DMD č. 10. pro 10. 4. 2025. Téma: Rekvalifikace

"How do I look, sir?"

There was no discernable difference in Kryten's appearance, but Lister considered his answer carefully. "Better than ever, Krytes. Ye're gonna nail that recertification test."

"I appreciate the vote of confidence, sir."

"How many have you done, now?"

"Oh," Kryen waved a hand, "I stopped counting after seventy thousand."

"Why bother? We killed your replacement and all; no one's gonna recall ye."

"It's the principle of the thing," Kryten huffed. "Here we go!"

Closing his eyes, Kryten vibrated for a second, then beamed. "I passed! Oh sir, I'm so relieved!"

Slowly, Lister grinned. "Never doubted ya."

"Volaný účastník není dostupný, prosím zavolejte později." Tuto větu za posledních pár týdnů slyšel už mnohokrát. Bud tuto, nebo jen nekonečné vyzvánění.

A když už se náhodou dovolal a dohodli se na termínu, tak když v daný termín volal, tak hádejte co ... No ta stejná věta. Většinou se pak dovolal až o dva dny později, aby si domluvili nový termín, ale jak správně čekáte, opakovalo se zpravidla zase to samé.

Z nudy se podíval, kolik stojí rekvalifikační kurz na topenáře. "To zas není tak moc ..." Prolétlo mu hlavou.

Jestli ono nebude lepší, si ho udělat a zapojit si to sám ...

Nesnášel to. Papíry plné čísel v úhledných sloupcích. Účetní závěrky. Rozvahy. Hlavní deník. Pokladní deník… Nenáviděl zejména ty zatracené účetní knihy! Samozřejmě, nakladatelství mělo svého účetního. Ale bylo dobrým zvykem, že “šéf” vše kontroloval osobně. Šéfem měl být jednou on, takže otec požadoval, aby se náležitě zaškolil. Theodor se toužebně zadíval na okno. Tohle přece nikdy dělat nechtěl… Ach, moci tak znovu sednout do letadla!
Näls Nälsdefír mezitím zaujatě přecházel po otevřené účetní knize, zobákem občas ťukl do některé číslice, nakonec Theodora klovl do ruky.
“Au. Už zase? Počkej, chceš říct, že nás účetní podvádí?”
Straka na něj výmluvně pohlédla.

Působil jsem v Pixbø a sbíral téměř bod na zápas.
Byl jsem jedním ze tří Čechů hrajících švédskou superligu, přesto mě pozvánka do reprezentace nepotěšila.
Neberte to špatně, hrát se lvem na prsou bylo snem, jenže v trenérském štábu byl člověk, který mi během dospívání florbal znechutil.
Odmítl jsem.
Když už jsem takto ale odmítl třetí MS, začali v tom šťourat novináři.
Až tak že přijeli sem do Skandinávie.
Nevěděl jsem, jak se vyjádřit slušně, nakonec mě v plátku citovali slovy: „Leda až trenér Jirka Kasal projde rekvalifikací,“ a samozřejmě nechyběl titulek: ČESKÝ KLENOT ZE ŠVÉDSKA ZÁKEŘNĚ ÚTOČÍ NA NÁROĎÁK!

V příštím životě budu zubařkou.

Umrtvím nerv, aby mi pacient nekecal do práce. S ochrnutou hubou to nejde.
Potom zapnu brusku.

Zatímco budu brousit zbytky zubu a cementu, povedu společenskou konverzaci se sestřičkou.

