Hippokratova přísaha

"Co tu máme?" otázal se natěšeně Liam.
Stepoval na oddělení od pěti ráno a vyhlížel svou příležitost.
"Masivní krvácení, ztráta 2,5 litru," informoval ho Krum. "Tepnu uhádnete sám, ne?"
"Femorálka! Hustý! Paráda!"
"Kdo je ten blbeček?" ozval se pacient. "Nechce taky křovinořezem do stehna?"
Liam se lekl, až upustil stetoskop.
"Krucinál, on je při sobě? Měl přece omdlít, ne?"
"Mlčte," usadil ho Edward.
"Ty vole, tak si o tom něco prečtěte!"
"Doktor Lloyd nic číst nemusí." Krum pohledem zavadil o Edwardovu jizvu. "A vy zahoďte ten stetoskop, co jste sebral ze země, a vyměňte si rukavice."
Liam poslechl.
Mlčky.

Seděla ve sprchovém koutě.
Voda jí v monotónním rytmu bubnovala do zad.
Otupěle sledovala dvě krvavé stružky, které si razily cestu mokrou kůží na stehně.
V jednom bodě se potkaly a na dlažbu stékaly společně.
Neměla se cítit takhle.
Prázdná a lhostejná.
Měla pociťovat vzrušení, tep života. Úlevu.
Proud vody pod ní ředil červenou na růžovou. Do odtoku už mířil čirý.
Přiložila ostří žiletky na nové místo...

Když ji Edward našel, objímala se pažemi a třásla se zimou.
"Špatný den?"
Zvedla k němu oči plné slz a studu.
Podal jí ručník.
"Dáme si spolu skleničku. Ale vezmeme to přes vyšetřovnu."

„Po takových zraněních je paréza běžná,“ řekla Daisy a usrkla ze svého ovesného latté.

„Co když jsou problémem cévy?“ nadhodil Edward a napil se čaje.

„Nervy byly dlouho utlačené. Regenerace trvá i několik let.“

„Dostával heparin. Předpokládali, že pokud tam byla sraženina, rozpustila se, jenomže –“

„Podle mě je ten nerv pořád skřípnutý. Rentgeny ukazují posunutí obratlů.“

„Ze sraženiny může vzniknout absces. Ten se zapouzdří a tlačí –“

„– na nerv!“

„Výborně,“ prohlásil Harry, který jejich myšlenkovým proudům zaujatě naslouchal nad šálkem černé kávy. „Tak pana Grahama znovu otevřeme. Sirius bude nadšený. Neměli jste na večer plány?“

„Nic, co bychom nemohli dělat jindy."

„Tak poslouchej,“ řekl Sirius. Ruce na desce pracovního stolu měl položené nezvykle klidně. (Jindy ryl prsty v rýhách, nehtem škrábal lak, bříšky bubnoval do dřeva nebo ho prostě jen roztržitě hladil.) „Dám ti na výběr. Buď s tím přestaneš, nebo si najdeš práci, kde nevadí, že jseš občas v náladičce. Léčení ti nařizovat nebudu, nemá to smysl. Mluvím z vlastní zkušenosti. Dokud si na to nepřijdeš sama, budeš nasávat dál. Na tvýho osobního démona cizí rozkazy neplatí. Tak co si vybereš?“
„Nevím,“ zahučela Tonksová a tvářila se znuděně. „Mám v lednici chardonnay a ryzlink. Co se líp hodí ke špagetám?“

„Podívej, jak do ní dělá,“ ucedila Lily.
Očima propalovala Jamese, který právě na baru balil opilou blonďatou fotomodelku s umělým poprsím a kolagenovými rty.
„Dělat může, jen aby se do ní neudělal,“ uchechtl se Sirius. „Kde je ta kočka, co s ní přišel?“
„Zřejmě měla dost rozumu a vzala nohy na ramena,“ uvažoval Edward.
„Proboha, proč to dělá?!“ úpěla Lily. „Chová se jako idiot!“
„Možná by mu kamarád mohl jednu vrazit,“ ušklíbl se Edward. „Aby se probral.“
„Na mě nekoukej,“ ukončil jeho naděje Sirius. „Já toho vola neznám.“
„Takže je to na mně.“
Lily odhodlaně zamířila k baru a udeřila.

