DMD č. 9 pro 9. 4. 2024. Téma: Jsi-li sobec; opusť obec!

Buttonse, koupajícího se v měsíčním světle a ignorujícího všechny otázky, vystřídal Ed, skuhrající: "Opustil jsi mě!"
"Opustil jsem tě kvůli tobě, ty velkej idiote! Už nepotřebuješ být Černovous, nepotřebuješ, abych tě ze sobeckých pohnutek táhl do temnoty. Zemřel jsem a ty sakra žij svůj zasranej život!" prskal Izzy.

Když Ed konečně zmizel, z nějakého důvodu se mu neulevilo.

Jakmile se začali objevovat ostatní členové posádky, trochu zakolísal.

Kruh se uzavřel opět s Buttonsem, který tentokrát mluvil.
"Myslet na vlastní štěstí není sobecké. A navíc tě právě teď všichni potřebují."

"Zkurvená mísa s omáčkou," zaklel Izzy.

*

Z hlíny se vynořila ruka.

To bude skvělé odpoledne, pomyslel si Norman. Jenže...
„Hej!“
Při zvuku Charlesova hlasu sebou škubl.
„Co je?“ zeptal se opatrně, ale přece jen s částečnou jistotou, kterou mu dávali dva větší chlapci po jeho boku.
„Jseš pěknej neřád, když zanedbáváš svýho bratra. Našel sis kamarády nějaký? Tak já půjdu s váma. Máš se o mě přece starat, nemůžeš myslet jen na sebe... sobče.“
Normana zaplavila zlost. Asi poprvé v životě.
„Já jsem sobec? To ty sám seš sobec. Vod-vodprejskni ty vejš-vejškrabku! Nebo u-uvidíš!“
„To,“ sykavě se nadechl Charles, „si vypiješ. Počkej doma.“
Takže jako vždycky. Žádnej rozdíl.
A přece.
Svoboda.

„Takže můžu jít?“ zaznělo asi popáté.
Rabastanovi trvalo půl dne, než se Neville nechal přesvědčit, že ho nehodlá přinést Ministerstvu na stříbrném podnose a s jabkem v hubě. O detailech ale ještě jednali.
„Byl bych raději, kdyby ses nejdřív dal do kupy,“ povzdychl si Rabastan už poněkud unaveně. „Nechci, aby tě tajní chytili hned na druhém rohu a po jedné rundě mučení z tebe dostali, že jsem ti pomohl já.“
„Takže nemůžu jít?“
Možná má otřes mozku? Tohle už není normální. „Podívej, Neville – jmenuješ se Neville? – prosím tě prostě, nebuď sobec a nevrhej se mi při útěku z oken. Jasný?“

Vaše Propastná Výsosti, dr. inženýre Zmarchrobe,

níže přikládám podrobně vypracovaný úkol.
Mám-li jej obecně shrnout, jsem přesvědčen, že nejvhodnější metoda stereotypizace mého klienta se musí odvíjet od skutečnosti, že je příslušník menšiny. Tato menšina to v současné době nemá lehké a v minulosti to měla ještě mnohem horší.
Pro jeho účinnou izolaci musíme v jeho okolí podporovat dojem, že "teď" už je vše v pořádku, a pokud někdo stále hovoří o zrovnoprávnění Menšiny, nejde mu ve skutečnosti o rovnoprávnost, nýbrž o privilegia, výsady a odplatu pro Menšinu. Že každý její příslušník tajně souzní s jejími extrémisty.

S hlubokou úctou

Pochlívník

"A taky myslí jenom na sebe!"

Fitz a Simmons na sebe pohlédli. Nepotřebovali slova, dokázali se dorozumívat mlčky. A právě si oba mysleli totéž.

Simmons to vyslovila jako první. "Takže... podle tebe je Ward sobec?"

"Stoprocentně! Pořád se jenom předvádí, promenáduje se tu jako král světa se svými svaly a tmavýma očima a obtáhlým tričkem..."

Simmons se začala chichotat.

"Měl by odsud prostě odejít a být sexy někde jinde!" dokončila jsem svou tirádu.

Simmons a Fitz ztuhli.

"Co? Co se děje?" V hlavě se mi zrodila úděsná myšlenka. "Ward... nestojí za mnou, že ne?"

