DMD č. 9 pro 9. 4. 2024. Téma: Jsi-li sobec; opusť obec!

Telefonní hovor s kapitánem poslouchali po Alexově příjezdu.

"Zdravím, kapitáne. Tady Kowalski, nejstarší. Jsem tady v nemocnici s vnučkou. Jak jste ji tolik pochválil v reportáži v televizi, tak na poliklinice zjistila adresu pohřešované a sama vyrazila místo lehce obhlédnout."

"Ano, já vím, že to bylo špatné, přímo sobecké, ale chtěla se vám zavděčit. Bohužel se při prohlídce zranila o rozbitou láhev a volala mě."

"Proč nevolala vás? To nevím, asi byla trochu v šoku ze ztráty krve. Co? Že by také mohla za takovou věc opustit policejní sbor? To určitě nemyslíte vážně. Mám tady pro vás připravenu adresu pohřešované."

Tohle je pohádka erbenovská, bez dobrého konce.
„Kdo jsou J. & K.?“ ptá se dítě pokrokových rodičů.
„To jsou princové, co se měli moc rádi,“ odpovídají pokrokoví rodiče. „Tak rádi, že se dokonce vzali.“ Nepřipouští, že si dětská mysl chce představovat princeznu prostě jen kvůli nadýchaným šatům. Ne, zlatíčko, takhle je to lepší, protože nepřející lidé potřebují vidět, že láska vzkvétá i jim navzdory, že jsme v nové době, kde už duha neznačí Noemu konec pohromy. Dítě nerozumí, ale pokrokoví rodiče se chvějí štěstím. Princové J. & K., vzorně oddáni (registrováni), v dobrém a ve zlém (dokud je chtíč nerozdělí), radost pohledět.

Už nejsem princem, manželem, už mě ani pokrokoví rodiče nedávají za vzor; nevěra mě o postavení připravila, a tak ze mě zase zbyl prostě jen teplouš, navíc teplouš penetrovaný, tedy ten špatný, ten, který nesmí darovat krev, ten, na kterého se logicky díváme skrz prsty, protože ten druhý, ten penetrující, si alespoň zachoval přirozenou, obdivovanou sexuální roli muže-dobyvatele (ale dobytek je i tak, míní lid).
Nedá se nic dělat, mé libůstky mi od huby neutrhnete, a proto opouštím toto mýtické místo, tento piedestal uplácaný z mrvy, bylo mi s vámi blaze; neohlédnu se, ale na špičky bot se také nedívám.

Pokud jde o peníze, máme to vyřešené. Každý má svou přidělenou úlohu. Bez nároku na odměnu.
Já si ji odbyl hned na začátku. Zisky z knih a navazujících investic jsem přepsal na Klub.
Drahoušek je hlavní finanční manažerka. Ovládá účetnictví podvojné i jednoduché, umí (nepočítáme-li drobné extempore s Mikešem) hospodařit úsporně a přitom bez škudlení.
Předseda - z titulu předsedy - vše významné podepisuje.
A kdykoliv máme nějaký přebytek, stačí ho dát do ruky Jeanovi a poslat ho nakoupit. Způsob, jakým dokáže neomylně najít někoho, kdo peníze potřebuje více, než my věci na nákupním seznamu, by leckoho přivedl k šílenství.
Nás ne.

„Pan Setapouch byl prý u vás na hradě, Magráto,“ řekla Stařenka Oggová.
„Víte, on je tu nový, přišel z Pseudopolisu a dostal od Verence to pole po starém panu Tlamolepovi. Zkoušejí tam spolu agronomii –“
„V agónii brzy bude,“ poznamenala Bábi Zlopočasná.*
„Ale teď přišel s tím, že mu někdo narušuje jeho agrochemický výzkum a že má ohromné finanční ztráty.“
„Ona Bábi má zase ztráty na včelách, protože ten padouch tam rozprašuje nějaké sekty a cidry. Takže by místo podávání stížností na čarodějky měl radši vzít nohy na ramena.“

*poznámka autora: Bábiny jazykové znalosti se od poslední návštěvy Ankh-Morporku značně rozšířily.

“Nechte toho,” řekl Jousef. “Ať si to ta ženská vyřeší sama. Co je nám po ní.”
Jindřiška se nadechla, ale on ji nenechal promluvit. “A vůbec, sbal se. Mám nápad. Vyrazíme na výlet.”
“Teď?” zdvihla obočí Jindřiška. “Když máme takové starosti?”
“My?” podivil se Jousef. “Pokud vím, vdova je Libuše. Jestli se to ještě někoho týká, tak Evy. Ale ta už je dospělá, má muže a nakonec i nového bráchu. Oni to zvládnou.”
“Když já nevím, neměla bych přece jen zůstat?”
“Neměla. Buď už taky jednou sobec! Nech je, ať se starají! Pojď, vypadnem. Vím o příjemném hotýlku. Pejsci vítáni.”

