DMD č. 1. pro 1. 4. 2023. Téma: Už troubějí

Siréna zařvala, jeden dlouhý, pronikavý tón - poslední varování, než se strhne chaos.
Lefty ještě vysvětloval plán útoku, ale CT-3569 ho moc neposlouchal. Bylo to jen cvičení, co na tom mohlo být těžkého? Stačilo držet prsty na spoušti a…
A nezapomenout, že mají vůbec útočit, jak se dařilo 68čce. Na střešním okně arény přistála létající ryba a on ji teď sledoval se zaujetím, které u něj viděli jen málokdy. Blaster měl svěšený u nohy, málem mu vyklouznul z prstů.
Siréna zatroubila naposledy.
Popadl ho za zápěstí a vyrazili, 69ka s řevem a 68ka duchem pořád ještě někde daleko.

Stejně to projeli.

Zvedl jsem klobouk z trávy, protože ten, komu slétl z hlavy, už ho nebude potřebovat.
Za jak dlouho vykrvácí takový chlap? Vlastně měl být už mrtvý... Překročil Jordán... Poslouchá andělské trouby...
Na prostříleném břiše cáry sváteční košile, protože to měl být hezký den s rodinou, ne krvavá vražda.
Nepohřbívejte mě na pusté prérii...
Ale my nedali na jeho přání a pohřbili ho v úzkém hrobě. Na pusté prérii, kde kvetou divoké růže a vítr je svobodný...
Chtěl jsem ten klobouk položit na jeho hrob, ale nechal jsem si ho.
Jeho duch tak kráčí dál... Na hraně mezi nebem a peklem.

Tak Adame, ty se do knihy prostě vrátíš! Kniha se bez hlavního hrdiny jednoduše neobejde. Už na tebe určitě všichni čekají.
"A co když ne? Například Elišku jsem spíš štval."
Ale nikoho jiného ne. Vsadím se, že ti už troubějí fanfáry a bujaře oslavují tvůj návrat. Jen si sedni tady na moje křeslo, zavři oči a objevíš se v knize. V té s Jiřím a Anežkou, aby bylo jasno.
"Tak teda fajn..." usadil se Adam. A z mého pokoje zmizel. Neptejte se mě jak. Je to Deus ex Machina.
***
Adam se probral na travnaté louce. A hned si zacpal uši!!!

"Můžeme vyrazit," hlásí maminka.
"Jel bych se podívat na Hrad," řekl jsem.
"Tak jo," nastartovala maminka.
Cestou byla kolona a někdo v BMW začal troubit a vyřvávat.
"Jestli přijedu pozdě, tak vás zažaluji!" vyřvával řidič.
Ostatní řidiči, kteří spěchali, začali troubit a vyřvávat: "Žalobu na pomalé auta!"
"Ajéje, už troubějí. Tady se nedá jezdit, zaparkujeme a jedeme na Hrad tramvají." Cestou zatroubil ještě jeden řidič, řval že si máme pohnout a nadával, že ženská za volantem.
I když, maminka umí řídit líp než ti chlapi v luxusních autech. Tak nic, jdeme na Hrad, dobrou večeři a odpočinout si na hotel.

Myslivecké troubení znělo lesem a každý tón lesního rohu jako by rozechvíval struny vzpomínek, rezonoval jí s duší a nutil ji k slzám.
Musí zůstat silná. Co bylo, už prostě není. Není tu laskavá tvář jejího otce, ani pevná ruka, která by přidržela její paži, když mířila na zajíce.
Nejsou tu podzimní dny, kdy uléhala vyčerpaním v lese u ohně zabalená do pláště. Otec nikdy nikomu neprozradil, že ten holobrádek, co zastřelí jednou ranou dravce v letu, je jeho čtrnáctiletá dcera.
A pak sis umřel a nechal mě tu. Štvou a honí mě den co den, vzdychla dívka do popela.

