DMD č. 30. pro 30. 4. 2025. Téma: Myš dobré naděje

Zvezie sa na zem. Rukami sa podopiera, aby sa úplne nezrútila.
"Mrcha! Ako si to spravila?" zúri a uskočí mimo jej dosah.
Edith naňho vzhliadne. Za ním sa pomaly zhmotňuje volavka, čo okamžite upúta havranov, ktoré na ňu začínajú útočiť. Ich zobáky prudko prenikajú cez jej priehľadné telo. Bránia jej zhmotniť sa naplno. Zároveň držia Edith na zemi. Sú príliš prepojené. O jej ruku sa obtrie niečo mäkučké. Pozorujú ju myšacie očká, ku ktorým sa pridávajú ďalšie. Havrany presmerujú svoju pozornosť. Myšky sa porozutekajú a ťahajú za sebou všetky havrany. Len prvá myška zostáva pri Edith. Zvláštnym spôsobom ju posilňuje.

"Tohle mi byl čert dlužen!" nadával si pod vousy Boccacio Disco. Trávil noc ve velmi pochybném hostinci a přemýšlel, kam se schovat před královskou mocí. O tom, že ho král Karel bude stíhat po celém Českém království, nepochyboval. Z intrik proti Krlcovi by se nejspíš vykroutil, při nejhorším vyplatil. Ale s tím vypáleným klášterem to vážně přehnal... Boccacio se převalil na druhý bok. Ani Německo nebude bezpečné, hlavně pokud se z Karla vážně stane císař...
V koutě pokoje vystrčila hlavu myš. Opelichaná a vousatá, až Bocacciovi někoho připomněla. Jeho poslední ostrůvek naděje, bezpečí a při nejlepším i šance na pomstu.

"Je rozhodnuto!" prohlásil král Karel. "Rod Krlců je na základě výpovědi očitých svědků zproštěn obvinění. Nyní zatkněte Bocaccia Disca!"
"Už dávno zmizel..." prohlásil Salvátor. "Uvědomil si, že se svědků nestihne zbavit a vypařil se."
Účastníci jednání se pomalu začali rozcházet. Většina zúčastněných pomlouvala Bocaccia. Bratr Pěvec se bavil s Luciem, že by rád odjel na misi, šířit dobrou naději. Tato konverzace bohužel nedorozuměním brzy skončila u myší.
"Co budeš dělat teď?" přitočil se Vratislav k Salvátorovi.
"Nejspíš se na chvíli vzdálím z Prahy. Dám si pauzu od politických intrik a budu se cvičit v šermu. Nedoporučil bys mi nového učitele?"

„Bylo to nečekané,“ řekla Yennefer.
„Vzrušující,“ doplnila Melisandra.
„Místy velice vznešené,“ zdůraznila Galadriel.
„Bylo to k něčemu?“ zeptala se prakticky Minerva.

Všechny čtyři se ohlédly na K´rula, protože pochopily, že mohou moudře promlouvat, jak dlouho chtějí, ale hlavní slovo tu má on.

„Inu… sám jsem nečekal, jaký mišmaš z toho vznikne,“ připustil, načež neodolal a dodal: „Myši mašírují.“

Potěšilo ho (a zároveň trochu zklamalo – miloval vyvádět lidi z míry), že trpělivě čekaly, až bude pokračovat, nepodivovaly se, co blekotá.

„Nemohli jsme doufat, že každé setkání přinese užitek. Myslím ale, že máme dobrou naději, že některé světy se pohnou správným směrem.“

Před ním na pracovním stole přistála se zašustěním hromada modrého taftu.
"Je mi čtyřicet! Nemůžu si dovolit takový výstřih."
"Můžeš. Nemůžeš chodit na večírky v šedé vlně jako myška."
"Večírky?"
"Mí přátelé tě chtějí poznat."
"Já myslím," opřela se mezi záhyby látky, "že to teď na žádné velké cestování nebude."
"Děje se něco?"
Zčervenala a on ji vděčně přivinul k sobě.
"Kdyby to byla holčička..." začala.
"Určitě bude."
"Mohla by to být Polly?"
"Víš přece, že není způsob, jak ten dluh splatit."
"Pár zázraků už se nám přihodilo," namítla a vtiskla mu polibek do vlasů. Hned vedle jizvy po výstřelu.

