DMD č. 1. pro 1. 4. 2023. Téma: Už troubějí

Gabriel považoval divadelní hru Serafina a Eleazar za kýč. Příběh o lásce lidského mladíka a vílí princezny měl možná potenciál, ale v panoptiku postav ani jedna bohužel nevlastnila mozek. Příběh ztvárnilo snad každé divadlo, honosnou Lidskou scénou počínaje, dramatickým kroužkem místní základní školy konče. Jenže Gabrielova nová přítelkyně chtěla do divadla, a díky tomu skončili v malém divadle na předměstí.
„Věčnost je jen putování po poušti, když nemohu vstoupit do oázy tvého objetí…“ deklamovala Serafina.
Začne to za deset… devět…
Z hlediště zaznělo decentní popotáhnutí, dojatý vzlyk, pak procítěné zatroubení do kapesníku.
O čtyři verše později než na Lidové scéně.

Dobrý den, milí studenti. Rád vás vidím ve svých sbírkách. Hned na úvod vás zklamu, výsledky školního kole biologické olympiády stále nejsou známy.
Rozhodl jsem se vám to zklamání poněkud vynahradit. Nemohu jinak. Dnes ráno mne při vstupu do depozitáře vítal zpěv písně Už troubějí na horách jeleni.
Jeleni zde nebyli, ale posuďte sami, zda kostlivec s parožím jejich nepřítomnost dostatečně nevykompenzuje.
Kostlivec Matěj netroubil. Nemá hlasivky. Zato mu narostly parohy. A ztratil svou červenou kšiltovku. Troubí jelen lesní, Cervus elaphus, jehož kostru zde neuvidíte.
Troubí v období rozmnožování. Samci se tak snaží upoutat pozornost samic a udržet stádo pohromadě.

Jelizaveta stojí stranou, ani v zákulisí, ani v hledišti a už vůbec ne na jevišti. Za několik okamžiků otevřou první tóny další premiéru této sezóny – tentokrát opery Carmen. Pozoruje diváky. Nádherné róby, dokonalé obleky. Ona sama není oblečena o nic hůře, přesto se jí na rtech kroutí trpký úsměšek.
Sál potemní a ona si na chviličku připadá jako doma, v Oděse. Pak zazní ostré kornety, jemnější klarinety a fagoty... V jejích uších splývají do zvuků válečných trubek.

Je na premiéře. Je první choreografka Národního divadla. Je šťastná. Je to přesně týden, co Hitler vypověděl Locarnskou smlouvu a vtrhl do Porýní.

Zapovězený les se jmenuje Zapovězený, protože se tam imrvére courá.
Dneska tam třeba courám já a Gwen, která asi lituje své chronické zvědavosti. San nelituje ničeho, protože při pohledu z okna odmítla opustit hrad, ložnici i postel.
Ovzduší je vlhké, na stromech kondenzují kapky a mlha vytváří neprostupnou zeď. Náhle zazní příšerný zvuk.
„Blééééé!“
„Tady někdo zvrací,“ konstatuje Gwen.
Zaposlouchám se.
„Blééé... Blééééééé!“
Aha...
„Je podzim.“
„A co já s tím.“
„Jelení říje. Už začala.“
„Kecáš. Skotský jeleni blejou?“
Z mlhy se vynoří statný jelen a zdařile nás ignoruje. Zakloní hlavu, mocně se nadechne a...
„BLÉÉÉÉÉ!“ potvrdí moje slova.
„Blejou.“

Hradby Capuy byly na dohled. Hannibal se chvíli kochal pohledem na nic netušící město, a pak vydal rozkaz. Do popředí vyrazili váleční sloni...

***

Franta rozechvěle přiložil vábničku ke rtům a zatroubil.

Po chvíli se v blízkém houští něco pohnulo. Ale jelen to nebyl.

***

Do konce světa zbývalo pár hodin. Nebeské pluky se připravovaly na střetnutí, a Azirafal nepochyboval, že v horoucích peklech to bude podobné. Teď se plížil rozlehlým andělským skladištěm, dokud nenašel, co hledal: velkou bednu se sedmi troubami.

Takže, jak je nejlíp "ztratit"?

***

Neoprávněné použití klaksonu je klasifikováno jako přestupek a hrozí za něj pokuta až 2500 korun.

Jede vysoký manager prosperující firmy šílenou rychlostí ve svém novém Porsche po dálnici, když v tom před ním zácpa, všechny pruhy stojí.
Dupne na brzdu, jeho Porsche se několikrát otočí dokola, ale zastaví včas a manager se rozhodne vystoupit a podívat se, co se děje.
Najednou zezadu šílené troubení, a bác! Brzdící kamion mu urazí dveře.
Kamioňák vyleze a manažer začne řvát:
"Kam čumíš, debile?! Urazils mi dveře od poršáka!!!"
Tirák se zarazí.
"Vy manažeři jste strašně materialisticky založený. Nadáváte, že jsem vám urazil dveře, ale vůbec vás nesere, že jste přitom přišel taky o ruku!"
Manažer zaúpí:
"Kurva, Rolexky!!!"

Trójané zbourali kus hradeb a dovlekli dřevěného koně s nápisem "Dar Danaů k desetiletému výročí obléhání Tróje" na nádvoří. Večer všichni oslavovali vítězství Tróje nad Řeky.
V noci vylezl Odysseus se svými vojáky ven z koně, pobil strážné a dal lucernou znamení, že ostatní můžou přijet. Agamemnón, Meneláos a jejich vojáci pluli zpátky z nedalekého ostrova, kde byli ukrytí. Odysseus jim řekl: "Rychle je všechny pobijte a ukradněte všechno zlato. Už troubějí na poplach."
Meneláos se dostal do zámku, zabil Parida a spěchal s Helenou na loď. A Odysseus s ostatními naložil na lodě všechno, co se v Tróje třpytilo.