Hovory z Tite Street

Poklidný podvečer. Oscar píše dopis, Constance praktikuje ozdravnou magii na fikusu (který předtím zapomínala zalévat).

Constance (zamyšleně): “Drahý?”
Oscar: “Drahá? Potřebuješ něco? Sůl na magický kruh?”
Constance: “Soli mám dost. Ale… nevšiml sis -“
(Je slyšet odbíjení hodin. Pak opět ticho.)
Constance: “- něčeho?”
Oscar: “Čehopak? Je tu takové ticho, že není nic slyšet.”
Constance: “Právě!”
(Oba strnou)
Oscar: “Myslíš, že…”
(Náhle se ozve tříštění skla - kdesi v domě vylétla oknem židle.)
Bosie (mimo obraz): “I am SO gonna cop ye a mouse ye bracket faced pigg eyed flapdoodle! Nyaff arsepiece, ye!”

Constance: (úlevně vydechne)
Oscar: “Vida, žije.”
Constance: “Svět v pořádku.”

Hluboká noc. Sledujeme Lorda Douglase vystupovat z drožky. Před domem se otočí a zamrká.
“Chcete dál?”
Otevře. V hale čeká velmi pohledný a zcela nahý sluha. S jemnou úklonou převezme plášť a cylindr. Bosie se usměje a poplácá ho po tváři. K nám:
“Hloupí lidé mají tohle za něco hrozného.”
Objeví se další nahý sluha. Drží sklenici se zlatavou whisky.
Bosie: “Nemorálního.”
Sluhové následují lorda do salonu. Bosie se tu pohodlně uvelebí v křesle. Napije se.
“Omyl přírody.”
Oba sluhové mu sedí u nohou. Vypadají spokojeně. Bosie jednoho z nich pohladí po vlasech. Sluha zapřede.
“Já tomu říkám moderní drezura.”

Oscar. Bosie. A ten třetí, co vypadá jak (luskání prsty) však víte. Tamto.
Bejt měsíc v baráku s těmahle šílencema je jako jet na tour s glamrockovou kapelou. Spíte přes den, nosíte divný hadry, mluvíte ve verších a o ničem co se tu děje byste neměli říkat mámě.
Ale taky jsou tu fans! Fans jsou skvělí! (Ukáže do publika.) Můžu dostat potlesk? Díky! (Tleská s publikem.)
A taky (ukáže do jiné části publika) groupies. Jen jim říkáme rentboys. Můžu zase potlesk?
(Ticho.)
Ti asi ještě spí.
A víte, co ještě je skvělý?
Váš dealer kokainu je zároveň váš rodinnej lékař!

Salon, odpoledne. Vyjma známé sestavy je přítomen také zvídavý reportér.

Reportér: “K vaší činnosti dramatické, pane Wilde. Čtyři hry během dvou let! Co bude za rok, za pět let?”
Oscar: “Dobrá otázka. Spočítal jsem, kolik her musím napsat, abych uživil tuto výjimečnou domácnost včetně jejích příležitostných obyvatel.” (Významný pohled na Bosieho).
Reportér: “Ano?”
Oscar: “Sedm celých dvacet devět her ročně.”
Reportér: “Oh.”
Bosie: “Pft.”
Reportér (velmi opatrně): “To je… docela hodně…”
Bosie (odloží skleničku s vínem): “Oscar hrozně rád přehání svoje utrpení. Sdělte laskavě světu, že většina nejlepších replik z jeho poslední byla moje. On je jen poskládal na papír.”

