Jane Austen: Pýcha a předsudek

Lizzy: sedí u okna, čte si
Venkov: švitoří
Lizzy: "Krásné ráno. Takový milý klid." čte dál
Darcy: vrazí do dveří, krátce se ukloní. "Dobré ráno, slečno."
Lizzy: překvapeně "Dobré ráno. Posaďte se, prosím." pokyne k židli
Darcy: ignoruje pozvání. Přechází pokojem.
odhodlaně
"Nemám již sil,
již nemohu válčit.
Jen pro vás jsem žil,
vy musíte stačit.
Snad rod váš je nóbl,
však rodina ne.
Matka je póvl,
což trápí mne.
Však pravda je, dámo,
že rád vás mám
a ač dělám drámo,
již patřím jen vám.
Tedy mi dejte
'ano' své hned
a více nedbejte,
že nemažu med
Vám, Lízo lepá,
kolem úst sladkých.
Vždyť pravda nedbá
slov sametu hladkých."
Lizzy: v šoku
Snad splet jste se, pane,
ve slovech svých.
Však nemohu, ba ne,
překonat smích.
Vy lásku mi dáváte
zároveň s vinou
a potuchy nemáte,
že zradil jste jinou.
Zajisté bláznovství
vzalo vám rozum.
Nevsadím království
vzdor vašim vozům.
Sestru jste zranil
mne urazil hrubě
i George zapudil
v pradávné době.
Ta pravda hodí se,
jak řekl jste dobře.
Snad chybí jí na kráse,
však tam jsou dveře.
Nejsem vám povinna
ohledů žádných.
To vaše je vina,
vašich slov pádných.
Darcy: zírá. Odejde, práskne dveřmi.
Lizzy: zhluboka vydechne

Pemberley. Plesový sál. Mary v živůtku č. 7. krouží tanečním parketem zavěšena do banálně krásného důstojníka.
MARY
Jak můžeš být tak krutá? Copak nemáš kouska citu v těle?
Sem na návštěvu přijela jsem kvůli tobě. Kvůli tobě snáším celý tenhle shon.
Vždyť celé dny bych mohla bloumat po knihovně,
místo toho musím s muži v kole vlát.
ELIZABETH
Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka
Mary je má a hned září jako kometa.
Dokavaď je neměla, v koutě smutně seděla,
aniž by však věděla, že je...
Vítr rozrazí okna. Hluk, tornádo, mnozí efektové. Do tanečního sálu se náhle všemi dveřmi nahrne zástup podivných blýskajících se postav s anténkami na hlavě. Zanechávají šmouhy na parketách.
SBOR CYBERMANŮ
Na humálnost, na lidstvo, na Zemi nevěřím,
když někdo kov pomlouvá, vždycky láteřím.
Stojím vždy o nekonečno s hvězdami všemi
začnu však od malých běd někde na Zemi!
Objevuje se Tardis. Přistává na banálním mladíkovi.
TARDIS
[Sólo pro saxofon]
Ještě více mnohých efektů. Doktor č. 10. Z Tardis vystupuje tisíc slonů. Epická bitva. Sloni pod vedením Mary rozdupávají cybermany.
SBOR SLONŮ
Mary, praktická Mary,
vyráží bez námahy na slonu přes cybermany
Mary, praktická Mary,
ta zkrotí vetřelce, ať chce či nechce.
Ať žije Maaaaary!

Vše nasvědčovalo tomu, že jarní ples na Pemberley bude výjimečnou událostí. Vše až na jediný detail – právě totiž dorazila mladší sestra paní Elizabeth a k hrůze všech se ukázalo, že nemá jediné vhodné šaty.
„Ten je takový... sestřičko, obávám se, že je na mě příliš odvážný. Ten skutečně nosit nebudu.“
Lizzie si zoufale povzdechla.
„Tak nám ukažte další,“ pokynula švadleně.
„Paní, já se moc omlouvám, ale už nemám. Měla jsem připravnejch dvanáct živůtků a slečně se nelíbil ani jedinej. Do večera další spíchnout nestihnu.“
Mary se potutelně usmála. Takhle se jí možná nakonec doopravdy povede z toho pitomého plesu vyvléknout.

Vrátila se domů. Na okamžik. Zanechat poslední dojmy. Odlesky zlatého kroužku ve větru za kočárem.
Směla se vrátit. Otec nikdy nebyl schopen trvat na svých zásadách.
Přijela vítězně, úsměvy na všechny strany. Byla nejlepší novinkou posledního půltuctu měsíců. Pozdvižení i trpké uklidnění.
Držela fasádu. Červík ani zdaleka nedohlodal. Stal se z něj vypasený červ a teď na okamžik tichá kukla. Co bude potom? Raději se neptat. Je čas se radovat, čas se chlubit. Je čas vládnout.
Dveře do srdce rodiny se znovu otevírají.
"Ty ne, Jane, už ne," mávne zavřeným vějířem.
"Já teď musím jít první. Jsem totiž vdaná žena."

