Jane Austen: Pýcha a předsudek

Ta Jane je opravdu krásná. Lady Catherine se určitě bude líbit. Už ji vidím jako paní na hunsfordské faře.
…
Hm, je prý zadaná. Nevadí, je zde plán B, Elisabeth, Betty … Docela pěkná. Stále v dobré náladě. Podezírám ji, že i samostatně myslí, ale snad to lady Catherine nebude vadit tolik. Musím si ji zajistit na ten ples. Pak už to půjde hladce. Určitě mne už taky tajně miluje.
…
Odmítla mé vřelé city! Jak ji něco takového mohlo napadnout! To postavení, ta důstojnost! … No, asi je opravdu nějaká divná. Tak co teď?
„Dáte si čaj, pane Collinsi?“
Hele, Charlotta – plán C!

"Proč to někdy nenapíšeš naopak?"
"Šílíš? Představ si někoho z nich tady."
"Matičku Bennetovou?"
Zuzka se zapitvořila
"Slyšely jste? Netherfield je konečně pronajat!"
"Bezrealitky? Dobrej makléř?"
"Má deset tisíc ročně!"
"Doufám, že ne korun."
"A polovinu Derbyshiru!"
"Bere na to dotace?"
"Důstojníci! Ach, mám slabost pro červené kabáty!"
"Hodím vás do Tesca, mají akci na zimní zboží."
"Moje dceruška! Vdaná! V patnácti!"
"Eeeeh... jak myslíte."
"Vám se prostě líbí mě zlobit."
"Prohlédla jste nás. Dáte si čaj?"
"Ach, mé ubohé nervy!"
"Tak raději lexaurin?"
"Neblbni, mohl by jí ublížit. Meduňku?"
"Klidně i kozlík, Gwen. Vlastně si trochu odpočinku stejně zaslouží."

Komorník přinesl svícen, popřál dobrou noc a zmizel. Kroky na schodišti ustaly. Chodilo se tu spát brzy, jak se na venkově sluší.
William si opláchl obličej a v zamyšlení dosedl na kraj matrace. Pokrývky voněly mýdlem.
Kap, kap.
Jistě. Na půdu trochu zatéká. Nevadí. Statek ujde, na výnosy však spoléhat nemůže. Přesto. Hodil by se. I k pronajmutí.
Sestřenka Jane je okouzlující. Požádá o ni. Ne-li, pak o Elizabeth. Rozhodně ji nebude oslovovat Lizzie. To spíše Betty. Ne-li ona, snad... ne. Mary je dosti mladá. Snad ještě připadne na plán C. C jako... jako Charlotta? Škoda, že tu žádná nebydlí.

Pozoruhodně slunečný závěr října nabízel příležitost k procházkám, k úniku ze společnosti přejících a všetečných uší.
"Tak již nyní nemáte námitek? Ani proti tomu, co vám přinesu věnem?"
Škádlivě se smála, srdce svíral strach.
Ne o tu ubohou tisícovku, která se rozplyne jako slza. Děsila se skrytých vazeb, které přináší s sebou. Sestry. Maminka. Tatínek. Tetička. Malé libůstky, velké smutky. Darcy nyní jednal s většinou příbuzenstva vlídně. Ustojí ale trvale to, co z jejich středu ještě ani nezná?
Ztichla.
Dokázal ji prohlédnout.
"Každý si s sebou nese i to, co není jeho břemenem. Nebojte se, Elizabeth. To už dobře vím."

Pozorovaly ho desítky párů zvědavých očí. Přeměřující pohledy, kam se podíval, rychle maskované ucuknutím, smíchem. Někdy naprosto neskrývané.
Měl jistý pocit, že je vážen a hodnocen jako flák masa pečlivou hospodyní.
Polévalo ho horko, ale zachovával ledový výraz.
V duchu se proklínal. Nebylo snad nutné, aby sem chodil, ďas aby spral společenské povinnosti!
Šepot.
Nenápadně pátral očima po útočišti.
Začínal ho škrtit límeček.
Přiblížil se ke skupince mužů. Třeba ten večer bude snesitelnější s nudnými obchodními řečmi.
„Prý kapitální úlovek,“ pronášel významně jeden ze skupinky.
Zatmělo se mu před očima. Tak i tady o něm-
„Darcy! Rybaříte? Tady Jonhson zrovna...“

Takže tvrdíte, že jste se vždy chtěl stát duchovním?
Jistě. Otec si to přál a jeho pán rovněž. Cenil si mne jako syna. Vyrůstal jsem s tím přesvědčením.
Dovedete si ještě dnes představit, že by tomu tak bylo?
Ale samozřejmě. Bylo by to příjemně pohodlné živobytí, nemyslíte? Ženušku po boku, žádné trmácení s útvarem...
Nejsem si jist, zda by vaši věřitelé nenamítali...
Prosím vás! Naopak! Snadno bych se vypořádal s každým. Biskupské pokladně leckde cosi unikne...
A přízeň dam by vás nelákala?
Mě? Jistěže ne. Ale je těžko se bránit, když vám výše kazatelny přidá na lesku. No nemám pravdu?

"Vysvětlíte mi, a to okamžitě," Lady Catherine se nezdržovala s oslovením, "jak je taková hanebnost vůbec možná."
Pan Collins hleděl na svou chlebodárkyni s naprostou hrůzou. I jeho přirozeně zakrnělým společenským jemnocitem dokázala proniknout její prudká zlost.
"Ma..."
"Vaše žena bydlí na faře už sedm měsíců a není mi známo, že by snad byla v očekávání."
Panu Collinsovi se zatmělo před očima.
"Nedávala jsem vám dobré rady a netrpěla jsem vaše přebytečné pobyty v Hertfordshiru proto, abyste se šťastně usadil a nyní snad očekával čápy či zázrak boží. Nebo snad i v této oblasti potřebujete slyšet mé rady a doporučení?"