DMD č. 12. pro 12. 4. 2026. Téma: V dobré víře

Je těžké věřit v Boha? Možná. 

Ale i pro ty, kdo rezolutně nevěří, je až podezřele lehké věřit v lásku.

Vlastně se dá říci, že v západní civilizaci se honba za láskou - nebo tím, co láskou nazýváme - stala téměř posedlostí.

Člověk je tvor vztahový. Chceme milovat a hlavně být milováni. Zároveň ale může přicházet skepticismus ohledně toho, jestli existuje něco jako opravdová láska. A kdo je jí hoden?

"Kdo však žije v lásce, žije v Bohu a Bůh v něm, protože Bůh JE láska."

Věříte-li v lásku a jednáte-li podle toho, je možné, že dojdete k Tomu, v něhož nevěříte.

"You did what you did in good faith that it would be for the good of humankind. However, there were several points at which it should have been apparent to you that maybe the faith in your superior officers was misplaced. Admittedly, pitting our enemies against each other is not so egregious. However, there was also embezzling federal funds. Then came the torturing of prisoners, slaughter of civillians, indiscriminate use of nerve gas. You should have drawn the line at orbital bombardment, in which we are sure you took no joy but you proceeded anyway. Really, start thinking for yourself.

Lister s Krytonem právě pod Rimmerovým dohledem nakládali do Kosmiku bedny s potravinami, když k nim přispěchal Kocour, celý uřícený.
„Chlapi, měli bysme se zdekovat…“ vyhrkl, jen co popadl dech.
„Proč?“ podivil se Lister.
„Někdo asi pustil šílenýho zuřivýho replikanta z jedný cely.“
To znepokojilo Rimmera. „Z té cely, na které byla cedule: ‚Za žádnou cenu neotvírat, životu nebezpečno‘?“ ujišťoval se.
„To bude ona.“
„Sakra Kocoure!“ dopálil se Lister. „Po takový době najdeme dobře zásobenou loď a kvůli tobě musíme zdrhnout skoro s prázdnem! Odkdy vůbec někomu pomáháš?“
„Slíbil, že mi řekne, kde na týhle lodi skladovali časáky o módě!“
 

Prosklený strop zimní zahrady prozřízl trojitý kužel fialového světla. Metoděj zdvihl hlavu. Můry zpozorněly. Nad nimi se odvíjel sen. Silueta ženské postavy se sklonila nad postýlkou a pohladila dítě po světlých vlasech. Chlapeček se usmál. Okraje spolkla tma, obraz se rozmazal. 

„To jsem byl já!” Metoděj ani nedýchal.

Di mu něžně přejela sosákem po krku: „Chceš vidět pokračování?”

Vo zatřepetala křídly: „Pusť si nás blíž!”

„Daruj nám všechny svoje myšlenky,” žadonila Ké. „Co se ti může stát?”

„A na oplátku?”

„Dáme ti naději. Sny o lásce. Bezpečí. Mámino pohlazení.”

Metoděj kývnul. 

Najednou viděl skvěle. 

Ale vůbec se mu to nelíbilo.

Eric vždy všechno dělal v dobré víře.

Ženy plně respektoval a podporoval. Když si to zasloužily, samozřejmě.

Nikdy neváhal říct ženě, že vypadá dobře. I když ji neznal a jen procházela kolem něj.

Vždy platil na prvním rande. Ale něco za něco.

Byl ochranitel, jako správný muž. Proto se musel vždy ujistit, kde a s kým jeho přítelkyně je.

Chudinka nevěděla, že těm cizím mužům nemůže plně důvěřovat. Tak jí to vysvětlil.

Ericova přítelkyně byla nalezena v koupelně jejich třípokojového bytu s šedesáti bodnými ranami po celém těle. Eric ale vinu popíral. Všechno, co dělal, bylo přece v dobré víře.

Přezkoušení Karmíny bylo hotové. Esar přivedl Ílii. S ní vstoupil i Raxin.

