DMD Bonus č. 5 pro 19. 4. 2024. Téma: z jiného úhlu pohledu

Do splnu ďaleko, tak sme sa s Luliou vybrali na prechádzku na opačnú stranu Mesiaca. Pozorujeme odtiaľ postavičky na asteoidkoch. Najradšej máme malú planétku, na ktorej sa každý deň objavujú kopčeky, ktoré chlapča so slnečnými vlasmi, vždy vyzametá.
Dnes sme ho však videli, ako prenasledoval západ slnka. Vždy, keď ho zahalila tma, posunul sa o kus ďalej, aby si ho opäť vychutnal. Nakoniec ho o kus predbehol, sadol si do trávy a v tme osamotene zaspal.
„Štyridsaťštyri krát!"
„Všimol som si. Dlho to tak nevydrží. Dnes bol príliš smutný."
„Poď so mnou na Zem. Čosi mu pošleme , nech nie sám."

I tady v samém středu obrovské ocelové bojové stanice panoval ruch, těžké boty dusaly po chodbách, alarmy křičely. S tím se ale při cvičeních počítalo, a tak všichni dělali svoji práci.
"Nahlaste stav," vydal imperiální kapitán rozkaz od svého křesla.
"Hlavní dělo nabito na třicet procent, pane," odpověděl reaktorový technik Matdere Hemfran od monitoru.
"Pokračujte s přesměrováváním energie."
Desátník Hemfram přikývl a stiskl několik tlačítek.
"Ááááááááááááá."
Hemfram vzhlédl od svého pultu. Reaktorovou šachtou padala postava v černém plášti, sršíc sithské blesky na všechny strany.
Nikdo jiný si toho přes okolní hluk nevšiml.
"Kapitáne? Zašel bych si na cigáro. K výtahům."

Ten den jsem měla tenisový trénink, stála jsem na verandě, netrpělivě. Čas utíkal a můj trenér nikde. Nakonec jsem se zeptala Pepíka, kluka, co v klubu dělá různé pomocné práce, jestli by nevěděl o nějakém volném hráči. Pepík máchl rukou k lehátkům před klubovnou a že se půjde jednoho člena zeptat.
Pán souhlasil. Nevím, co v tom klubu dělal, protože jeho tenis byl strašný. Prohrál všechny tři sety. Nikdy jsem neviděla tak nemožný forehand. Když jsem mu to řekla, vypadal zaraženě. Ani ne tak samotným faktem, jako spíš formou. Ale je to docela milý mladík. I když servíruje jako babička.

"Pane řediteli, jaký máte názor na tábor hrůzy?"
"Určitě nedoporučuji. Jeho stravovací návyky a tvrdý trénink není řešení. Zvláště ten personál, ten snad vyhrabali z pracáku."
"A co si myslíte o těch krádežích?"
"Jediné co mohu pochválit je, že po incidentech pachatele vyhodili. Rozhodně bych si je nevzal do nemocnice, zvlášť když je vedl ten asistent."
"Špatné zkušenosti?"
"Ano, popletl diety a pacienti měli zažívací problémy. Spíš jim více ublížil."
"Navrhoval byste pro něj nějaký trest?"
"Měla by mu to tam prohlédnout hygiena, a živnostenský úřad. Nevím jestli měl živnostenské oprávnění, ale hygienicky by to neprošlo, na to dám krk."

Řekla ředitelka, že mám jít s ním? Řekla. Je Hagrid mrňavý? Je. Co je na tom divného? Proč teda vedle mě supí tak naštvaně? Je úplně rudý. Kdo ví, co se mu v hlavě mele. Určitě ne to, co má dělat, zamyslel se školník Filch. Měl bych si to v jeho vlastním zájmu ještě jednou ověřit.
„Hagride, pamatuješ, že máš stát až u lokomotivy?“
„Jo.“
„Nezapomněl sis skládací schůdky?“
„Ne.“
„Kouzlo sonorus umíš?“
„Jo!“
„Klíč od loděnice v Prasinkách máš?“
„Jo!!!“
„A…“
„Zatraceně!!! Esli hned nezavřeš tu klapačku, hodím tě do jezera. Máš mi pomáhat, protože sem malej, ne blbej!“

