DMD č. 5. pro 5. 4. 2024. Téma: Bezpečné známosti

“Vyzvedne tě babička, nezapomeň.”
Petříkovi rodiče odjížděli do lázní a potřebovali hlídání po škole. A vskutku, s úderem čtvrté se o chlapce na recepci školy přihlásila žena v pokročilém věku.
“Jdu si vyzvednout Petříka,” ohlásila se s širokým úsměvem.
“Opravdu, máte nějaký doklad?”
“Peněženku jsem zapomněla, mám na to věk.”
“To je babička!” prohlásil chlapec vesele.
Recepční ji nikdy neviděla a ten úsměv se jí vůbec nelíbil. Ale chlapec ji poznal, tak je po chvíli váhání propustila.
K jejímu překvapení, o půl hodiny později se žena vrátila bez chlapce.
“Jdu si vyzvednout Petříka, omlouvám se za zpoždění. To víte, doprava.”

„Tak tedy, nikdo ho nespatřil již…,“ Azirafal zaváhal a rozhlédl se po ostatních, „od kdy vlastně?“
Archanděl Michael pokrčil rameny s výrazem okázalé nezúčastněnosti.
Kdybych tomu velel já, říkal jeho pohled, tohle bychom neřešili.
„Ode Dne Zmrtvýchvstání,“ potvrdil Uriel. Byly tomu čtyři pozemské dny.
„Kdo ho viděl naposledy?“
Znepokojeně po sobě loupli očima.
Nejvyšší archanděl povytáhl obočí.
„Ve skutečnosti…,“ ozval se čtvrtý hlas, „někdy se s ním nepotkáme celé měsíce...“
„Je za tím peklo!“
„Jak by se k němu…?“
„Ach, jeden démon má s potulováním se po Nebi praxi, že, Azirafale? Kdybys jen pěstoval bezpečné známosti…“
Nadechl se, velmi hluboce.

Přijde strážný, oznámí návštěvu. Na tom by nebylo nic zvláštního, za šlechticem do vězení smí kdokoliv. Ale – on?
„Kristiáne. Nečekal jsem tě.“
Pozvedne obočí, nic neřekne. Pozorně si mě prohlíží.
„Jak se ti daří?“ zeptá se nakonec.
Pokrčím rameny. Mohlo by být hůř, ale také lépe. Snažím se mu z očí vyčíst, proč přišel. S výčitkami asi ne. Nemá proč, s Adlétou skoro nemluvím.
„Znám nějaká jména. Mohou ti pomoci.“
Mlčím.
„A budu tě při soudu obhajovat. Pokud o to tedy stojíš,“ řekne zpříma.
Rozhodnutí jako závaží.
Stesk.
Odpuštění. Snad.
Jen kývnu, víc není třeba.
Děkuji, příteli. Znovu tě nezradím.

Juniorským šermířským oddílem pestřenek hýbe nebývalý skandál. Mezi sportovce se totiž vetřel vosí šermíř, pravděpodobně proto, aby před mistrovstvím mládeže odpozoroval jejich taktiku.

„Přiletěl v dresu, který vypadal stejně jako náš,“ popisuje trenér mladých šermířů. „Nebyl důvod mu nevěřit.“
Podezření pojal až ve chvíli, kdy vosí špion při tréninku svého soupeře bolestivě bodl, což pestřenky nedělají.

Po této nepříjemné zkušenosti trenér požádal šermířskou asociaci, aby vosám zakázala nosit žlutočerný dres.
„Chceme se při tréninku cítit bezpečně,“ vysvětluje.

Vosy se však brání. Tvrdí, že naopak pestřenky záměrně napodobily jejich dresy, aby u soupeřů vzbuzovaly respekt, a měnit barvy tedy mají ony.

Ministr Malfoy spokojeně složil Denního Věštce, Vance, odvedl dobrou práci, pomyslel si spokojeně.

Z rozhovoru vůbec není znát, jak trpce poznávání mudlovské kultury začínalo. Vždyť jejich první výprava do nekouzelného Londýna málem skončila smrtí, když Gregoryho Goylea, sotva vyšel z Děravého kotle, srazilo auto. Tedy naštěstí jen lehce ťuklo, ale i tak. Nahnalo jim to strach. Co za hrůzy je ještě čeká?

