DMD č. 9 pro 9. 4. 2024. Téma: Jsi-li sobec; opusť obec!

Eteokles svíral kameninový střep, až cítil, jak se mu ostré hrany zařezávají do dlaní. Ale ta bolest byla dobrá, bránila mu, aby řval radostí.
Myslel sis, Orsifante, že jsi něco víc, dával jsi najevo, o kolik víc pracuješ, o kolik víc tvoje stromy rodí, o kolik slušnější jsou tví synové. Ze svých zisků jsi jako archón nechal postavit loď. Jsi tak skvělý...
Když jsem chtěl koupit tvůj sad za zděděné peníze, chtěl jsi tak přemrštěnou cenu, že bylo jasné, jasné, že mě chceš ponížit.
Ale nás ponížených, méně šťastných, je hodně. A zúčtování se blíží.
Eteokles vyryl do ostrakonu O.

Hromové dunění rozkývalo na planině útlé stvoly kopretin. Zasněné lilie se pohupovaly do rytmu, nohy Letenských se roztančily. Jen přestat nešlo. Hudba zněly dnem i nocí, všichni už padali únavou.
„Odejděte v míru!“ Společně odkutáleli bubny po mírném svahu do zákrutu řeky.
„Nečůrej mi na jahody, truhlíku!“ Na malou stranu se chodilo s kopce.
Severním směrem zamířili obchodníci. „Čtyři třpytivé kapky ranní rosy za lesklé krovky chrobáka? Máš mě za hlupáka? Dej více!“
Z neskromných, kterým byl jeden přístřešek málo, si utahovali. Odtáhl na západ, kdo chtěl střech více.
Místa byl dostatek, sváry řešili s úsměvem. Sobce vystrkali přes prahy.

Skřivánek se prodíral k východu. Příď fregaty zkrápěla vodní tříšť. V širokém průlivu mezi ostrovy vítr zeslábl. Jankovitý pohyb lodi přešel v mírné kolébání.
Frances však nedovolila posádce polevit v ostražitosti. Znala zdejší vody. Nejedna neopatrná loď skončila na zrádných mělčinách. Sama jen zřídka opouštěla palubu.

Pan Whitfield nebyl nadšený. Za přísně formálním jednáním se skrývala nelibost. Své povinnosti plnil podle očekávání. Nikdy neudělal nic, co by mu mohla vytknout. Posádka ho však neposlouchala z oddanosti. Na řadové námořníky se díval spatra. Mezi ostatní důstojníky také nezapadl. Snad o to ani nestál. Ani o její důvěru.
Nebo o blaho lodi.

Podzim 1951. Ke statku Čejkových vede cesta blátivá, takže úředník MNV má hned plné boty, nadává a proklíná toho zatracenýho kulaka, kvůli kterému se musí táhnout takovou dálku v téhle psotě.
Zabouchá na vrata - v domě vidět teple rozžatou kuchyni, z komínu stoupá proužek kouře.
“Soudruhu Čejko!”
Čejka stojí ve dveřích, ruce v bok.
“Jdi s tím soudruhem!”
Úředník spustí naučenou litanii. Kolektivizace. Socialismus. Už je čas, sou- tedy Čejko. Držeti větší majetek na úkor celku jest sobecké.
Čejka pošle úředníka do prdele, jako několikrát předtím.
Brunátný úředník šlape blátem zpět. A v hlavě už črtá udání na přesidlovací komisi.

Olympu probudilo jemné klepání. S odporem nakrčila nos. „Fuj! Co to tady tak strrašně smrrdí?!“
Hagrid se na posteli postavil a rozhlédl. Z pod stolu se na ně vesele zubil Tesák a roztančeným ocasem bubnoval na dřevěnou desku. Vedle Olympiných něžných saténových bačkůrek ležela mršina králíka.
„Hagrride! Ten přříšerrný pes musí okamžitě prryč z našeho domu… ehm stanu! A ten krráličí hnus taky!!“
„Počkej, holka. Dyť von enom chce bejt s náma. Tak nám přines dárek! Chtěl se rozdělit vo tu nejlepší dobrotu co zná. Abysme ho už nevyhazovali.
Řek bych, že mám nejvyšší čas přestěhovat se nazpátek do hájovny.“

