Jane Austen: Pýcha a předsudek

Netherfield je:
a) konečně pronajatý!
b) dost blízko pro jízdu na koni. Zdá se, že bude ošklivo.
c) pro rekonvalescenci tak akorát. Zajela bych za ní, kdybych mohla jet kočárem.

Oficíři!
a) jaká báječná novinka pro moje děvčata!
b) sebranka hrozná! A pan Bennet s ním bude muset bojovat a Collinsovi nás odsud vypudí dřív, než vychladne v hrobě!
c) Skvělé! Paní Wickhamová, jak to zní! Vdaná! A minulý červen jí bylo teprve šestnáct...

Pan Darcy má:
a) deset tisíc liber ročně
b) nos nahoru
c) polovinu Derbyshiru a dům ve městě! Odpusť, Lizzy, že jsem si ho tak ošklivila!

Dopolední slunce kreslí arabesky na cestě, jejich malá společnost se pomalu prochází, vánek jim čechrá myšlenky i vlasy.
„Není krásně?“ pronese s pohledem na dívku vedle sebe.
„Snad,“ odvětí teskně jim za zády paní Bennetová, „já nesnesu přílišné slunce.“
„Ale ten čerstvý vzduch – prospívá zdraví,“ odvětí zdvořile.
„Někomu jistě, ale s mými nervy – ach!“ ozve se tragicky.
„Slečna Mary vyprávěla o knize...“
„Neštěstí, jak ta holka jen čte!“ paní Bennetová si srdceryvně povzdechne.

Při příští návštěvě s nevinným úsměvem paní Bennetové daruje mučenku.
Ta sice v brzku zajde, nejspíš přesycená věčnými stesky, ale Mary Bennetovou přesvědčí, že si vybrala dobře.

"... takže jsme neváhali a poslali Mary k příbuzným pana Collinse v Irsku," vyložila matička Bennetová triumfálně.
"Dostali jste skrze něj pozvání?"
"Ne docela, ale je to přeci přízeň..."
"Co tomu říkal pan Bennet?"
"Co by tomu měl říkat? Nemá přehled, víte? Nepředvídá, jako já," pochválila se.
"Jejich vrchnost má několik dětí, potřebují guvernantku. A ten vzdálený bratranec má nezadané bratry... za nějaký týden za ní budeme moci poslat Kitty. Kariéra nebo vdavky, alespoň jedno musí vyjít."
Susan se snažila udržet obočí na správném okraji čela.
"Po tomto mentálním cvičení budu potřebovat také nějakou duševní hygienu," zasípal zpoza novin pan Burnwood.

"Ty jsi vzhůru?" zavrzala Susan s jedním okem stěží rozlepeným.
"Zvyk ještě z laborky. Touhle dobou bych přestupovala na Smícháči," opáčila zcela probuzená a oblečená Gwen. "Koukej, na dvoře je Darcy. Vypadá nervózně."
"Ach, takže dnes je tohle ráno," klesla Susan zpátky na polštář.
"Ty, nebylo to v knížce jinak?"
"Zjevně jsme v adaptaci. Vzbuď mě, až uslyšíš matičku Bennetovou radostně vykřikovat."
"Chudák pan Bennet."
"Mhhhm. Patrně si právě myslí, že Longbourn je posedlý nějakou speciální kletbou, která nepřipustí pod touto střechou žádné rozumné stvoření ženského rodu. A že právě postihla i Lizzie, která jí jako zázrakem od narození unikala."

"Máte naprostou pravdu, má paní, samozřejmě, jako vždy."
Lady Catherine věnovala kurátovi jen čtvrtinu pohledu koutkem oka. Cítil se tak velmi polichocen její na světě z nejlepších radou! Samozřejmě. Dceruška nějakého pomístního sedláka není ta pravá partie, jakkoliv má jasné oči a nádherný úsměv.
"Mohl byste navštívit své příbuzné na Longbournu, myslím."
"Jistěže, jistě. Hned."

Oči slečny Jane zářily skoro stejně, jako ty Aniččiny.
"Oh, ale Jane je už prakticky zasnoubená."
Nu dobrá. Slečna Elizabeth se směje skoro tak, jako drahá Anička.
"Já jí ještě domluvím!"
Ah, tudy cesta nepovede.
Nuž tedy, slečna Lucasová byla tuhle u večeře velice pohostinná...