Takhle to nejde, rozhodl se, potřebují průvodce, který by je bezpečně provedl mudlovskou společností. Netrvalo dlouho a všichni tři, on s Gregem a Blaisem, bušili na dveře domku v Tkalcovské uličce.
"Profesore Snape! Profesore Snape, prosím, otevřete nám."

Už si musím přestat zapomínat sluchátka, když jdu mezi lidi. Co člověk zaslechne náhodně v tramvaji se mu zažere do mozku a nechce ven. A ani nevím, co ta dnešní mládež myslí termínem bezpečná známost. Od nás starších to teda nemají, pokud jsem tedy posledních dvacet let nežil, ja se říká v angličtině, pod šutrem. Jsou snad pohlavní nemoci dneska natolik rozšířené, že bezpečná známost je taková, co vás ničím nenakazí? Či snad která vás s prominutím neojede a neodkopne? Teda ojede a neodkopne. Či snad je to někdo, koho si dotyčná entita drží tak říkajíc v záloze? Kdo ví?

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si nešiel dole do dediny, keď tam teraz autobus plný turistov dorazil. Predseda hovoril, že im treba oštiepky, žinčicu a bryndzu ponúknuť, a všetko to kúpia.
- Starý môj, ale aj zaplatia? Nie ako minule, keď tiež turisti prišli, žinčicu chceli, ale nakoniec sme my im platiť museli. Že odškodné, keď po žinčici dva týždne na záchode sedeli.
- Neboj, Pištík, títo nie sú ako tí minule. Toto sú turisti z Česka, tých už dobre poznáme a bezpečne im môžeme všetko popredávať.

Cestou som sa trošku stratil. Dopadol som s okolitými kvapkami na niečo mäkkučké. Po pravej i ľavej strane je čosi obrovské, biele. Zrazu sa to pohlo. Začul som:
„Čo to tam máš medzi ušami, Binka?"
„Linka, daj to zo mňa dole!"
Ozve sa spod mňa a všetko sa roztrasie. Ups! Už je zo mňa gulička s očami. Ako to ja neznášam. Prečo nás vždy tak nafúkne? Až sa skotúľam dolu, do zelenej perinky, rozprestrie sa mi zrak. Hľadia na mňa vĺča a zajačik. Viem, že bude dobre!
„Kto si?" spýta sa vĺča.
Ťukne do mňa noštekom. Skotúľam sa kúštik ďalej.

Dolů s kopce, dolů. K moři, ke kamenité pláži. Je odliv; oblé kameny se převalují, chaluhy zanechané zde ustupujícím mořem kloužou.
Nevíš, co je skála, co je kámen, který ti pod nohou uhne. Málem si ukopneš palec.
Norman to tu zná jako své boty. Které si zul a zanechal nad hranicí přílivu. Potřebuje ve tmě cestu cítit chodidly. Neustále se ujišťovat, kde je.
Zkratkou k majáku, pak na zeď vlnolamu. Zapálit světlo.
Malcolm funí vzadu. Tam, kde Norman letěl, on si musí opatrně hledat cestu.
Jednou se tu vyzná stejně dobře.
Teď aspoň doběhne včas, aby Normanovi pomohl na vlnolam.

Bez magie, s okovy na nohou, ale za to s odhodláním vzdorovat a bít se až do trpkého konce. Poznal to na ní. Krucinál! Kdykoli jindy měl bojové povahy v oblibě, ale teď bylo extrémně důležité nepřitáhnout na sebe pozornost. Pokud zakřičí, budou v háji oba dva.

Pomalu a s rukama tak, aby na ně viděla, vstoupil do vlhké cely. Zůstal stát ve dveřích a dával jí chvíli prostor pochopit, že jí nejde ublížit. Zaváhala. Zabralo to.

"Vím jak odsud ven, ale musíš být rychlá. A potichu. Věř mi, prosím."

Nevěřila mu ani nos mezi očima, ale lepší nápad neměla.