Hostitelé

Seděl, přemýšlel o celém dnešním dni, a dusil v sobě hněv.

Rozzlobila ho už ráno jeho manželka, když poznamenala, že na rozdíl od labutě nebo zlatého deště ho takhle na zem rozhodně pustí. Trmácením se ve vedru to pokračovalo. Když se dostali na místo a mohli začít ze zkoušením, všechno dopadlo ještě hůř, než si dokázali představit. Viděl, že i jeho syn je navzdory veselé povaze rozzlobený.

Brzy nadejde okamžik trestu.

Když ale pohlédl na jejich hostitele, vrásčité, shrbené, sedící naproti nim s úsměvem, ruku v ruce, hněv ho rázem přešel.

Nejvíc vrásek měli kolem očí. Od smíchu a lásky.