„Je schopný jít do asijské restaurace a objednat si smažák.“
„To nic není. Vzal jsem ho do Port-au-Provence –“
„To je ten Gaultierův michelinský podnik?“
„Ano. Deset minut koukal do lístku a pak povídá číšníkovi: Máte bagetu? Ten chudák se vzpamatoval obdivuhodně rychle. Říká: Oui, monsieur. Prý: Tak mi jednu přineste a vezměte s sebou majonézu.“
Harry se naklonil přes Dracův talíř lanýžových raviol a tázavě se podíval na Siriuse.
„Nepůjdeme si sednout na bar? Ti dva si zatím můžou povykládat, jaké zásahy kdy utrpěl jejich gastronomický jemnocit.“
„Dobrej nápad. Viděl jsem tam buráky v barbecue těstíčku.“
„Paráda. Spravíme si chuť.“

Na urgentu zpravidla nosívali sportovní obuv. Často museli sprintovat a na jejich výkonu závisel lidský život.
Podrážka bílých adidasek velikosti 36 zahvízdala na vinylové podlaze hlavní haly, když Denisa vyrazila vstříc záchranářům. Fialové tkaničky se ani nepohnuly, jak pevně byly zauzlované a založené pod jazyky.
Na vyšetřovně jim dělaly společnost Harryho červené conversky, které kmitaly kolem lůžka v rytmu džajvu, a Edwardovy černé tenisky, soustředěně prohnuté ve špičkách pod stoličkou u pacientovy hlavy. Mezi přístroji a lékovými skříněmi se proplétaly dvě prošlápnuté puntíkované kecky. To Hannah chystala transfúzi.
Chlapíkovi na lůžku jedna bota scházela. Zůstala v autě i s nohou.

„Sono provádíme v rámci preventivního screeningu ve 20. týdnu,“ informovala studenty doktorka Haywardová. „Toho gelu tam naneste trochu víc… Tak. Přístroj máme nastavený. Pustíme se do sondování… Co vidíte na monitoru?“
„Ehm,“ odkašlala si medička rozpačitě a mhouřila oči na zrnitý obraz. „Já vlastně nevím. Ale slyším dvoje ozvy. To je divné, ne? Přece to dítě nemá dvě srdce.“
Haywardová napočítala do pěti a zhluboka se nadechla.
„Kdybyste si prostudovala kartu, věděla byste, že pacientka neotěhotněla s Pánem času, nýbrž u ní probíhá vícečetná gravidita. Krom toho jsou to tři srdce, ne dvě.“
Stella se na vyšetřovacím lůžku štěkavě rozesmála.

„Vy víte, co mu je?“
„Ano.“
„A prozradíte mi to?“
„Nepřijdete na to sám?“
„Vyloučili jsme arytmii, anginu pectoris, perikarditidu, vaskulitidu, embolii, rakovinu, autoimunitu a přes 50 genetických onemocnění. Já jsem v koncích, Edwarde. Ten člověk je podle všech vyšetření zdravý a přitom mu EKG lítá jako na houpačce!“
„Věřím, že na to kápnete.“
Edward se chystal odejít…
„Tak aspoň naznačte!“ škemral Harry.
Lloyd pustil kliku. Došel až k Potterovi.
Stál teď tak blízko, že Harry ucítil limetový šampón. Srdce mu udělalo kotrmelec.
„Panebože! Syndrom zlomeného srdce! Má stresovou kardiomyopatii!“
„Říkal jsem, že na to kápnete. Doporučte mu svého psychoterapeuta.“

V hale urgentního příjmu existovalo pár míst, na nichž docházelo k úrazům častěji než jinde. Od slavné rekonstrukce statistiky zaznamenaly 37 pádů do fontány, 24 zranění v dětské herně a 16 uklouznutí na vodě vyteklé z nápojového automatu.
Pro doktora Lloyda však byl nebezpečný především prostor recepce.
Během prvního dne v práci ho tam omylem srazili záchranáři. Jednou mu na hlavu spadla zářivka, podruhé se zase pořadač na karty rozhodl přistát na jeho noze. Před 14 lety tu málem vykrvácel.
„Fraktura,“ konstatoval Krum, když mu pod recepčním pultem kontroloval pravou paži.
„Hm,“ zabručel Edward. „Ne že by mě to překvapovalo.“