Hippokratova přísaha

„Dneska založíte laborky do karet pacientů, poněvadž o víkendu se na to zjevně kašlalo. Podívejte na tu hromadu.“
Harry přelétl nasupeným pohledem osazenstvo stolu.
„Pak jsou tu tyhle čmáranice!“
Hodil na desku jakási lejstra, jejichž obsah připomínal keltské runy.
„Kdo je autorem a co to krucinál znamená?“
Všichni kromě Edwarda si papíry prohlédli a rozpačitě se po sobě podívali.
„Jasně. Prase aby se v tom vyznalo, co? Mám vám snad zaplatit kurz grafomotoriky, abyste začali psát čitelně?“

***

„Byl jsem zbytečně zlý,“ zkonstatoval Harry.
„Býval jsem horší,“ řekl Edward. „Jednou jsem dokonce dostal pěstí.“
„Cože?“
„Nařídil jsem jim všechno přepsat tiskacími.“

„Ten Creutzfeldt-Jakob byl suspektní nebo diagnostikovaný?“ optal se Edward, zatímco čekal, až mu Luna donese pitevní zprávu.
„Diagnózu stanovili před třemi měsíci v Královské. Pitvala jsem ho čistě z profesního zájmu. Priony vám na stůl nenaservírují každý den. Studenti se o ty vzorky málem porvali.“
Edward zkoumal výstavku hornin a minerálů ve vitríně. Zaujala ho tmavě zlatá krychle uprostřed.
„Pyrit,“ promluvila mu těsně za zády. „Přivezla jsem si ho z Peru. Propojuje člověka se Sluncem a podporuje pozitivní myšlení.“
„Vskutku? Já myslel, že jen oxiduje na limonit a síru.“
„Jste tak přízemní, Edwarde.“
„Někdo se musí držet při zemi, Lovegoodová.“

„Tak kde je?“ uhodil Sirius na Hagrida.
„Kde je kdo?“
„Ten pacoš, kvůli kterýmu mě taháte z oběda.“
„A jaký je jeho ctěný méno?“
Sirius se podrbal ve vousech.
„To jsem cestou zapomněl.“
„No bezva.“
„Je to nějakej chlap, co tvrdí, že je Bůh, a chce, abysme ho operovali bez narkózy.“
„Jo tenhle!“ pleskl se Hagrid do čela. „Tak ten leží na trojce, čeká na psychiatra a vykládá, že by ženský během periody měly bejt v izolaci.“
Vzduch prořízl vřískot doktorky Delacourové: „Já si důrassně vyprošuji – !“
„Doufám, že jeho slova někdo tesá do kamene,“ ucedil Sirius a odešel na vyšetřovnu.

„Říkal jsem, že to není angína, ale on ví přece všechno nejlíp. Krum. Velký šéf. Nejchytřejší ze všech doktorů. Beztak s tím chtěl být co nejdřív hotový, aby mohl za synáčkem. Nechápu, proč si neplatí chůvu. Peněz má určitě dost, když je každé léto u moře… Mimochodem, hádejte, do koho začal dělat ten nový onkologický přírůstek Scamander. Slyšel jsem, že randí se Susan.“
„Držte už zobák, Diggory,“ okřikla ho Denisa a zatvářila se výhružně. „Jestli nemáte co na práci, můžete srovnat lékárnu. Pan šéf bude jistě nadšený, že se toho někdo ujal.“
„Vy teda umíte přistřihnout křidýlka,“ poznamenal uznale Sirius.

Daisy seděla v laboratoři a snažila se soustředit na vzorek mozkové tkáně pod mikroskopem. Byl zajímavý, bezpochyby, s doktorkou Lovegoodovou ho odebrali pacientovi, který zemřel na Creutzfeldt-Jakobovu chorobu. Její oko však neustále uskakovalo k doktoru Lloydovi, který tu po práci prováděl nějaký složitý test.
„Podala byste mi paranitrofenyl fosfát?“
Zrudla. Rychle se ale vzpamatovala. Ze skříňky za sebou vytáhla lahvičku se žlutou tekutinou a nadšeně přispěchala k jeho pultu.
„Na dně je sedlina. Mám to něčím rozmíchat?“
„Stačí protřepat,“ ušklíbl se. „Usazeniny nemají na výsledek vliv.“
„Co vlastně testujete?“
„HIV.“
Daisy neušlo, že zkumavka, z níž nabírá krev, postrádá štítek.

