DMD č. 30. pro 30. 4. 2025. Téma: Myš dobré naděje

Posilněná zašla za Anagramou. Večer dlouho seděly v kuchyni a povídaly si. Druhý den se šly projít do lesa.
„Bědoš!“ ozvalo se najednou z houští.
„Nemáte nic lepšího na práci?“ prohodila Tonička.
Anagrama si založila ruce na hrudi a začala podupávat nohou.
„Jejdanánku, jen to ne!“ ozvalo se z větvoví.
Anagrama se otočila k Toničce: „Umí sehnat myš? Nebo jiného hlodavce?“
„No jéje, kapišto.“ ozvalo se z hromady klád.

Toho rána se zrodil plán a za týden už bylo vše jako dřív.

Petulie se smíchem vyklepala myš z rukávu a pokračovala: „...jednoduše musíš otevřít na noc okno a pozvat je.“

Seděla u klavíru, hrála Beethovenovu Měsíční sonátu.
Když skončila, Daniel zatleskal. “Vynikající, Terezko!” pochválil bývalou žačku.
Zavrtěla hlavou. “Jednou jsem se spletla. Jako bych zatahala myš za ocas, musel jste to slyšet, pane řídící.” Pořád mu tak říkala, ačkoli byla dávno dospělá a navíc sama učitelka.
“Samozřejmě. Ale byla to jen malá myška. Mám naději, že příště už ti tam nestrčí ani fousek.”
Usmála se. “Mám na měšťance v Klatovech novou kolegyni,” prohlásila zdánlivě bez souvislosti. “Talentované děvče. Zkoušíme spolu hrát čtyřručně, je to ohromná zábava.”
Zostražitel. Čtyřručně už nikdy!
“Přivezla bych ji o Velikonocích na návštěvu. Zahrajeme vám spolu.”

Onoho roku jsem měl velkou úrodu švestek a s přítelkyní a její rodinou jsme založili kvas na slivovici. V čas přípravy na pálení bylo třeba přichystat nádobu na produkt. Při nedělní vycházce zajdeme do mé garáže a přítelkyně vybírá demižon, který tam stál řádově deset let nezašpuntovaný.
U přítelkyně v koupelně jej vymýváme. Do vany vypadává mumifikovaná myš. Přítelkyně neváhá a balí ji do reklamního letáku. Vzápětí vypadává druhá taková. Tu zase balím já.
Co nejnenápadněji vyklouzneme z bytu směr popelnice, aby rodiče s babičkou nic nepostřehli.
Zvládnutí incidentu mi dává naději, že moje budoucí žena je děvče do nepohody.

Tobias Snape byl vychovávaný tvrdou rukou vysloužilého armádního poddůstojníka a hned, jak to bylo možné, utekl z domova, aby se mohl věnovat tomu, co ho bavilo. A to byly holky, auta a chlast.
První dva roky jedl suchý chleba a pak si koupil Jaguara.
Nevynikal inteligencí, vytříbeným jazykem ani slušným chováním, jeho neotesanost a drsná mužská energie ale ženy přitahovala.
Dokud pil pro zábavu, Eileen s ním byla šťastná.
Jakmile začal v alkoholu utápět deprese, byl život s ním nesnesitelný.
„Když začal vídat myši, věděla jsem, že už to nepotrvá dlouho. Jeho smrt byla vysvobození. Pro něj i pro nás.“

Chester za týden proměnil centrální místnost v ruiny. Teď chlastal u studánky.
„Už tě nikdy nenechám samotného,“ zapřisáhl se Prepper.
Volavka. Přelétla samozřejmě, jakoby jaro trvalo léta. Přináší klid pro lidi.

Prepper cítil naději. Vždyť je to pouze krok zpátky, chybí jedna rovina technologie. Bude obchodovat, pořád má co nabídnout, KáPéZetky, nože, vařiče. Naučí se sdílet informace.
Vráti se na Tok. Za holuby, pohřbít Facilitátora. Odeslat správu, že je vše v pořádku. Že vojáci jsou připraveni. Že pořádají cvičení pro případ stavu nebezpečí.
Pak zůstane u nich.

Zapečetil bunkr, ani myš do něj nepronikne. Vždy se bude mít kam vrátit.

