DMD č. 21. pro 21. 4. 2022. Téma: Chtíč

Aby bylo jasno, nebyl za tím žádný prachobyčejný chtíč. Tedy, jenom. Lucius byl v první řadě vyznavač intenzivních zážitků. Zážitky mají být pestré. Chcete-li dělat umění - hřímal kdysi pan Farley, jeho učitel - musíte se dívat a vidět. Vtisknout si do rukou a mysli všechny struktury, vůně a tvary.
Co se pamatoval, obklopoval se pan Farley větším množstvím zralých mužů. Velkých. Chlupatých.
Lucius vzdychl a opřel se o stěžeň pohodlněji. Posádku měl jako na dlani a ve skicáku ještě dvě stránky. Zachytil očima široká ramena v černé kůži a nasucho polkl.
Chtíč nebo umění, tak málo pudu sebezáchovy neměl ani on.

Bouře se přehnala. Všechno je při starém. Všechno v pořádku.
Jen kdyby mě nepřehlížel.
Černovous je zase sám sebou. Nic není důležitější.
Nic. Není. Důležitější. Izzy s každým slovem škubne za pásek kalhot. Ticho tam.

„Izzy. Chce tě kapitán.“

Jasně. Kdyby aspoň.

V kapitánově kajutě se však ukáže, že Černovous Izzyho opravdu chce.
Konkrétně řečeno na kolenou.
To mu (a sobě) může Izzy poskytnout. Odevzdat se bolesti je snadné. Podvolit se rukám tahajícím za vlasy, svírajícím hrdlo, tlačícím Izzyho k zemi…

„Když budeš poslušné psisko, připnu ti obojek. A utáhnu. Abys měl konečně důvod znít tak směšně přiškrceně.“

Ponížení.
Požehnání.

Seděl proti mě. Světácký klobouček na stranu, viržínko v koutku, lehce pohupoval špičkou kožené polobotky.
Úsměv se chtěl tvářit sladce, ale oči prozrazovaly jeho prázdnotu.
"Chceš?" usmál se "Všechno ti splním. Stačí jen říct. Co by sis přála?"
"Křídla."
"Křídla? Na co? Chceš létat? To ti mohu zařídit i bez nich. Bezedná vášeň, hlubiny rozkoše, budeš se vznášet v extázi opojení. Všechno to ti dám." Koutek se mu s utajovaným opovržením nazvedl a očima si poměřoval další flákotu.
"Ne, děkuji. Mi stačí křídla volnosti. Nemusí být skutečná, na zádech.
Jen se vznášet, nad vším."
"Tssse, huso! Každá mě chce! Uvidíš!"

Lesklé a zajímavé předměty daleko mimo tvůj dosah. Zaujaly tě ještě dřív, než jsi to dokázal jakkoliv sdělit. Pokrok byl ovšem na tvé straně. Vztažené ručičky, nevyslovené "zvednout!" Zvědavé oči se konečně dostaly do správné sféry. Zakrátko jsi ovládl ty správné svaly a stal se z tebe, jak táta říká, fingermaster. Trocha mimiky a zvuk k tomu a už nám nezbývalo, než tě trochu se smíchem dabovat, jelikož sám jsi to říct nedokázal.
Neříkáš to dodnes, zato naši blízcí se to naučili. Používám to, i když jsem někde venku bez tebe a bavím se s cizími a nezasvěcenými.
Nepotřebuji.
"Počebuju!"

Chrudoš, Chiméra, Chryzantéma, Chima, Chipa. Původní osazenstvo kurníku a vůbec první trvalí zvířecí obyvatelé Rubové země.

Týna, Tima, Teri, Trumpeta, Trouba. Přibyly postupně, když zjistila, že výběh pro slepice udělala příliš velký.

Ídiot. Kocour. Řekla mu tak, když se poprvé setkali (tehdy to byl tulák dočasně přebývající v sestřině hostinci) a on jí z trámu nad lavicí seskočil (nebo možná spadl) na hlavu. Pak už mu to jméno zůstalo. I s dlouhým Í.

