce proti vybranému učiteli. Nelíbilo se jí, že chodí celý v černé, skoro jako stín. Víc však byla proti jeho přístupu. V Tristu možná zrovna bylo módní nechat učitele, aby učil, co on uzná za vhodné. Ona by však raději měla větší přehled o Samuelově vzdělání.

Shovívavě se pousmál. „Ale jděte! Proč bych lhal? Co bych z toho měl?“
Přimhouřila oči. „Právě to by mne zajímalo! Protože jste lhal. Vím to.“
Zvedl obočí, jako by ho nesmírně pobavila. „Víte?“
Napřímila se. „Vím. Neptejte se mne jak. Prostě to poznám.“
„Zajímavé. Mimochodem, ještě jsem vám nepochválil klobouček. Vskutku vhodně zvolená barva. Náramně vám ladí s pelerínou.“
„Netušila jsem, že jste takový odborník na módu,“ utrousila uštěpačně. „Ale nezamluvíte to a lichotkami mne neopijete.“
Pokrčil rameny. „To opravdu nemám zapotřebí.“
Měla trochu chuť ho přes tu samolibou tvář plesknout. Na druhou stranu ji mátl: teď totiž mluvil pravdu.

Ten outfit mě zcela neuspokojuje. Je prapodivně fádní, příliš ordinérní, nevybočuje v žádném myslitelném ohledu…
Ale je to základ, na kterém je možné stavět.
Přidám trochu barevného kontrastu. Hlavně to nepřehnat, ať zůstane alespoň třetina původního základu!
Co trochu upravit strukturu? Nemohla by to být jedna z cest?
Trochu nekonformity na závěr.
Dokonalé!
…
“Koblížku! Nesu ti lahvičku s vodou,” vesele zavolá matka, která se na třicet vteřin obrátila zády.
Teď překvapeně zírá na batole uvězněné v krmící židličce. Bodyčko má ozdobené pruhy z dýňového pyré, levý rukáv sežvýkaný až k lokti a z usmívající se pusy mu visí ponožka. Levá.

Drahý Tasemníku,

módy a trendy Ti samozřejmě mohou být velice ku prospěchu. Nicméně základem je dobrá příprava. Nejprve v Tvém pacientovi musíš vybudovat velmi silný, ale nejlépe ne zcela vědomý pocit, že co je v módě, to je dobré, a hlavně jeho obrácenou podobu - co v módě není, není správné. Důležité je, aby zcela zavrhl myšlenku nadčasovosti!
Teprve v takovou chvíli se zaměř na připomínání určité, Tebou vybrané módy. Přesvědč pacienta, že nenásledovat tento trend znamená být naprosto out, sám se vyloučit z moderní společnosti a být za zády vysmíván. Určité chování je v módě, tedy správné.

Líbá
Tvůj Zmarchrob

Zdirad dohrál. Bez jediné chybičky a sklízí zasloužený potlesk.
"Váš syn nejen výborně hraje, ale je to i elegán par excellence," chválí Timea Zdirada Jenovéfě.
"Však vaší dcerce to také sekne. A z našeho Zdirada se stává módní expert. Dokonce i mě se vyptával, jaké si sem vezmu šaty a šperky."
"Slyšíš to, Tobiáši? To bylo nějakého vysvětlování, že sem rozhodně nemůžeš v džínách."
"Nejsem umělec, na rozdíl od Zdirada."
"Ovšem švihák být můžeš," podpoří Timeu Tadeáš.
Ale to se už chystá na pódium Tabita.
"Určitě nás čeká minimálně stejně hluboký umělecký zážitek," prohlásí Pankrác cítě potřebu oplatit Timeiny komplimenty.

Jsem hruška? Eh, ne. Na to mám moc široký ramena.
Jsem jabko? Nejsem, na to mám moc velkej zadek.
Asi jsem hlavně unavená.
Nemám dobrý vlasy. Nemám žádný prsa. Nemám dobrej postoj. Nemám ráda nakupování.
Nejsem typ.
Podprsenka mě dusí, i když mi velikost zkontrolovali v guru krámku na Vinohradech.
Nebaví mě muset se večer odličovat. Nejsem dost ženská. Nejsem dost maskulinní.
Musím brát léky, po kterých se přibírá.
Nemám ráda polyester.
Nemám pas.
Nechci nosit šaty ala padesátá léta.
Chci se líbit hlavně sobě.
Ale kdepak.
Chci být krásná jako elfové.
Neumím být šik.
Kašlu na to.
Budu medvědice.

„Marge, proč musím do práce ve svátečním?“
„Homie… nemůžu za to, že nám v ložnici vybuchl stroj na pukance. Pak ti něco seženu.“
„Ááááh… Pitomé pukance! Že jsem raději nekoupil plničku hotdogů.“
...
„Špatné zprávy, pane. Náš módní expert… zemřel.“
„Jak to?“
„Z jakéhosi domu prý vyletěl kus stroje na pukance a zabil ho.“
„Ach, jaká tragédie, Smithersi. Jenže kdo zorganizuje naši módní šou?“
„Zajdu do města?“
„Ne. Musí to být někdo odsud. Co říkají kamery? Hmm. Karl, ne. Lenny, ne… Hele, jaký štramák!“
„Homer Simpson? Nuž, oblek pro něj není typický.“
„Zavolejte ho.“
„Ale pane…“
„Rozhodnuto!“
...
„Já… módní expert? Juchú!“