Zuřil. Ani gejzír koňské krve nedokázal jeho vztek uhasit. Kráčel pískem, v němž za sebou zanechával rudé kapky a hlediště bouřilo křikem. Ničeho nedbal. Krev se v něm vařila a zajímal ho jen ten mladý floutek v pomněnkovém plášti. Odstrčil holobrádka, který mu stál v cestě, a chňapl po uzdě té proklaté klisny, která se okamžitě začala plašit. Oběma rukama sevřel meč a jediným úderem srazil toho květinového fracka ze sedla. Ten byl strachy zelený a nezmohl se ani na pokus o únik. Rozpřáhl se ke smrtícímu úderu, ale tu se za ním ozvalo: „Nech ho být!“ Jeho zatracený bratr.

Dech se zrychloval.
„Je t’aime!“ hlesla, když se prolnuli v jedno. Chvěla se, ovšem nikoli zimou.
Šeptal jí krásná, něžná slovíčka. Šeptal její jméno.
Objímala jej. Rukama kolem krku, nohama kolem boků. Dávala se mu celá.
Milovala ho.

Do oken pronajaté mansardy pronikal první příslib svítání.
Nebyla to jejich první noc, rozhodně však byla něčím výjimečná.
„Chtěla jsem se stát zpěvačkou, víš,“ řekla, schoulená v Karlově pevném objetí.
Usmál se. „Zazpíváš mi?“
Ta výzva ji potěšila.
Usedla na pelest nahá, nestyděla se.
Vybrala si známý šanson, snad tuctový, na tom nezáleželo – důležité bylo, že zpívala pro něj. Z lásky.

Skřítek ohlásil pana Malfoye. Mladšího. Manžel přivřel dveře mezi ložnicí a pracovnou a Bellatrix na ně seslala jednosměrné odhlučňovací zaklínadlo. Právě meditovala (jedla zákusky) a dávala si masírovat oteklé kotníky – nikdo neměl nárok zírat.
Slyšela, jak Lucius vešel, i servilnost v jeho tónu při pozdravu. Nechápala, jak to s ním Narcissa může vydržet.
Z tácu si zálibně vybrala lesklý čokoládový éclair.
„Otrávil jsem ho.“
Bellatrix pečivo odhodila, jako by jí sežehlo prsty. Manželův smích skoro neslyšela přes svůj vlastní. Otrávil ministra kouzel! Svého otce! A teď čeká ocenění!
Vydechla...
Bude ministrova žena. A zrovna teď, když je jí všechno malé!

Vida, ta slečna si rozvazuje podprsenku, asi něco bude. Už i kalhotky má dole, je to jasné. Je v páru iniciativnější, patrně nymfomanka. Teď určitě tomu svému chlápkovi stáhne trenky. V tak hnusném počasí jsem v péčko v přírodě ani nedoufal.
Co to? Ona si sice zouvá sandály, předává mu bágl, ale oba pochodují dál. Proč, proboha?
Tak teď možná něco ano. Nějak se k sobě mají. On si shazuje roztržené trenky, nahatí jsou oba. A zase pokračují v pochodu. To je tedy divné.
Oni to fakt asi budou jen obyčejní nudisté. Holt to porno bude zase až někdy příště.

Služba se zdá být klidná. Pizzerie je poloprázdná, nejzajímavější je úředníček v nepadnoucím obleku, který se nacpává v rohu.
Steffano za barem nemá co na práci.

Je těsně po deváté, přichází mladá slečna, docela hezká. Jde rovnou k baru. Objednává si pití a prohodí s barmanem pár slov. Najednou jej bleskurychle chytne za ruku, zkroutí. Druhou rukou mu pak kroutí uchem. Barman ječí.

Je čas opustit zázemí. Zvedám se od monitoru a jdu ji uklidnit.
"Slečno, uklidněte se. Pusťte jej!" Říkám důrazně.

Hodí po mě sešit, ať prý jej předám Paolovi.
Otvírám jej a čtu: Mám vaše účetní knihy. Stella.