Čenich a Čára. Dva obrovští pastevečtí psi. Měla neblahé tušení, že se chystají smečku významně rozšířit. Možná by si mohla pořídit pár ovcí, aby se trochu vyžili...

Wei Ying had almost forgotten how amazing spicy food was. Although he already had two bowls, he started loading his third one. In doing so, he caught sight of Lan Zhan’s half-empty bowl, and that just wouldn’t do, right?
He snatched the bowl and began loading it with the spiciest dish ordered.
“Much better than your usual bland cuisine, Lan Zhan, ah?” He truly didn’t understand how Lan Zhan could stand it.
“Don’t you wish you could have it every single day?”
Lan Zhan’s golden gaze was on him, intense as usual.
“Mn.”
He was not looking food while answering.

Ryko našel Leandra a Irenu v klidnějším zákoutí sálu. Místo zelených šatů oblékla tmavomodré, zdobené kousky křišťálu, zatímco Leandros zvolil purpurovou a zlatou. Den a jeho manželka noc.
Stála k němu zády a než si ho všimli, zahlédnul Leandrův výraz. Díval se na Irenu něžně a obdivně, okouzleně a zároveň jako by viděl každý detail, dobrý nebo zlý. Ryko se zarazil. Poprvé v životě si uvědomil, že Irena našla někoho jiného, kdo ji miluje.
A co mám já? Marysu, se kterou mě spojuje chtíč a to, že se vzájemně potřebujeme.
V tu chvíli byl vděčný, že nevidí do tváře Ireně.

V rámci plánů na odstavení Habsburků od moci přišel Cimrman i s nápadem potlačit vhodným přípravkem chtíč členů rodu a tím zajistit jeho vyhynutí. Na přípravě preparátu spolupracoval s biskupem Begierem, který podobný prostředek vyvíjel pro kněží z chlapeckého stacionáře svatého Bartoloměje. Dvojice hledala vhodné směsi látek, které měly být aplikovány pouze lokálně. Nanášely se do podlouhlé pryžové kapsy určené k nočnímu nošení zástupci méně něžného pohlaví. Spolupráce však nebyla úspěšná. Biskup byl do věci příliš zapálený, odmítal trpělivý vědecký postup založený na empirických pozorováních a jen neuvážlivě zkoušel různé směsi. Ve své korespondenci dokonce mistr jeho přístup nazval antikoncepčním.

“Ta harmonie barev! A ty tvary!” rozplývala se Karolína.
“Ano,” vzdychla Marta.
“Viď,” zajásala Karolína nadšeně. I Marta konečně projevila smysl pro umění!
“Po tom toužím celý život. To bych tak moc chtěla!”
“Mít doma kostelní okno?” vyděsila se Anna.
“Jaké okno?” zarazila se Marta. “Tohle bych chtěla!” ukázala na nablýskanou výlohu. “Vidíte? Recepce, kávička, snad i šampaňské! Jak ty zákaznice obskakují a hýčkají! To chci vyzkoušet! Za každou cenu! Aspoň jednou v životě se posadit do křesla v luxusním kadeřnictví!”
Bez dalších řečí zmámeně vešla dovnitř.

“Holky,” hlesla Jindřiška. “Myslíte, že takové služby zavede i u nás na vesnici?”

Esciel se nikdy nepovažovala za krvežíznivou osobu.
Dokud neuviděla mezi dětmi zavřenými v kleci svého syna. Na ukoptěných tvářičkách svítily světlejší cestičky od slz a vztáhl k ní skrze mříže ruku.
Zabiju je všechny. Stáhnu je z kůže, rozsekám na kousky, a dám si záležet, aby to trvalo dlouho. Z jakýchsi neobjevených zákoutí duše se vynořily šlahouny zuřivosti a stáhly ji někam do hlubin. Téměř jí to připomnělo noc, kdy byl Laol počat, stejně jako tehdy touha po Geriánovi byla dnes touha zabíjet neúnosná.
Stejně jako tehdy se Esciel nebránila.
Nedbala Geriánova varovného výkřiku a skočila kupředu, v ruce dýku.