Dr. House

Poznámka: Uvažovala jsem, jestli použít ty krásné familiérní zdrobnělinky Jimmy a Gregy, ale pak mě došlo, že nepíšu slash...:D Tak jsem je honem rychle zapudila.
***
S onkologickým, mě příslušným klidem jsem si párkrát neklidně a neonkologicky, uříceně oddechl. Stál jsem před ním a připadal si stereotypně. Idiotsky obvykle.
„Kde to máš?“ vzhlédl od lahve.
Zaprášená a zašlá, zřejmě kvalitní… čisté fleky na skříni, tak přesně tam ji vyválel. Tyhle ty tvé drobně ležérní lži, Housi.
„Nebo jsem to chtěl po Cameronové? No nic, tobě by japončík stejně nedal…“ nafoukl tváře a pomalu vyfukoval.
„Volal jsi kvůli senátorce, říkal jsi, že nepodá žalobu…“ nakousl jsem.
„Zdá se, že jsem sežral strašlivého draka,“ foukal na hrdlo lahve.
„Vyřešil…?“
„A princezna zůstala celá,“ dořekl.
A šašek si oddechl.

Varování: Trocha drog
„…trpí permanentní bolestí zad.“
Cameronová podala Housovy objemnou složku; ani se na ni nepodíval.
„Té babě je devadesát sedm, ta potřebuje kněze, ne nás.“
„Opium, Heroin, Kokain, Marihuana, Extáze, Hašiš, Pervitin…“
„Chasi, sice je hezký, že nám vyjmenováváte, co jste ještě nezkusil, ale kde je pacient?“
Chase se usmál a podal mu složku.
„Tohle jsou drogy, které mu našli na testech, ještě přiznal k houbičkám, ale ty s ním nic nedělali. Vezmeme ho?“
Odpovědí mu bylo jen vzdálené klepání hole.
House oněměl. Po celém nemocničním pokoji byly natažené pestrobarevné látky, ve vzduchu se vznášel oblak kouře – nejspíše směsi opia a marihuany a kolem pacienta (právě nejspíš balil jointa) sedělo několik individuí oblečených, jako by se právě vrátili z Woosstocku.
„Co se tady děje?“ zeptal se.
„Seance lásky!“
House se otočil na sestřičku, která seděla v rohu a nepřítomně klimbala hlavou.
„Měla jste je vyhodit!“
„Já to zkoušela, ale oni nechtěli,“ hájila se zastřeným hlasem, a pak se začala chichotat.
„Láska určuje dějiny!“ vykřikl jeden z hippíků.
House se posadil; ani organismus vycvičený závislostí na vicodimu se nedokázal vyrovnat s tím kouřem.
„To spíš hlad po moci,“ řekl, což vyvolalo bouřlivou reakci.
Pak přišla Caddyová s ochrankou a zkazila veškerou srandu.

Upozornění: Menší dávka černého rádoby humoru.
„...a pak srdce vrátíte zpátky a rozběhnete. Chápete?“
Na House v New Yorské státní nemocnici, zíralo pět začínajících lékařů
„Nebudeme s toho mít problém?“ zeptala se nesměle blondýna vypadající, že každou chvílí uteče.
„Můj problém jsou vaše kozy, které se na mě culí z upnuté blůzky!“
„Neřekl byste nám, co máme vlastně dělat?“
„To jsem žil v domění, že jsme všichni studovali medicínu. To srdce na vás nepočká!“
Pomalu se loudali z místnosti s nadějí, že je to špatný vtip. Místo toho na ně zavolal: „Neudělejte z toho operačního sálu pitevnu!“
Udělali! A mladý House byl vyhozen z další nemocnice.

„Tak co?“ vzhlédl Foreman s nadějí.
„Nic…“ odpověděla Cameronová a naději rychle pohřbila.
„Všechny testy negativní… Jdeme mu to říct?“ navrhnul nenadšeně Chase.
................
„Jste idioti,“ konstatoval přátelsky House.
„Proč jsme tady?“
„No to já nevím… Protože vás rodiče nechali narodit, i když věděli, že budete idioti?“
„Myslela jsem spíš… proč jsme TADY?“
Cameronová gestem obsáhla celý ponurý prostor.
„Ukážu vám správnou diagnózu…“
House přiložil zbraň a vystřelil.
„Zbláznil jste se?!? To nemůžete!“
„Myslíte, že bude víc mrtvý? Zopakujte na něm testy. Snad vás napadne, jak pomoci našemu zatím živému pacientovi…“
House opustil pitevnu a zanechal zmatený tým nad dvojitou mrtvolou...