"Ne, stojím před vámi, agentko."

"Eep!"

Přemýšlivě se zakousl do kusu masa. „Už dlouho jsem nepotkal našeho souseda.“
Lecter si utřel koutky úst ubrouskem. „Není ten rozmarýn trochu moc aromatický?“
„Hannibale, kdes dneska celý den byl? Máme na večeři důchodce od vedle?“
„Jsi tak podezřívavý.“
„Co provedl?“
Bylo zbytečné zatloukat. „Kradl nám noviny z prahu.“
„Gauner prašivý,“ odkašlal si Will. „Možná by ten rozmarýn krásně doplňovala příchuť citrusů.“
„Výtečný poznatek. Maso by bylo jemnější, zejména pokud jde o tohle věkem sešlé prase.“
„Příště, než zmizíš a budeš se chtít zase pobavit, nebuď sobec. Víš, že rád sleduju tvoje umění z první ruky. Někdy doslova.“
„Ovšem, Wille.“

"Nemůžeš mě takhle ignorovat!"

"Právě naopak. Můžu si dělat co chci!"

"Kvůli tobě jsem spal v lese. Určitě jsem dostal blechy a můžu si snad dovolit deratizéra?"

"Nevím a nezajímá mě to! Jdi si třeba za dědem Vševědem, ať ti dá tři zlatý vlasy."

"Počkej, počkej, nemůžeš to tu mít celý pro sebe. Víš, co se říká - jsi-li sobec, opusť obec!"

"Jak sis mohl všimnout, obec už jsem opustil dávno. A teď se kliď!"

"Dobře, ale půlka bažiny je moje. Princeznu jsme zachránili společně."

Shrek pozoroval Oslíka, jak ryje čáru do země, a přál si, aby toho žvanila nikdy nepotkal.

"Nejlepší bude spolupracovat, dokud nepřijdeme na to, o co jde," navrhla Missy.
"Spolupracovat s Doktorem? Už jsem ti řekl, že nikdy," bránil se jejímu nápadu mladší Master.
"Chápu, ještě nemáš zkušenosti, abys pochopil proč, ale věř mi, že je to nejlepší cesta," vysvětlovala Missy.
"Podívej, on je starší než ty a není celý hrrr tahat se s Doktorem," ukázal na třetího z nich.
"To jsem neřekl!"
"Ty chceš spolupracovat s Doktorem?!"
"Já mám s Doktorem spoustu plánů," zazubil se. "Tak nebuď sobec a hraj to s námi."
"Jinak taky můžeš jít, ale hlídej si při tom záda," zamrkala koketně Missy.

Vítám vás, milí studenti. Dnes opět zavítáme do oddělení genetiky. Modely karyotypů září novotou, máme tedy příležitost podívat se do krabic s knihami. Doporučuji vám ochranu dýchacích cest a rukavice, nevím totiž, jak dlouho zde knihy jsou a zda neobsahují spory plísní.
Podívejte. První svazek a hned Richard Dawkins a jeho Sobecký gen. Tato kniha popisuje teorii, že geny jsou hybateli evoluce a těla jim slouží pouze jako prostředek k dosažení vlastních cílů.
Poněkud nepříjemné, že? Sobci, kteří nejsou vypovězeni z evoluční obce. I proto má tato teorie své kritiky, ačkoli může vysvětlit malé množství genetické informace v mitochondriální DNA.

Volební účast dosáhla 85,71 %. Průměrný věk zvolených je 45,9 let. Nejmladšímu je 32 a nejstaršímu 64 let. Byly zvoleny 2 ženy, což je 13,33 % z celkového počtu kandidátů.

Průměrný věk kandidátů byl 47 let, nejmladší kandidující bylo 24 let a nejstaršímu kandidátovi 73 let. Kandidovaly celkem 3 ženy, tj. 20 % z celkového počtu kandidátů. Všichni kandidáti do voleb vstupovali jako nezávislí.

"ČSÚ musí být na zpracování výsledků voleb plně připraven bez ohledu na jejich typ, rozsah-" brebentil tiskový mluvčí ČSÚ Jiří Klokoň.
"Kuš, to je zpráva z února 2022."
"Nebuďte sobci, chci o té obci všem vyprávět! zakvílel Klokoň zoufale.