DMD č. 30. pro 30. 4. 2025. Téma: Myš dobré naděje

„Tento den bude naším vítězstvím, slunce zajde nad kočičím královstvím a už nikdy nevyjde!“
Na kopečku stála řada myších pikenýrů. Na zjizvených obličejích se odrážela pochmurnost, kterou ani proslov velitele nedokázal prolomit.
„Kupředu!“
Řada napřažených halaparten se pohnula. Pochodovým krokem se přehoupla přes další hřbet. Nikde nikdo.
„Ha zrada…“ Nedořekl. Odněkud shora se snesla oranžová tlapa a rozdrtila ho. Doprostřed postupující řady doskočila chlupatá koule plná drápů. Odvaha pikenýrů zakolísala.
Mladý myšák uchopil padlou standartu a zamával s ní ve vzduchu.
„Bijte, naděje umírá poslední! Za krále! A za sýr!“
Kočka zamňoukala, když se jí do těla zaryl půltucet bodců.

„Počkej… takže jedeš do Kapského Města?“
„Ano, přesně tam, W´Kabi. Má se tam konat jedna část konference. Její zbytek pak proběhne v Evropě.“
„Kapské Město…“ Náčelník hraničářů se odmlčel. Zdálo se, že hluboce přemýšlí.
T´Challa odolal pokušení si do dlouholetého přítele rýpnout.
„Není tam ta myš?“
Král Wakandy se otočil zády. Musel. Koutky úst mu cukaly, zatímco W´Kabi pokračoval: „Víš, jakou myslím, ne? Na mapách je zakousnutá do tamějšího poloostrova… Myš dobré naděje.“
Zpozorněl, když se králi začala třást ramena, smíchem.
Co ho tak pobavilo?
T´Challa se pokoušel ovládnout smích, v očích pobavené jiskřičky. „Mys Dobré naděje je pevninský výběžek.“

Možná i pro tohle jsem si po dlouhých letech vzpomněl na poznámku kamaráda, že měsíc duben má docela delší název, než jen veřejně kalendářní. Jen než jsem se rozhoupal, stačil jsem i nestihnout. A protože konce se končí na začátku, nezbylo mi nic jiného, než odepsat se (rozloučit) prvním tématem... Ale aby to nebylo jen o tvůrčích smutcích:

Sto slov je tak akorát.
Psát je, číst je, počítat.
(S počítadlem slovopočtu.)
Letopočet k letopočtu,
třicet dní, co plné děje,
formy, barev na chvilinku
vábí myš dobré naděje
a ta si stoupne si na plošinku.
A cestu jinak slepou
otevírá sebou.

„Už jsme na ten pokus spotřebovali dost myší, a pořád nic.“
„Co to znamená?“
„Že nemáme výsledky, jaké jsme si představovali. Všechny myši zapojené do pokusu uhynuly.“
„Jak dlouho už ten pokus trvá?“
„Několik měsíců. Nakazíme skupinu myší sledovaným mikroorganismem, čekáme na vznik klinických příznaků, aplikujeme zkoušenou látku a sledujeme, jak organismus zareaguje.“
„Z toho usuzuju, že už jste vyzkoušeli dost látek.“
„Dost látek a také jejich různá ředění.“
„Hodně se snažíte.“
„Samozřejmě. Jde o dost odolný mikroorganismus. No, budeme dále pokračovat. Prostě běh na dlouhou trať.“
„Takže jakmile některá z pokusných myší přežije...“
„Bude to velká naděje do budoucna.“

Já už se nechci stresovat v práci.

Šéf neví, co chce, ale chce to hned, ideálně včera. Ovšem když k tomu, co vlastně ani nevíte, co má být, chcete něco po něm, to je najednou nedostupný, nereaguje, neexistuje. Jen se po pár dnech vynoří s dotazem, proč to ještě není, kde to vázne?

Někdy si říkám, že to ty zakleté princezny měly vlastně dobrý. Taky bych se nechala proměnit. Třeba v myšku u nás na chalupě. Vždy má co jíst, kde spát a nikdo ji neruší.

Jaká je naděje, že mě dneska nějaká čarodějnice začaruje? Možná když zabráním jejímu upálení?