Vzal do dlaně vroubkovanou rukojeť...
V noze mu už po milionté zaškubalo...
Natáhl hlaveň. Náboj se přesunul ze zásobníku do komory...
Dotěrná, nepolevující škubavá bolest...
Položil prst na spoušť...
Dneska mu Wilson řekl, že ho další Vicodine může zabít. Jeho srdce už je slabší než srdce sedmdesátiletého starce...
Objal rukojeť pevněji.
Zachvěl se. Ta bolest byla nesnesitelná...
Srdce mu zatepalo až v krku, když si přitiskl chladné ústí hlavně ke spánku...
Ne! Není srab! Jen chce, aby ta noha konečně přestala bolet!
Wilson vešel do kanceláře příliš brzy.
„Housi, máme případ. A odlož už tu kuličkovku, bude tě bolet hlava.“

"Chase vypadá naštvaně," konstatoval Wilson při pohledu na chodbu.
"Asi si umazal obleček při kopání té jámy," utrousil nevzrušeně House.
"Jaké jámy?!?"
To už ale zmiňovaný pán vstoupil. Hodil Houseovi na stůl sáček s několika zvířecími chlupy.
"Tady to je. Ale chci, abyste si uvědomil, že jsem kvalifikovaný doktor a ne nějaký... kopáč! Příště si na takové prověrky v terénu sežeňte někoho jiného."
"Vy jste nepřinesl vzorky tkání?" podivil se House.
"Řekl jste, že potřebujete na ověření Vaší teorie pár chlupů."
"Vy jste ale přece kvalifikovaný doktor, ne? Mohlo Vás napadnout, že to nebude dostačující. Snad abyste se tam vrátil..."

Téma: Oblíbená hračka
Fandom: Dr. House
Vyhodil všechny míčky do vzduchu. Červený, modrý a ten třetí nahradil jablkem, které ukradl Wilsonovi (ne, že by jej hodlal sníst, ale princip je princip). Už mu to vážně šlo. Ještě pár zapeklitých případů a zvládne žonglovat i se čtyřmi míčky.
***
Mrštil tenisákem o stěnu a po odrazu jej zručně chytil. A znovu.
***
„Nadhazujte!“ křikl na Foremana a napřáhl hůl připravenou k odpalu.
***
„Pojďte za mnou,“ rozkázala Cuddyová, když potřetí za měsíc vysklil okno a ignorovala jeho vilné pomrkávání určené jejímu zadku. „Zakazuji vám hrát si v práci s čímkoliv kulatým!“
„No tak! To byste Wilsonovi přeci neudělala, že ne?“

fandom: House, M.D. (fan verze)
varování: slashové R-12, protože je to trochu explicitní. pardon. ale tohle téma mi od včerejška krouží v hlavě a nedokázala jsem se ho zbavit ani vymyslet něco jiného. jsem divná, když mě na větu 'Houstone, máme problém' okamžitě napadne takováhle zvrhlost?
poznámka: omlouvám se jisté osobě za záměrně zkreslenou citaci. nešlo to jinak. a toho domácího mazlíčka ignorujte, to samo.
poznámka 2 aneb edit: Přísahám, že jsem předchozí povídky nečetla, a tudíž je citační a fandomová podobnost čistě náhodná. Tesák.
Nahmatal ve tmě jeho ruku a nasměroval ji na předem určené místo.
Spokojeně zaklonil hlavu a poddal se něžné, nejisté péči.
Jen občas zavrčel cosi jako tam ne, zrychli nebo ano, to je ono.
Není špatné pořídit si na stará kolena poslušného domácího mazlíčka, pomyslel si.
Sevřenými rty uniklo zasténání. Vítězný úsměv.
Vtom se dveře do kumbálu rozlétly.
„Ho-housi? Co to tu – Wilsone?!“
„Houstone, máme problém,“ poznamenal laxně primář onkologie, vyhýbající se pohledem užaslé ředitelce.
„Malý krok pro nás, obrovský skok pro Cuddyovou,“ pokrčil rameny House. „Však ona si zvykne.“
Pak natáhl ruku a nezdvořile jí zabouchl dveře před nosem.

Nevypadalo to dobře… Ale kdy ano?
„Nějaké nápady?“
„Nízká hladina bílých krvinek…“
„Magnetická rezonance nezobrazuje žádná narušení…“
„Když uděláme CTG, zjistíme, …“
„Můžete mi říct, o co se tu pokoušíte?“
House se zahleděl na Cuddyovou… pokorněji než si přál a než byl zvyklý..
„Udržet ho při životě do doby, než budeme vědět, co mu doopravdy je…“ připustil.
„Máte problém, co?“
Cuddyová nebyla zlomyslná… Jen se jí tak často nepřihodilo vidět House bez argumentů…
„Zatím ne, Houstone,“ odbyl ji.
Zachránil ho jeho oblíbený onkolog… Pokolikáté už?
„Ehm… nechci Ti kecat do diagnózy, Gregu… ale vzal jsi v úvahu, že pacient je kosmonaut?“

Dostala som slinu na Housea vďaka angie77... preto jej venujem toto drabble
Cuddyová: „Stále vás musím obhajovať... Rada mi ide po krku...“
House: „Vyžívate sa v obete pre mňa, je to predsa váš koníček...“
Sledovali Cameronovej snahu o presvedčenie pacienta k súhlasu na liečbu. Nechcel chápať a oponoval.
House potichu: „Je natvrdnutý a sprostý. Niekto by ho mal kopnúť do...“
Cuddyová ešte tichšie: „Neopovážte...“
Pacient protestne: „Nesúhlasím! Nebude to fungovať, určite ma napokon zabijete...“
Cameronová zúfalo: „Máte šancu ak začneme včas...“
House naštvane: „Prečo nás vlastne zdržujete a nejdete na druhý svet dobrovoľne? Nikomu chýbať nebudete. Verte mi...“
Pacient vytreštil oči. House odchádzal.
Cuddyová zhrozene: „House!“
House nevinne: „Zrejme máte opäť prácu...“