DMD č. 9 pro 9. 4. 2024. Téma: Jsi-li sobec; opusť obec!

„Kde ti zmizli ústočká?"
„Stará mama, prečo máš také veľké oči?!" zasmiala sa Binka. Linka po nej hodila varovný pohľad s jemným zavrčaním. Znovu bola zo mňa gulička, ale krídla zostali rozprestreté. Konečne zafungovali. Objavili sa na nich moje najobľúbenejšie miesta na Mesiaci. Predovšetkým na pobreží mora Trblietka. Binka a Linka skoro ani nedýchali. Postupne som sa sfukoval do svojej podoby, keď sa ukázalo vyhnanie Striba. Najvyšší Lunosnílko Svarog sa naňho hneval
„Čo vyviedol?"
„Nechcel svietiť. Vraj má príliš krásne krídla, aby si ich kvôli Vám ničil."
"Kvôli nám?!" vypleštila Binka očká.
„Áno, však pre vás, našich priateľov, rozsvecujeme Mesiac."

„Chováš se jako sobec-“ zarazil se.
To si teď pěkně zavařil. Co se rýmovalo se „sobec“? Kopec? Obec? Konec?
„Zatímco já jsem borec.“ To doplnil velmi pěkně, pomyslel si princ pyšně.
Nějakou dobu mu trvalo než si zvykl na tento nevšední způsob komunikace. Mělo to jistou nevýhodu – zapomněl, o čem se to vlastně hádali. Možná to nebyla nevýhoda, napadlo ho, když cítil rty svého milého na svých. Druhý už dávno neměl zlaté vlasy, ale vlasy nikdy nebyly podstatné.
„A nejhorší ze všeho jsou,“ povzdychl si děd Vševěd
„Trpaslíci,“ princ Drsoň doplnil svého milého. Měl pravdu. Ty potvory vám vlezou všude.

"Tohle nikam nevede." Zkonstatoval muž druhému. Na stole před nimi se nacházelo několik složek s informacemi k případu. Nechyběly fotky, nebo hmotné důkazy. Většina byly zvadlé kytice.

"Máš pravdu. Ale já to pro dnešek balím, slíbil jsem jí to." Detektiv bral do ruky brašnu, ale část věcí vypadla ven. Mezi nimi i jedna obálka. Než to detektiv stihl, ujal se toho kolega.

"Co to je? Počkej. On tě kontaktoval!? A proč to není tady!?"

"Já... Dej mi to."

"Debile... Myslíš, že to je vaše soukromá hra?! Hovno."

"Vysvětlím to.."

"Šéfovi. Až tohle nahlásím. Teď táhni, sobče. Skončili jsme spolu! SKONČILI!"

„Poslechni, co ti musím povědět!" Irma přiběhla na sesternu s očima navrch hlavy.
„HO?" zahuhlala sestra Gréta s pusou plnou žloutkového věnečku. „Na, vezmi si nejdřív věneček, jsou luxusní. Už mám čtvrtý."
„Kdo přinesl?"
„Štrámalová. Víš která, ne?
„Ta co tu na chodbě vykřikovala, že pokud manžel přijde o obě nohy, že o mrzáka se starat nebude? Že to se raději odstěhuje k sestře do Velvar?"
„Přesně ta! Profesor Grübner mu ty haksny nakonec zachránil obě. Takže panička jemu přinesla koňak a nám věnečky, prý z vděčnosti."
Irma si nabídla. „Aspoň můžeme pořádně oslavit, že Krásová odchází. Chybět mi nebude!"

Někdy dojde vyřídilka i té nejvzpurnější a nejuhádanější postavě pod sluncem. Někdy jsem ráda, že jako její autorka znám její myšlenky. Někdy ne.
Když opouštěla Kyjev, nechávala za sebou celý život. Obě školy, jež řídila, a s nimi desítky žaček, které léta znala a milovala jako vlastní děti. (Jako by milovala Adelaidu. Jako milovala Marinu. Zoju. Kiru. Sergeje. A Gleba. Než zemřeli. Než ho zabili.)
Konstantinopol je jen zablácené město na konci civilizace. Děti ostatních emigrantů malé, usmrkané a nevzdělávané. A to nemá být. Tak společně s Petrem Petrovičem a Petrem Dmitrijevičem založila Ruské gymnázium Všeruského svazu měst v Konstantinopoli.