Posledních pár let byl jeho život útěk.
Dny bez jídla a občas bez vody, probdělé noci a počítání kreditů. Střídání planet co pár měsíců, falešné doklady na falešná jména, učení se, jak bez mrknutí lhát do tváře někomu, kdo drží v rukou blaster. Bezděčně se dotknul jizvy, která mu protínala tvář. Momenty, kdy se to pokazilo.
Přesto…
Od moře foukalo. Hvězdy na nebi byly pro jednou jen hvězdy, a ne motory stíhaček. Oheň pomalu dohasínal, ale ještě pořád hřál. Ostatní pospávali kolem, bez starosti.
Mouse zavřel oči.
Pro jednou nemyslel na zítřek. Pro jednou jenom věřil, že už bude lépe.

„Vítáme vás na finále letošní soutěže Myš dobré naděje!“ zakřičel moderátor. Chvíli bylo ticho a pak vypukl výbuch smíchu. Moderátor zrudl. „Tedy… Miss, samozřejmě Miss!“ Ale už bylo pozdě.

Na scénu se vyřítila jedna soutěžící s nalepenýma ušima a ocáskem z mikrofonního kabelu. „Světu chybí humor a sýrová spravedlnost!“ zvolala. Porota ztuhla. Diváci v podstatě šíleli.

Zatímco ostatní dívky předváděly jen róby a recitovaly básně, ona žvýkala kousek eidamu a mluvila o tom, jak malé věci mění svět. Pro jednou to bylo velmi inspirativní.

Neodešla s korunou krásy, ale odešla s úsměvem na tváři a nebyla rozhodně ani zdaleka jediná.

Admirál Bossack ze své vlajkové lodi opět pozoroval císařskou sídelní planetu, kterou měli zanedlouho opustit.

Nad nimi zářilo souhvězdí Myši, odnedávna považované námořníky za symbol dobra a naděje, a nadějně vypadala i budoucnost: císař byl zpátky na trůnu, spiklenci seděli ve vězení a Bossack dostal nabídku převzít velení admirality – kterou však rázně odmítl. A tak se teď chystali na novou misi a další dobrodružství.

„Dokončili jsme nakládku zásob, pane,“ oznámil kapitán Caledri. „Můžeme vyrazit.“

Kolem proplula Hlava v Oblacích, která se – teď už řádně označená jako loď Svobodných Soustav – k jejich misi měla oficiálně připojit.

Bossack se pousmál. „Tak vyrážíme!“

Začne to třeba tak, že ze zvědavosti kliknete na medvědí video. V popisu má odkaz na medvědův životní příběh.
Klik. Medvědi mají vlastní wiki??
Klik. Vliv globálního oteplování na tahy lososů.
Klik. Článek o bojkotu kamenolomu v Bristolské zátoce.
Klik. Informace se na vás valí jako řeka, kterou už nikdy nedokážete zapomenout.
Klik. https://katmaiconservancy.org/
Klik. Chunk má krátké nožičky, ale je kulatější!
Klik. Hrdě nosíte tričko s medvědicí Grazer, královnou Týdne tlustých medvědů, a víte, že jste přispěli na divoký, nedostupný národní park.

Najednou jste člověk, kterému záleží na medvědech, na ochraně přírody. Země má ještě naději. Díky.

„Po důkladném zvážení jsem dospěl k následujícímu rozhodnutí o tvém trestu,“ pronesl hrabě ke spoutanému provinilci.
„Nejprve tě čeká týden v kládě, pro výstrahu ostatním, že znásilnění se na tomto panství netrpí.“
Odsouzený pokýval hlavou.
„Potom měsíc v temnici, kde budeš mít čas zpytovat svůj zločin.“
Mlčel.
„A na konec budeš pět let sloužit jakožto čistič kanálů a pouze po této době budeš propuštěn k, doufejme, poctivému životu.“
Zbledl a rozklepal se, nakonec slabě vykřikl: „Prosím kanály ne! Hrozně se bojím myší!“
„Já vím, v tom je jádro tvého trestu a tvá naděje. Alternativou byla kastrace a dekáda v kamenolomu.“