Člověk si může hlavu ulámat, když se snaží spočítat paušální poplatek za odpady. Prsty ušoupat, jak píše informace o třídění, vyhlášku a ještě mraky mailů. Taky si může záda zlámat, jen aby u těch blbých kontejnerů uklidil, když někdo pošle s odpadky dítě, které tam nedosáhne, pytel mu upadne, odpadky se rozsypou. (Nebo je to debil, kterému je to jedno.) S kočkami se může člověk taky ujezdit na veterinu, když si zakousnou kost/kostmi se ucpou k prasknutí... A všechno jenom kvůli sobeckým blbečkům, co si myslí, že my burani ze vsi žijeme na hnojišti.
Jenže my taky určujeme ceny, holenkové!

Blížili jsme se k domu a doléhaly k nám zvuky prudké hádky.
„Ty jeden škrte! Jestli mi nějaký prachy nedáš, tak tě klidně vyhodim z baráku!“ ječela ženská.
„Se uvidí, kdo koho vyhodí! Barák je totiž můj!“ oponoval jí mužský hlas.

Většina lidí z výjezdu šla přímo do baráku, ale Ferda ještě chvíli obhlížel okolí. Zaujalo nás oba to samé.
Ulicí přicházel docela vazba chlap s asi čtyřletým klučíkem. Ta hromada policejních aut je zjevně vyděsila. Ferda k němu vykročil: „Dobrý den, vy jste pan Havlík?“
Vzal kluka do náruče a nejistě kývl: „Jo, můžete mi říct, co se děje?“

Hermiona se na hodině přeměňování zeptala profesorky McGonagallové: "Mohla byste nám něco vyprávět o historii Bradavic. Protože se o nich vůbec neučíme. Jen kouzlení, bylinkaření a tak dále."

"No že jste to vy, slečno Grangerová," odpověděla profesorka McGonagallová a začala vyprávět: "Bradavice založili čtyři kouzelníci - Godric Nebelvír, Rowena z Havraspáru, Helga z Mrzimoru a Salazar Zmijozel. Každý po sobě pojmenoval kolej a vybudoval místnost. Například Salazar Zmijozel vybudoval Tajemnou komnatu a Rowena z Havraspáru pohyblivé schodiště. Jenže se nepohodli s přijímáním studentů mudlovského původu, protože Salazar Zmijozel chtěl ve škole pouze čistokrevné kouzelníky. Tak byl kvůli tomu ze školy vyhozen."

"Trhni si. Nedám unikátní exemplář mimozemské technologie do tvých špinavých-"
"Rimmere! Je to nejlepší audio systém, kterej..."
"Ne."
"Chápu. Babi Listerová říkala, že každej má volbu, jakej bude. Třeba tehdy, jak jim povodně vyplavily čtvrť. Jedla mokrý tapety a poslední kus chleba bez plísně dala cizímu klukovi, kterýho všichni nesnášeli. Jsi-li sobec, opusť obec, říkala. Věřila, že lidi se k tobě budou chovat, jak..."
"Zítra to vrať," zaskřípěl Rimmer zuby.

*

"Pane, víte, lidé se mi často jeví jako nechutní nepořádní sobci, ale musím říct, že příběh vaší babičky..."
"Vymýšlela skvělý historky, viď, Krytone? Říkala, že na tuhle skočí každej vocas."

"Musíme se jí zbavit, bzz!"
"Už nám není prospěšná, bzz, bzz, královská krev."
"Neblbněte, bzz, holky, bzz, třeba se to spraví, bzz..."
"Nespraví, matka je tvrdohlavá, sobecká. Pro matku nejsme nic."
"Bzz, bzz, už jsou uložena poslední vajíčka?"
"Ano, brzzzzy... dnes večer zaoptříme matečník."
"Náhradní matečník, bzz, vychováme novou matku, bzzz. Promiň, matko."
"Dělnice, připravte se k odletu, bzzz, dopřejeme matce odpočinek. Zaslouží si odpočinek. Uděláme místo pro novou matku, bzzz."
"Ať žije nová matka, bzzzz!"
"Nová matka, bzzz, moudrá."
"Bzzz, započněte revoluci, bzzz."

***

Dělnice sledovaly včelí tvar uvnitř průhledného vajíčka. K té vzhlížely. Nová matka. Nová naděje. Možná přežijou.