Panter nejistě drží vysílačku.
"Mandarínku?" snaží se najít nejpříčetnější osobu na palubě. "Toničko?"
"Ticho, spí," zachrchlá vysílačka nerudně.
"Co to má být?!" probleskne mezi chrčením pohoršený hlas Nezapomenutelného, Aloise.
"Přistáváme," zazní odněkud velmi tiše a velmi suše. "Konečná, vystupovat."
"To je sabotáž!" zavřeští dědek.
"To si pište," potvrdí pilot, "vy i ta vaše blbá myš mi můžete vlézt na záda."
"Kopretinka je veverka, ty hnusnej..."
Vzducholoď je tu.
Pilot vybíhá ven, nevěnuje nám jediný pohled a tempem splašeného labradora se řítí pšenicí za obzor.
Vyměníme si s Panterem nevěřícný pohled. Nitrace spokojeně žvejkne.
Drbátko s vítězným zavrčením vzlétne do vzduchu.

Úloha o pohybu
řešení má zřejmé,
dva vlaky se setkají
v místě, co je stejné.
Z budu A do bodu B
už jede vlak zase,
v místě C se setkají
v jednom jistém čase.
Z bodu B do bodu A
jede ten vlak druhý,
náraz bude surový
a strojvůdce tuhý.

Při té děsné představě
já se celá klepu,
nechám vlaky raději
odpočívat v depu.

Tragédie krvavá
snad na jindy počká,
pokud nejdřív proběhne
průsečíkem kočka
a později místem týmž
vesele myš drandí,
strojvůdce má naději,
mimo příklad randí.

Epilog:
Zda se rande povede,
zadání neříká,
lásce velí málokdy
exaktní fyzika.

Na peróně slabě zářilo jen několik žárovek. Jediné strážkyně dne provázely poslední vlak z Vídně.
„Nechci, abys odjel.“
„Ale nesneseš pomyšlení, že zůstanu.“
Alexandr nevěděl, co říct. Rozuměl mu jako málokdo. Jako Wilhelm. Každá myšlenka teď vedla k němu. Jak dlouho ještě mají?
Přivinul se k Josefovi a zavřel oči. Josef ho pevně objal. Tohle není konec, jako by říkaly jeho paže.
„Slib mi, že se vrátíš.“
„Stačí jeden telegram a jsem tu.“
Hlučný příjezd lokomotivy je rozdělil. Pohlédli si do očí.
„Sbohem.“
Vlak zastavil ve stanici. Na nástupiště seskočila zbloudilá cestovní myš. Oba se za ní otočili.
„Na shledanou.“

Kapitán Naděje se přehraboval v mapách. Na jeho vkus byly ty, které měl k dispozici, až příliš nedokončené. Prý země neznámá… Ale proč i moře? Všude samí lvi…
Konečně zpozoroval sextant, který hledal. Seděla vedle něj myš. Když se ji pokusil mávnutím odehnat, jen ho upřeně pozorovala korálkovýma očima. Zamračil se na ni.
Jeho nespokojené mručení přerušilo zaťukání na kajutu.
Vstoupil sebevědomý muž, který měl celou výpravu na svědomí.
„Říkám vám, vašnosti,“ navázal kapitán tam, kde posledně skončil, „nezdá se mi to.“
Muž se klidně usmál a lusknutím prstů zapálil svíce na stole. „Bude to v pořádku.“
„Bude,“ přisvědčila myš.

"Zeptáme se ho na to?"

"Ne, akorát by se urazil."

"Fňukal by."

"Stěžoval by si mamince."

"Která je i naší mámou."

"Jak to víš? Ještě jsme nedělali testy DNA."

"To ani nemusíme. Jen Weasleyovi jsou tak zrzaví."

"O čem se tu dohadujete?" přerušila je Hermiona podezíravě.

Fred se zakřenil. "Hermiono! Přemýšlíme, kdo je Peter Pettigrew."

"Proč?"

"Protože spává s Ronem v posteli."

"Cože?!"

***

Velmi se jí ulevilo, když zjistila, že Peter byl Ronova krysa.

"A já jsem se bála, že jsi na kluky," zašeptala. Pettigrew byl sice vrahoun, ale pro Hermionu v tu chvíli představoval myš dobré naděje.

Pardon, mys.