"Co tu chceš?" zeptal se jedovatě Aarmak.

Arcimagus Knaut otázku ignoroval. "Rozhodli jsme se, že Karmína na Akademii v Kozlově přijata nebude."

"Cože?!" vykřikly Ílie i Karmína zároveň.

"Karmína má talent," oznámil klidně Raxin.

"Je příliš mladá a její magie je příliš nestabilní. A všichni magusové jsou zaneprázdněni výukou svých vlastních řádných adeptů."

Tohle už Raxin zažil. Když osiřel a Knaut ho v dobré víře odmítl přijmout za adepta. Prospěl tím Knaut Akademii? Možná. Ale tady jde o víc.

"Já ji budu učit," překvapil Raxin všechny. Včetně sebe.

„Sem nevěděl, že ho to tak sebere.“

„Jak by bylo tobě, kdybys ses dozvěděl, že se ve tvém jméně páchaly ty nejhorší zločiny?“ rýpl si Rimmer.

„Co budeme dělat?“

„Navrhuji vrátit se tam, kam se vydal náš pan Ježíš, aby si, dle svých slov, pokazil reputaci.“

„Dobrej nápad, Krytone. Co potom?“

„Zkusíme ho přesvědčit, aby v dobré víře od toho nápadu upustil.“

„Nehoráznost! Napřed mu ukážeš učebnici dějepisu a pak ho budeš přesvědčovat, že to není pravda?“

„Sklapni, Rimmere! Můžem to napravit.“

„Jistě, jako by o to Ježíš stál!“

„Krytone, a když to nevyjde?“

„Pak jste zničil křesťanskou víru, pane!“

Jarní slunce pálí, ale vítr je ještě mrazivě chladný. Vláďa strčí ruce do kapes.

Sejdou se na obvyklém místě a domlouvají poslední podrobnosti přechodu do hor. Budou bojovat: S přírodou pomalu klíčí i naděje na konec války.

Jsou opatrní. Skupina se rozrostla, ale pořád sestává z lidí, kterým lze věřit - v sázce je příliš. Podáním ruky stvrdí domluvu i důvěru.

*

Mildu zatknou o pár dní později přímo na ulici. Pro Vláďu si gestapo přijde v noci. Zatčeno je několik desítek lidí a osmnáct je o pár týdnů později zastřeleno ranou do týla. Jeden z těch, kterým věřili, byl konfident gestapa.

Ač se někdy choval jako debil i tak ho stále měla ráda a starala se o jeho věci s jistou něhou a láskou. 

A o jaké věci se přímo jednalo? Jeho košile, saka, kalhoty. Prostě o jeho obleky. Přeci jen je nosil každý den a tak kromě několika, které mohly potkat čistírnu mu většinu prala, přejížděla válečkem a žehlila k dokonalosti, až jej znovu vytáhne ze šatny. 

Všechno v dobré víře, s odérem lásky k němu. Jakmile měla hotovo, uspořádala mu i kravaty podle barvy. Nebyl bordelář, ale chtělo to její systém.

Ale stále... V dobré víře. Z vlastního rozhodnutí.

Místností prostupovala osobnost drobné ženy. Její oblečení vyzařovalo jasně fialovou barvou, kterou doplňovaly vlasy stejné barvy, jež se v dlouhých rádoby ledabylých, ale pečlivě upravených vlnách spouštěly k ramenům. Vzdušné fialové moře se přibližovalo k oběma zajatcům.

Oba si krátce změřila pozorným pohledem. Přešla před Bedwyra a stoupla si přímo před něj. Nepronesla při tom jediné slovo.

Snesla hlavu na úroveň té Bedwyrovy. Přímý pohled očí barvy bouřkových, ocelově tmavěmodrých mraků byl hypnotický, ale nikoli nepříjemný.

Pak se najednou napřímila, jako by přečetla vše, co chtěla, a pronesla: „Vím, že ses tvou výhrou chtěl jen pochlubit. Nechtěl jsi nikomu ublížit.“