Ten větší strach

Kachničku.

Jojo, člověk je v takovém zvláštním napětí, protože se za svoje příbuzenstvo stydět nechce, ale jakmile přijde někdo zvenčí, tak si najednou uvědomí, jak to asi působí navenek. A vlastně se stydí a pak ho bolí, že takhle posuzuje svoje příbuzné, které si venkoncem taky nevybral, co?
Darcy je ostatně frajer. ;)

mno, rodina je někdy danajský dar, jen co je pravda :)

A tak univerzální, že opravdu nevadí, že fandom neznám... Poslední věta moudrá, Darcy asi rozumný chlapík (jen aby mu to vydrželo!), "škádlivě se smála, srdce svíral strach" je neobyčejně výstižné zachycení tak známého jevu... Klobouček!

Pěkné. Moc se mi to líbí. *Dohání čtení po návratu z "divočiny"*

Je to pěkné. Nevypadal sice ze začátku moc sympaticky, ale očividně toho tady musel ustát hodně a ustál to se ctí. Nejhorší bylo nakonec asi to příbuzenství s Wickhamem.

S koncovou poznámkou naprosto souhlasím a proto hážu drabble do oblíbených. :)

Skvělé, přes její obavy dost uklidňující po všech těch problémech během knihy. Jeho teta taky není žádná výhra :)

To je tak úžasně uvěřitelný a lidský a přesný, že mi zas jednou vůbec nevadí, že se neorientuju ve fandomu. Páč tohle je věc, kterou asi někdy řešil nebo bude řešit každý. Přesně ty situace, kdy se člověk až stydí za svůj stud, ale nemůže jinak, protože se zároveň trochu obává nepochopení a prostě.. díkybohu za takové, jako je pan Darcy :)

Pan Darcy - tak, jak jej popisuješ - je tak lidsky krásná postava, že si to snad budu muset přečíst. Krásné. :)