Časopis Nature zveřejnil přelomovou studii dvou českých přírodovědkyň.
Tým zkoumal příčiny dramatického úhynu původní letenské flóry i fauny, včetně rodu Homo sapiens.
Vědkyně odebraly vzorky listů, chlupů i vlasů postižených jedinců. Odhalily, že patogen, způsobující rozsáhlou devastaci nepříbuzných entit, souvisí s hlukem.
Bioložky představily naprosto unikátní řešení.
Spojily in vitro kmenové buňky posledního přeživšího lánského jelena s původním jírovcem maďalem. Vznikl nový druh stromu, který v rámci fotosyntézy produkuje kyslík obohacený jelením DNA, který se váže na ultrajemné částice nanoprachu.
Hlučným nosičům červenožlutomodrých vlajek vyraší mohutné parohy.
„Už dotroubili,“ potvrdily vědkyně, bydlící v letenských ulicích U Sparty a Jana Zajíce.

Charlie si uvědomoval, že souhlasil okamžitě, ale proč také ne? Vždyť na Luciuse myslel celé ty roky, kdy zůstával v Rumunsku a věnoval se drakům, zatímco v Británii se kouzelníci dávali dohromady po válce.

Vzpomínal na dávné dny, kdy probíhal Turnaj tří kouzelníků, potkal ho na ministerstvu a všechno šlo tak rychle.

Udělal krok dopředu a zarazil se. Za ním se ozval řev a specifický zvuk dračí večeře.

„Rahat,“ zaklel a povzdechl si. „Musím jít krmit draky. Jeleni jsou neklidní a mohli by poranit mláďata. Slyšíš, jak troubějí?“

„Čekal jsem mnoho let,“ odpověděl Lucius tiše. „Myslím, že ještě chvíli vydržím.“

První zazněly hluboké tóny těžké techniky - uvážlivé hučení bagru, temné skřípění jeřábu, perkuse bouracího kladiva.
Následovalo cinkání cyklistických zvonků a vrčení posledních odvážných mopedů poslíčků s pizzou.
Výstřel výfuku. Nárazy kovů o kov. Tiché kníkání brzd.
Crowley se vyklonil z okna, aby mu nic neuniklo. Zatajil dech.
První nesmělé zatroubení strhlo lavinu do překrásného, disharmonického akordu vzteku a frustrace. A pak, konečně, hlasy.
"Proč stojíš, kreténe?"
"Tam by se vešly aspoň tři auta!"
"Nečum a šlápni na to!"
"Polib mi prdel, krávo!"
"Jeď, jeď, jeď!"
Crowley se spokojeně opřel o rám, zavřel oči, a nechal se unášet symfonií ucpaného Londýna.

Půl sedmá ráno. Služební telefon zvoní. Poučena tím, že mohou být namátkové hovory kontrolující jak pracujeme, zvedám telefon, ačkoliv mé vnitřní varovné signály troubí na poplach.

"Vy jste mi zase zablokovali účet! A to jako proč? Já peníze na tu daň mám. Já to prostě jenom nestíhám platit. Jsem říkala, že budu platit ročně. Jako já se teď stěhuju, musím si koupit novou postel. Rozešla jsem se s přítelem. Platit jsem to chtěla pozítří. Chtěla jsem hypotéku. Teď mi jí nedají."

Půl hodinový monolog zakončuje hovor větou: "A stejně se stěhuju do Prahy, takže už vám nebudu muset nic platit."

Z lesa zahlaholila trubka.
„Už bylo načase,“ poznamenal Matyáš.
Vyšel před chalupu a zatroubil na svůj roh v odpověď.
„Halali,“ ozvalo se z lesa.
Matyáš odpověděl.
A znovu.
Chvíli si předávali signál, aniž by se lovci přiblížili, až se král znechuceně vrátil dovnitř.
„Jestli on to nebude ten bláznivej bažant,“ napadlo uhlíře.
„Bažant?“ podivil se Matyáš.
„Ba. Naučil se pískat jako Jeník a Lidka div nezabloudila, jak se za ním hnala. A umí i lecjaký jiný zvuky, tak co by se nenaučil trubku, když se tu věčně proháníte.“
Králi došlo, proč se ztratil a že nebude lehké se zase najít.