Cesta úniku

Lockwellovi pomyslně teklo do bot, ale když se to tak vezme, nebyly to tak docela jeho boty.
Sice má absolutní moc nad Zemí, má v rukou třmeny rozhodování, ale to taky neznamená, že musí řešit všechny průsery, co se namanou.
Kapesníčkem si usušil zpocené čelo a popadl sbalený příruční kufřík.
Už nehodlal dál snášet ten stres.
Andragenové ať se jdou bodnout.
Lidstvo ať si klidně vymře.
On to zachraňovat nemusí. A nebude.
Otočil se ke dveřím, ale cestu mu zastoupily dvě postavy.
„Hezky se vraťte zpátky, Lockwelle. Máme si o čem povídat,“ řekla Edith Keplerová a zamračila se na něj.