"Ta tvoje maminka je tu už týden, nevíš jak ji dostat pryč?"
"Byla jsem zvyklá že u nás pobyla dlouhé hodiny nebo přes noc, ale vždy nám udělala aspoň bábovku nebo řízky. Jak oslavila šedesátiny, jakoby se něco změnilo."
"Bojí se něčeho? Kdyby to tu našla, možná by už k nám nepřijela. Ale nechtěl bych si pokazit rodinné vztahy."
Následující den přinesli myš na baterky, co vypadá jako živá a čekali na maminku.
"Á, do prdelé, vy tu máte myší? Já už jsem v životě nepřijedů," pištěla maminka.
"Jsi naše Myš dobré naděje."
Maminka se sbalila a už se neukázala.

Přicházejí.
Překvapivé, kolik démonů se je vydalo hledat.
Tedy, Normana.
Ale asi to dávalo smysl.
Jsou všech možných profesí. Přijdou, zkontrolují situaci a zapojí se... do obrany?
Jeden ale ne. Jako by Normana očichával.
„Tenhle má zlato,“ povídá Rackovi.
„Nebyli jste tak blízko Zóny, aby se rozcinkal detektor, že ne?“
„No...“ nejistá odpověď.
Racek zkamení. Vytáhne krabičku a natáhne ruku.
„Půjčte mi to zlato.“
V krabičce to šramotí. Zlato putuje dovnitř.
„Myš je malá, Zóna ji ovlivní rychle.“
Zadržení dechu. Nákaza se sčítá. Neudělali smrtící chybu?
Veselé šramocení pokračuje bez přerušení. Démoni se uklidní.
Tak z Normana opravdu bude král.

Dospávám poslední obraz dubnového snu.
Jarní odpoledne posledního roku předposledního století druhého tisíciletí. Osmiletý Nikolaj si se sestrami hraje v parku. Když zpod lavičky vyběhne malá myška, děti ji pronásledují pohledy – a zatímco myška zmizí za keřem, jejich oči uváznou na nádherně vyklenuté duze.
„Podívej, mami,“ zavolá čtrnáctiletá Olga, „to je dobré znamení!“
Píše se poslední den čtvrtého měsíce posledního roku první čtvrtiny prvního století třetího tisíciletí a nejposlednější záchvěv mého snu má podobu žluté kachničky držící v zobáku kalendář s nápisem ZDRAVÍME ESTI VERU.
Brzy přijde půlnoc a s ní všední datum 1. 5. 2025.
Dobrý večer. Dobrý den!

Hana, Dana a Jana vyšly s rozzářenýma očima z Vladislavského sálu.
"Paní Vránová si tu medaili zaslouží," uznale řekla Hana.
"Stejně pořád nevím, co je to boj za demokracii a svobodu," přiznala Jana.
"Nový prezident je vážně milý. A udělat z tajného vládního krytu poštovní muzeum!"
"Víte, pan prezident je mi odněkud povědomý."
"Teda Dano, ty jsi ale tele. Vždyť je to ten americký špión!"
"Ale není. Vždyť špión byla taková šedá myš. A prezident je živel, protisocialistický živel."
"Náhodou, od toho, co přišel špión, se všechno zlepšilo."
"Dal nám naději."
"Hehe, to je legrační, byl šedá myš dobré naděje."

Píšu si drablík poslední
Na túře byla jsem, tak není polední
Naopak, půlnoc už se pomalu blíží
Na srdci maličko smutno mě tíží
Že už zase hoří ohně
Duben bude mi chybět hodně
V dubnu dobře je
Teď bude po něm
Až kliknu myší dobré naděje
Naděje, že duben zase se vrátí
Že nadšení z psaní se nevytratí
Že za rok se sejdeme
Bude to dříve, než-li se nadějem
Zase budem ve spěchu uveřejňovat svá malá díla
Když nápad náhle přijde, vrhat se na papír
Jako by nás posedla nějaká síla
Tak se loučím a klikám
Ale nejdu zatím nikam