DMD č. 30. pro 30. 4. 2025. Téma: Myš dobré naděje

Klaudie tiše pozoruje řeku.
„Věřil bys, že chtěla Otýlie zničit vlastní dceru, pro trochu moci navíc?“ ozve se po chvíli.
„Věřil,“ odpoví Felix nevzrušeně. „Lidi dělají horší věci pro míň.“
„Ale vlastní dítě?“
Felix pokrčí rameny. Iluze o lidech si přestal dělat dávno. Ale že je dobře naladěný, pokusí se Klaudii trochu utěšit.
„Nakonec selhala,“ broukne. „A holka vypadá docela šťastně. Dokonce si našla mazlíčka. Ale že to pořádná myš.“
„To není myš,“ opraví ho Klaudie, ale pak jen mávne rukou a vytáhne placatku. „Dáš si?“ nabídne Felixovi.
Rusalka se zatím ve vodě bezstarostně honí s jednou z místních nutrií.

Když se midshipman narodil, byla to malá, slepá myšička stejně jako šest jeho sourozenců. Teď už myš dávno nepřipomíná. Dávno není ani neohrabané plyšové miminko, které si bocman už skoro přede dvěma měsíci dovezla. Roste z něj správný psí kluk s rošťáckými jiskřičkami v čokoládových očích, co mu nožky rostou rychleji než kožich. A rozkousanou dětskou židličku, rozcupovné krabice od bot a rozpáraný koberec stokrát vyváží dobrou náladou. Ta ho nikdy neopouští. Ani když prší a fouká, praží slunce, nebo je bocman prostě jenom vyčerpaná lodní krysa s angínou. Midshipman přijde, štěkne, hrábne packou a prohlásí, že život je fajn.

Elin s Mikelem se zastavili na výhledu. Pod nimi se rozkládá město, kterému dominuje královský palác.
„Konečně. Vítej, Mikaeli, v Městě Dobré Naděje!“
„Tak se opravdu jmenuje?“ nevěří Mikael.
„Když tu byl kdysi hrad, jmenovalo se Královské Podhradí. Jenže rychle rostlo. Takže Královské Město. Jenže pak přišla myší pohroma. Král tehdy otevřel hradní věže, a nařídil, aby i z ostatních vhodných kamenných budov vznikly dočasné sýpky. Zachránil tak životy lidí i osivo na další rok. Tak vzniklo to jméno.“
„Ty jo! Budu v naději…“ rozesměje se Mikael. Pak zaváhá. „Myslíš… že mě tu přijmou?“
Elin přikývne. „Určitě. Hudba ti pomůže.“

Pokračovali po suché cestě. Na lístek na vlak nebylo.
"Je to ještě daleko?" zeptal se Lennie.
"Už tam brzo budeme," odpověděl George bezmyšlenkovitě.
"A budou tam mít zvířata?"
"Budou. Králíky, jehňátka, kočky a štěňata."
"To je dobře." Lennie měl zvířata rád.
Šli a těšili se. George na postel, Lennie na to, až si pohraje s myškou, kterou pašoval v saku.
"Co tam děláš?" zeptal se náhle George.
Lennie sebou škubl a vytáhl ruku z kapsy.
"Nic, Georgi."
Jeho společník se dále neptal, snad byl unavený, snad byl myšlenkami jinde.
Lennie si nenápadně otřel z levé ruky myší krev do nohavic.

„Vždyť se domů chodíš jenom vyspat! Kdybychom neřešili provozní věci, ani si nemáme co říct!“
„Protože se s tebou nedá mluvit! Všechno obrátíš proti mně.“
„Protože jsem tu z toho nešťastná! Zkus si být roky doma s malými dětmi!“
„Řešili jsme to tisíckrát! Hypotéka se sama nezaplatí!“
Kdyby to byl animák, mezi Anetou a Romanem by teď lítaly blesky.
Naštěstí na scénu přibíhá myš. Stačí, aby přeběhla z chodby do kuchyně.
Jak ji Aneta spatří, ani neví jak a skáče Romanovi do náruče. Pohledy se spojí, nasají vůni toho druhého a objetí zesílí. Oba vědí, že je všechno v pořádku.

