Pochopení

Místností prostupovala osobnost drobné ženy. Její oblečení vyzařovalo jasně fialovou barvou, kterou doplňovaly vlasy stejné barvy, jež se v dlouhých rádoby ledabylých, ale pečlivě upravených vlnách spouštěly k ramenům. Vzdušné fialové moře se přibližovalo k oběma zajatcům.

Oba si krátce změřila pozorným pohledem. Přešla před Bedwyra a stoupla si přímo před něj. Nepronesla při tom jediné slovo.

Snesla hlavu na úroveň té Bedwyrovy. Přímý pohled očí barvy bouřkových, ocelově tmavěmodrých mraků byl hypnotický, ale nikoli nepříjemný.

Pak se najednou napřímila, jako by přečetla vše, co chtěla, a pronesla: „Vím, že ses tvou výhrou chtěl jen pochlubit. Nechtěl jsi nikomu ublížit.“