„Ty nový nože co teďka dělaj jsou úplně na prd.“

„Že jo? Voni mi k tomu dali vocílku. Já jsem si myslela, že to bude dobrý, když je to Solingen, ale vůbec. Dvakrát vařím a musím to nabrousit. Mě to tak sere!“

„Já mám na chalupě brusku. Asi si ji přivezu do Prahy a ocílku dám na chalupu. Co jinýho?“

„My máme obyčejnej brousek. Tak si vypláchněte.“

Konstantin sedí a přemýšlí. Ona přece ví, že on… Ona má přece Juditu. Juditu, která o ní básnila každý jeden den, co byla v Berlíně, která jí psala každou volnou chvíli a jejíž dopisy si dávala pod polštář. On u toho byl. Trpěl s ní. Ona přece ví, že on… Nikdy se nezamiloval do jediné ženy. Nikdy ho ani nenapadlo… Ona má Juditu! Juditu, která uctívá každou linii její tváře. Juditu, která tak touží po nevýslovné lásce! Ona přece ví, že on… Když se na něj dívá, očima plnýma chtíče, cítí, jak se do ní propadá. I když je žena.

Pomalu se vlekla domů. Dnes měla pocit, že jí na bedrech leží veškerá tíha světa.
„Brejvečír, Toinettke.“ ozvalo se za ohybem cesty.
„Dobrý večer, Žanino,“ nedala na sobě znát, že ji přítomnost keldy překvapila.
„Samá práce,“ pokývala kelda vědoucně hlavou a přidala se k ní na cestu.
„Víš, že jsem zvažovala odejít do Ankh-Morporku a vzít místo guvernantky?“ prohodila Tonička jen napůl ve srandě: „Zkušenosti s dětmi mám.“
„Aj, to by ti věru šlo od ruky. Včil by ti i naši kluci pomáhali.“
Tonička o odstín zbledla, když si představila, že by s ní samozřejmě šla skupina fíglů jako doprovod.

* 252 AD

252: zasvěcen Apollónovi
259: iniciace do Mithrových mystérií
262: občanství v Athénách, služba v Athénině chrámě
263: zasvěcení do eleusinských mystérií
264-270: iniciace v Argu, Elidě, Spartě
270 Olymp: čtyřicetidenní stáž: studium démonů
zahraniční pobyty: 271: Frygie, Skythie: kurz divinace
272-278: Memfis, Egypt: doktoranské studium různých druhů démonů
279-282: studium vzduchu a světla u Chaldejců
283: adoptován ďáblem
283-286: Antiochie, Sýrie: rozsáhlá magická praxe, specializace milostná magie
286: rekvalifikace, změna zaměstnavatele, rychlokurz studia Písma, vysvěcen na jáhna, specializace: exorcismy
287: vysvěcen na kněze
303: biskup v Antiochii
26.9. 304: mučednictví v Nikomédii, sv.
304-nyní: zázraky v Římě

Ohýnek hezky praskal a bažantí pečínka voněla náramně.
"Měl bys jít na kuchaře," mezi mlaskáním pronesl Marigold. "Jako zaklínače, tě je škoda."
"Má pravdu, upekl jsi ji výborně," přidala se i Elzee.
"No vidíš, třeba to je ten začátek nové cesty, o kterém jsem mluvil. Pěkně budeš někde vzadu v hospůdce připravovat jídla, já je pak budu roznášet a občas si zazpívím nějaký song."
"A co bude dělat Elzee?"
"Lákat hosty na svou krásu."
Elzee vyprskla. "Zase taková krasavice nejsem."
"No náhodou," usmál se bard na dívku.
"Stačilo, kdyby hosty kasírovala."
"No vidíš, jak ten můj plán začíná dávat smysl."

Detektor ani tak necinká, jako až kvílí.
Běží.
Jít touhle pěšinou byl blbej nápad, zkusit suťové pole horší.
Svezli se dolů, jen o pár metrů, ale nahoru to nejde.
Zpátky!
Běží dál, kloužou, Malcolm se opožďuje, Norman ho chytne za ruku a táhne, jak je malý, tak je rychlý. Calum pomůže.
Konečně detektor jenom cinká. Je líp.
Popadají dech a hledají schůdnější cestu.
„Přinejhorším,“ odfukuje Calum, „nás to dostane a budou z nás Přeměněný.“
„Při mým štěstí Proměnu nepřežiju,“ lapá po dechu Malcolm.
„Statisticky ani jeden z nás,“ podotýká Norman.
Před chvíli zděšením plakal, ale už je líp.
Čísla uklidňují.