"Vzrušující! Dokonale vzrušující! A ták legrační!"
Lydia div nevýskala na celý Sussex. Uprostřed sametové noci by se to sice nehodilo, ale co na tom. Byla opilá dětským nadšením z dobrodružství.
Několik hodin v rozhrkaném dostavníku ji ovšem ubilo jako každá daleká cesta. Ano, jeho ruce rozptylovaly, jeho rty jí kradly čas. Ale zmáhala ji únava.
V prašném londýnském podkroví se připojila nuda. Dospala všechny pozdní večerky. Nepustil ji ven. Neměla na nové šaty a své měla zmačkané. Neměnil si košili.
O svatbě nepadlo jediné slovo. Červík hlodal.
Unikla sevření domova, ale neuměla si vládnout.
Tato anarchie byla k uzoufání klidná.

Svazek knížek zvící pořádné krychle.
Dárková krabice plná lesklých stuh.
Cukrátka pro děti a zásoba dopisního papíru. Dvakrát.
Mrs Gardiner zamyšleně hleděla na připravené dárky. Vymyslet ten poslední bylo neobvykle náročné. Co se Lydia vdala, Kittyiny záliby se měnily každý měsíc. Přitom bylo samozřejmě třeba u příležitosti Velikonoc podarovat všechny neteřinky rovným dílem. Ta, která zůstala doma, byla prostě tvrdý oříšek. Pořídí teta s pěkným atlasem, nebo se má poohlédnout po pěkném kloboučku?
Nakonec nechala ušít pěkné letní šaty. Jak dalece se zmýlila pochopila, když vkročila na Longbourn a zavětřila.
Kitty propadla dennodenním zkrášlovacím koupelím.
Měla jí pořídit levandulové mýdlo.

"'Škovy voči, to je bordel," zhodnotila Miss Clearance stav vstupní haly a zcela přitom pozbyla dekorum.
"Co to má znamenat?" ušklíbla se a špičkou boty si dělala cestičku pro další krok.
"No jo, to víš, Lizzy s dětmi odjela, Darcy tu zůstal sám... tak je slaměnej vdovec. Doslova."
"Lizzy odjela a Darcy tu zůstal? Co?"
"Jo, má přijet Georgiana, čeká na ni."
"Má přijet Georgiana a Lizzy odjela? Co se to děje? Apokalypsa se blíží?"
Počasí dalo slečně Gwendylon zapravdu. Horký vítr vehnal otevřenými dvěřmi do haly další chuchvalce posekané trávy.
"Kánon, nepátrej. A pojďme ho najít a zcivilizovat."
"Cooo?"

Milý deníčku,
dneska se stala fakt divná věc.
Utíkal jsem před těma holkama a rýžákem a docela mi to šlo.
Schoval jsem se v takovém srandovním altánku u jezírka.
Trochu jsem tam vyděsil nějakého pána, ale jenom omdlel.
Horší bylo, že mi Síla našeptávala samé divné věci.
Úplně jasně jsem cítil, že je někde blízko krabička určená k snědení a nikdo se k tomu nemá.
Prostě čirý peklo!
Nemohl jsem to tak nechat, jsem přece žedáj, ne?
Přeskočil jsem plot, šel za nosem a Silou a tu krabičku jsem našel a snědl.
A ty housenky v ní taky nebyly špatný.

Milý deníčku,
dnešek začal fakt pěkně.
Dostal jsem od Jane kosti od večeře, ty já rád, a cvičili jsme tanec s obručí.
Lydia tancovala taky, Kitty zpívala a Mary v nějaké knize vyčetla, že jsem nejspíš pštros.
Lizzy navrhla, že by mě mohly vzít k nějakému panu Collinsovi, aby ho klepla pepka.
Jenže pak na nás vlítla jejich máma s pometlem.
Hrozně hulákala, že prej smrdim, a nařídila jim vzít mě na dvorek, jestli si mě chtěj nechat.
Šel jsem, aby zmlkla, a tam mi to došlo.
Pročpak mě asi táhnou k té pumpě, hm?
Tak jsem jim prostě utekl.

Když přijel pan Bingley se svými přáteli na Netherfield, pan Bennet na nic nečekal a hned se za ním vydal na zdvořilostní návštěvu, aby se doma vyhnul dvoutýdenním výtkám paní Bennetové, že když tam nezašel, Jane se už nikdy slušně neprovdá.
Stejně se tomu nakonec nevyhnul, ale zkrátil dobu svého utrpení na minimum. Upřímně se modlil, aby Jane nebyla po své matce. Když si ji pan Bennet bral, byla milá a něžná jako jeho nejstarší dcera. S přibývajícím věkem se to postupně změnilo, až se pan Bennet jednoho dne přistihl, jak si zcela sobecky přeje, aby ho jeho žena přežila.