Sešli se v sobotu ve víceméně prázdné garáži v sestavě Kinsiv - bicí, Tongaki - kytara, Aira Nillano - druhá kytara, Ferron Tuoppo - baskytara.
Cíl - zjistit kdo co zvládne zahrát.
Mael: "koukám, že máš extra trsátka, mě se ztratilo, můžu si jedno vzít Ferro?"
"Sežeň si svoje!"
CCC Bum!
Aira: "můžu si Ferro, půjčit tvůj náhradní kabel …"
"Ne, kabely taky nejsou zadarmo."
Brmlbrmlbrrrmmm
Robal:"to sou dobrý křupky…"
"Moje! Nežer mi je!" odsekl Ferron.
Squeeeeeee!
Později, když už v garáži zbyli jen dva.
"Aira, by šla, " nadhodil Mael.
"Souhlas, " přitakal Robal.
"Včera jsi řikal, že máš tip na dva basáky, že jo?"
"Naštěstí…"

Okousaný lístek. Kus hnijícího masa z mrtvé srnky. Jehlička. Raněný spolubojovník. Kousek bobule. Malý pavouk.

Konvoj postupuje stále vpřed po kmeni padlého stromu. Černé postavičky se neohlížejí, neberou ohled na jednotlivce za nimi. Přenášejí cenný náklad a potřebují se soustředit na cestu.

Z konvoje se najednou oddělí jedna z postaviček, zastaví se a ukousne ze svého nákladu. Dělníci před ní a za ní instiktivně mezeru zacelí. Hladovec jako by nikdy neexistoval. Nikoho nezajímá, nikomu nechybí, v konvoji už pro něj není místo. Bude si muset poradit jinak. Určitě to zvládne. Ale na jedno zapomenout nesmí.

S prázdnou se sakra nevracet.

Sedíme v posluchárně na jednom z nesčetných mítinků a členka stávkového výboru, jinak nejagilnější osoba našeho ročníku, hřímá:
"Jsou mezi námi tací, kteří jsou zalezlí doma a hledí si jen budoucích zkoušek. Když v našem snažení uspějeme, takový člověk se bude pyšnit: 'já jsem taky stávkoval'. Ale kdybychom to nedej bože prohráli, jak by se k nám asi zachoval? Všichni jste nyní o víkendu určitě viděli Starce na chmelu. Byla tam postava bonzáka. A když ti dva, co je udal, z chmelu odjížděli, celá třída se k němu otočila zády. A proto, i vy se k takovému člověku otočte zády!"

2053, Nový Londýn

Elias Manix stvořil dokonalý svět. Doslova ho vybudoval z nicoty a popela k obrazu věčného štěstí. Heslo "Víš, že jsi milován" blikalo ze všech infopanelů a tvář usměvavého předsedy Výboru se co chvíli všem obyvatelům objevovala na očích. V Manixově světě nikdo nesměl být sám. Bylo zakázáno neštěstí, smutek se stal přečinem.
Krásný nový svět měl jedinou chybu. Jeho stvořitel, pán a vládce v něm jenom čekal na lepší život.
Elias odpočítával hodiny do bodu, kdy projde časem zpět a konečně pozná lásku, něhu a obdiv. V okamžiku největšího ohrožení Nového Londýna se Manix usmál a zmizel.

Když sis nashromáždil příliš
energie sobecky,
smůlu ty máš, elektrone,
asi skončíš nehezky.
Nechceš-li se o přebytky
s ostatními rozdělit,
pak se musíš od kolegů
vyčlenit a oddělit.
Nevymlouvej se, že nelze
energii předati,
že ti stejný náboj brání
srážkami ji rozdati,
máš-li mnoho,
máš-li málo,
neprojdeš ty přes síto,
Wienův filtr tě odstraní
nebude tě nám líto.
Obraz totiž vždycky kazí
ti, kteří se vyčlení,
každá změna energie
je Kainovo znamení.
Magnetické, elektrické
pole tebe oddělí,
pryč budou ti diverzanti,
které jsme tu nechtěli.
Čistý svazek, čistý obraz,
zvětšení rozlišení -
samá dobrá znamení.
Operátor nahlas jásá,
dobrý filtr ocení.