Když byly Elizabeth tři roky, Edward a Sarah s ní procházeli obdobím „osamostňování“.
„Hej, já to udělám sama!“
„Elizabeth, to je ostrý nůž!“
„Dám ti tenhle. Je příborový, ale sýr je měkký. Tak ukaž, jak to umíš.“
Když jí bylo sedm, bojovali s prepubertou.
„Nevidím důvod to dělat!“
„Některé věci se prostě dělat musí!“
„Důvod je, že když je nebudeš čistit, zkazí se a budou bolet. Je to na tobě.“
Třináctiletá Elizabeth se nevěřícně podívala na Siriuse, když ji posadil za volant.
„Jako vážně můžu? Sama?“
„Já se naučil řídit ve dvanácti. Ukrad jsem tátovi auto. Tohle je lepší, ne?“

„Neseznámíš mě?“ mrknul Sirius směrem k výstavní lani po Jamesově boku.
James se ve smokingu potil a proklínal celou etiketu.
„Pamelo, Sirius Black, můj kolega a přítel. Siriusi, Pamela Swayová, moje… můj doprovod.“
„Doprovod?“
„Ano. Jen pro dnešní večer.“
„Ty sis zaplatil šlapku? … Sorry, Pamelo.“
„V pohodě,“ uculila se.
„Je to úplně nevinné! Té službě se říká eskort a je to profesionální doprovod!“
„Takže šlapka na úrovni. No potěš péro.“
„To umím taky,“ hlesla Pamela. „Ale za příplatek a s ochranou. Máte zájem?“
Sirius se rozesmál.
„Ne, díky. Já – na rozdíl od něj – jsem šťastně zadanej… Edwarde, zlato, tady jsem!“

„Neviděl někdo kněze?“
Doktor Lockhart pátral očima po hale a velmi nervózně se usmíval.
„V naší nemocnici kaple není,“ informovala ho Denisa.
„To by ale měla být! Právě mi z uzavřeného oddělení utekl vlkodlak a pro jistotu s sebou vzal i čarodějku, Ďábla a mého hada! Určitě se chystají spáchat nějaký rituál. Nemáte náhodou svěcenou vodu a stříbrné kulky?“
„To nebude potřeba,“ pronesl Edward, kolem paže se mu mazlivě obtáčela krajta. „Vlezla mi do skříňky. Mimochodem, ten váš spolek psychotiků byl v márnici a vydával se za pohřebáky. Dostali každý pětku haloperidolu.“
„Božínku, Ede, jste hrdina! Pojď ke mně, Matyldo.“

„Esli já jsem se už dočista nezbláznil!“ zvolal Hagrid a zmateně se škrábal ve vousech kartáčem na láhve. „Teďkonc tu byl!“
Zoufale se rozhlížel po obýváku. Rozhrnul hromadu plyšáků, odsunul všechny tři dětské postýlky, obrátil naruby bednu hraček, nahlédl za gauč, pod gauč a nakonec zajel rukou do zástěry, odkud vytáhl růžový dudlík.
„Dyť to povidám, že už jsem mešuge.“
Vrazil dudlík do úst kojenci v růžovém overalu a zvedl domovní telefon kurýrovi, který už nervózně stepoval na prahu.
„Mám pro vás šest krabic!“
„Jo, to jsou pleny. Jeďte, já to vodnosím… Hernajs, ta rodičovská je stejná rachota jako pohotovost.“

Když Lily Potterová podávala výpověď, měla velkou spoustu úžasných plánů. Toužila cestovat, objevovat nová místa, opět zabojovat v plavecké soutěži, přečíst všechny ty knížky, na které nikdy neměla čas.
Najít si chlapa.
Když se během půlnočního rozloučení v práci lízla šampusem a společně s Edwardem nastoupila k Siriusovi do auta, už na budoucnost nemyslela. Jakmile najeli na okruh, stiskla tlačítko pro stahování střechy, odepla si pás a vestoje na zadních sedačkách cítila, jak za ní vlasy povlávají jako vlajka svobody.
Na prázdném odpočívadle kouřila ubalenou cigaretu.
S hlavou na Edwardově klíně a Siriusovým smíchem v uších zjistila, že nikoho nehledá.