„Říkám vám: nechte Keatinga, ať si pěkně sní, co nadrobil.”
Byl krysa a oni to měli tušit od začátku. Šlo mu jenom o jeho vlastní zadek. V momentě, kdy vstoupil do skladu zavazadel, bylo jasné, že s Básníky skoncoval a nápodobně oni s ním. Tu ránu do nosu si zasloužil.
K čemu to ale bylo platné? Stejně nakonec všechny zlomili. Aby taky ne, trocha psychického nátlaku, konvence doby, ošklivý pohled rodičů, Damoklův meč fyzického trestu, obyčejný strach o sebe. Člověk nemusel být ani zvlášť submisivní.
Paradoxně tak zůstalo v učebně krom Neilova prázdné místo po Charliem, který jako jediný nepodlehl.

Je mi jako ráno po flámu. Někdo volá na hlasitý poslech.
„… dva incidenty za jeden den.“
„Trefil jsem telepatickou pojistku. Neříkals předtím, že skenem není možné někoho přizabít?“
Hlas nepoznávám. Ani pohovku a místnost.
„Přestáváš ovládat tvoji magii. Tady přestává legrace. Nemůžeš myslet jen na sebe a vykašlat se na nás v krizi. Přijď na centrálu.“
„Ty bys na mém místě přišel?“
„Jen zbytečně komplikuješ situaci. Jáchimová byla nehoda.“
„Nehoda!? Odkdy se střílení do vlastních lidí říká nehoda?!“
Zvednu se na loktech. Chvíli vidím jen mžitky.
„Aspoň nezadržuj hledanou osobu.“
„Dobrý nápad. Určitě se přihlásí sama.“
Ironie kape po kýblech.

Péťa se zhluboka nadechla a už podesáté zkontrolovala, že všechna čísla jsou správně. Nespletla se. Ani v součtu chybu neudělala. Ono by to vyšlo. Kdyby Rút nezaplatila školní exkurzi, tak by jim peníze vystačily.
Možná měli bratři synové Prorokovi pravdu, když tvrdili, že ze vzdělání nic dobrého nepovstane. Obzvlášť pro dívku. Nebo možná pravdu vůbec neměli, Péťa by si měla najít práci a hodit náboženské obci vdovský příspěvek na hlavu.
Zastyděla se. Sepjala ruce. Ani modlitbě nedala slova. Ucítila klid a Boží přítomnost. Už nebude sobecká. Vždyť to není nic těžkého požádat společenství bratří a sester o trochu víc peněz.

"Tati, mně je fakt vedro!"
"Tak pojď, dáme si teplý mátový čaj, ten osvěží nejlíp!"
"Ale já chci skočit do studený vody!"
"To by ale Klárko tvoje tělo paradoxně ohřálo."
"Tati, ale všichni když se chtěj ochladit, skočej do bazénu. Proč my žádnej nemáme?"
"Protože si nebudeme sobecky plnit bazén, když není dost vody ani na zalévání."
"Sousede, nemel. Nebuď škrt a pořiď bazén!"
"O penezích to není, pane Kocourku, ale o principech. A laskavě neposlouchejte cizí rozhovory."
"Vypadni vodsaď, Pražáku! Kláro, pojď se k nám vykoupat!"
"Běž s těma tvejma principama někam, tati, já si jdu k sousedům zaplavat."

Kontroverzních osob je v historii hodně, ale málokdo je na úrovni Fritze Habera. Dle Malthuse by bez Haberovy syntézy amoniaku z dusíku a vodíku lidstvo začalo vymírat hlady už v roce 1910 a za tento vynález dostal Nobelovu cenu. Během první světové války Haber dobrovolně vynalézal bojové plyny ve službách Kaisera. Výsledkem bylo použití chlóru na frontě. Po válce se zabýval vědou a organizoval největší vědecké summity na světě. Nicméně ve třicátých letech zas pracoval nad bojovými plyny pro německou armádu. Nejznámějším vynálezem byl Cyklon B. Pak byl vykázán z univerzity kvůli židovskému původu a umřel v exilu ve Švýcarsku.