Bosie (nadšeně): “Oscare, ten je… vážně velkej.”
Oscar: “Co jsem říkal?”
Bosie: “Měl jsem za to, že přeháníš. Irové pořád přehánějí.”
Oscar: “Tyhle věci bereme vážně.”
Bosie: “God bless. Můžu se už na něj vrhnout?”
Oscar: “Trpělivost! Máme na to celou noc.”
Robbie (natahuje krk a hopsá Oscarovi za zády): “Nechcete uhnout, ať se taky podívám?”
Bosie (odstrkuje Robbieho): “To určitě!”
Oscar: “Bosie, dělit se je slušnost!”
Robbie (odstrkuje Bosieho): “Práva malých lidí!”
Bosie: “Proč mám být slušný zrovna na tohle?”
Oscar: “Protože mám narozeniny a přeju si to!”
(S těmi slovy Oscar nakrojí největší dort, co kdy Londýn spatřil)

Hej, ty.
Poslouchej.
Vím, že mě nemáš rád. Jsem černá ovce. Oproti tomu Oscara všichni zbožňují. Výjimečný, génius, nejbělejší z vran.
No.
Přál bych ti ho zažít nad ránem po třetí láhvi.
Větší než jeho ego je jen jeho lenost. Buď je po jeho, nebo vůbec. Kohokoli obětuje kvůli vtipu. A můžeš mu stokrát říkat, že dneska ne, že dneska máš duši na cáry a chceš se jen opít a potichu existovat.
Ne. Vtip! Všichni sem! Připravit potlesk!
A pak znova, klidně až do rána.

Tak co myslíš - uměl bys být na mém místě?

Bez úcty a bez vděku,
B.

Daily News, 6. Září 189-

Podivná událost odehrála se během spiritistické seance v domě na T~ Street č. 16. Duch vyvolaný prostřednictvím média paní W- projevoval se seriosní neochotou poskytovati odpovědi stran zemřelých předků rodiny W~; namísto toho počastoval sešlost několika hrubými námořnickými výrazy, a jelikož se jej nepodařilo ani na důrazné naléhání několika přítomných spiritistů řádně odvolati, opustil místnost oknem.

Veřejnost v blízkém okolí se varuje před zjevením zanedbaného vzezření, s dlouhými vlasy a vousy a s nápadnou námořnickou chůzí. Paní W~ se tímto veřejnosti v blízkém okolí hluboce omlouvá.

Informaci tuto Daily News laskavě poskytl pan R. R.

Je krásný podvečer. Ptáci v zahradě sladce zpívají. Bosie se připlouží do pracovny; má na sobě Oscarův župan, zívá a vypadá roztomile.
Oscar: „Duchu, ty žiješ!“
Bosie: „Hu?“
Oscar: „Jsi dnes jako Hamletův otec – sotva se zjevuješ.“
Bosie (zaujme spací polohu na gauči): „Hmmm…“
Oscar: „Kolikpak jsi měl dnes bonbonků od pana lékárníka? Pět? Padesát?“
Bosie (zívne): „Když mně chutnají.“
Oscar (natáhne se pro lahvičku): „Passiflora Incarnata proti nespavosti a nervozitě. Značné sedativní a zklidňující účinky. Doporučuje se při úzkostech, hysterii...“
Bosie (zatváří se mučednicky): „Proč nikdy nemůžu mít hezké věci?“
Oscar: „Ale můžeš. Ještě bonbonek? Nebo raději hned deset?“

Podvečer, pracovna.
Oscar u stolu píše, Bosie se povaluje na gauči.

Bosie: “Oscare!”
Oscar: “Nejsem tu.”
Bosie: “Vidím tě. Mám otázku.”
Oscar: “Odpověď je ne.”
Bosie vstane, přejde místnost, vyskočí na stůl, a sedne si do tureckého sedu (hned vedle kalamáře). Nakloní se, takže má obličej těsně u Oscarova.
Bosie: “Mám. Otázku. Proč se říká zavři oči a mysli na Anglii?”
Oscar: “To aby Angličanky věděly, že jsou i horší věci než soulož s vlastním manželem.”
Bosie: “Působivé.”
Oscar: “Zákeřné. Přišli s tím Francouzi.”
Bosie: “Že jsem se ptal.”
Oscar: “Otázky jen na vlastní nebezpečí. Příště radši mysli na Anglii.”