Myš dobré naděje v písemce stálo,
že je myš s tvrdým y, to není málo.
Úča byla dojatá - umí slova vyňatá!
Mys proměnil na myš, ale to se někdy stává,
prostě chlapec v zeměpisu trošku pokulhává.
Do slovního hodnocení napíšeme pochvalu,
že zadání správně přečet, co na tom, že pomalu.
Do pěti už sčítat umí, i otázce porozumí,
Za tradiční výukou nutno mosty spálit,
pětky ničí charakter, lze jen slovně chválit.
Pepík splnil kompetence - v devítce se nepočurá,
ministerským inovacím, vivat, sláva, třikrát hurá.
Dětem skryjme významy slov lobbismus a korupce,
škola hrou je krycí název pro továrny na tupce.

Opatrně pootevírají rozbitou bránu statku. Střechy jsou shnilé, dveře vytlučené, dvůr pokrytý zaschlou krví. Čerchmanti císařský! pomyslí si žena. Je ale ráda, že statek stojí. Ne jako ten jejich. Možná by tu mohli začít znovu?
Muž jde zkontrolovat sýpku a seník. Seno je samozřejmě pryč, i zásoby obilí. Z tmavého rohu vyběhne myš a mele tlamičkou. Kde jsou myši, tam musí být jídlo!
Muž dychtivě prohledává kout. Když odhrabe tenkou vrstvu zeminy a odhází hrubé pytle, najde vykopanou díru. V ní jsou okousané balíky voskovaného plátna, a v nich zrní. Ještě nezplesnivělo.
Muž pocítí záblesk naděje. Na jaře mohou zasít.

Volavka pochopila pozdě, že rostlina z východních krajin nepatří do venkovských zahrad. Lidé s ní nemají zkušenosti a neumí s ní vyjít, místo aby jí využili, jsou sami využiti. Noc co noc přilétala a usilovně klovala, než ji nad ránem vyplašil ruch v zahradě. Příběh zachránila myška, malá stejně jako naděje. Sladké cibulky rostliny jí zachutnaly, chodila je okusovat a rostlina nakonec zeslábla natolik, že jí volavka mohla chytit do zobáku a odnést do její domoviny.
Ti, co přišli, se sbalili a odešli. Důvod pro obojí byl stejný – děti a jejich bezpečí. Život se zdánlivě začal vracet do starých kolejí.

Všichni nešťastně zírali na krystal. Picek plakal. Evelína se Zimořem se drželi za ruce. V tom si všimli malé myšky, co se odpotácela od podstavce. Pobíhala po písku a vyťapkávala do něj znaky:

„Neplač, kamaráde. Já nejsem pryč. Našel jsem své poslání. Budu strážit magii pro tebe i ostatní čaroděje. Když na mne pomyslíš, ucítíš, že jsem stále s tebou. A budu tě navštěvovat – ve tvých snech.“

Drakem ovládaná myš přinesla Pickovi naději. Naději, že svého přítele neztratil nadobro. Znovu se uvidí, i když jen ve snu…

Myška udělala pár dalších kroků a vytvořila poslední nápis:

„Pozdravuj ode mne Coru.“

Dojetí se napřáhlo Ano dnes
Už nebude další téma Zvykej si Poper se s abstinenčními příznaky
Bázlivě se v tobě krčí
Emoce úlevy a přitom smutku
Nebude

Konečně ale přece bude víc času
Obloha se chlubí sluncem které se ti vysmívá
Ne to se ti jen zdá
Čekání na komentáře ulehlo do postele
Ííí vypouští páru podivné poblouznění

Den po dni se drolí od života V dubnu ale horempádem
Myš naděje se svědomitě zahryzává do vědomí
Důsledně zatlačila slzu

Těš se Směj se Raduj se Nezoufej Doufej
Rok uteče jako voda
Vavřínový věnec čeká na každého kdo začne znova
Ámen