Dr. House

G. se ráno probudil a zjistil, že jeho zraněná noha nebolí. Vlastně ji vůbec necítil. Vzepřel se na rukou, aby se na ni mohl podívat. Uviděl, že místo jeho pravé nohy se do matrace boří těžký kus dřeva. Co se to stalo? pomyslel si. Nebyl to sen.
Ozvalo se zaklepání na dveře.
„Je půl desáté!” Bušení se ozvalo znovu, tentokrát silněji.
„Nechtěl jsi odjet?” To byl hlas jeho přítele.
„V nemocnici už na tebe jistě čekají.”
G. chtěl vstát, ale těžký kmen ho pevně poutal k posteli. Čert aby to vzal! pomyslel si.
Jaké jsem si to vybral namáhavé povolání!

„Že se opakuju…“ protáhl Bodie a opět si demonstrativně setřel z obličeje kus nějakého vnitřního orgánu.
„Do TARDIS. Hned!“ přikývla Margaret.

Nikdo neprotestoval. Stále jim připadalo malinko (hodně) neuvěřitelné, že metr od nich probíhá zuřivý souboj na život a na smrt. Vysvětlení jejich zajatkyně sice dávalo smysl… ale co když se plete a kouzlo, které je činilo neviditelnými, zmizí?

Bodie bafnul růžovou slečnu přes rameno. Ani ona neprotestovala. Věděla, že v tento okamžik jsou magické poutající řetězy pro ni záchranou. Sice nebyla svobodná, ale to nebylo podstatné. Měla dost času si rozmyslet, co těm divným lidem prozradit a co zatajit…

„Jak je možné, že si nás vůbec nevšímají?“ zkusil ji Doktor zapojit do hovoru a zároveň se něco dozvědět.
„Jsou to primitivní tvorové vycvičení s jediným cílem – najít a zničit. Jedí pouze v boji, těla nepřátel, aby je líp vyčenichali. Vy jim nijak nevoníte, jste pro ně jako vzduch.“
„A ty?“ položil zásadní otázku Greg.
„Myslím…“ řekla a neklidně pohlédla na válečníky masakrující se jen pár metrů od jejich skupinky, „že mě ochránilo to kouzlo, kterým jste mě spoutali. Jako kdybych se oblékla do vašeho oblečení nebo obula vaše boty. Jsem pro ně neviditelná…“
„Takže budeš spolupracovat!“ uzavřela spokojeně Lisa.

„Myslím, že v TARDIS nám bude opravdu líp,“ snažila se Margaret překřičet vřavu.
„Souhlasím. Bereme tu spoutanou, abychom ji v klidu vyzpovídali, a mizíme!“ přikývla Lisa.

Všichni sice byli zvyklí na krev a smrt, ale jatka odehrávající se jim před očima byla dost i na ně. Dvě skupiny obyvatel planety se roztloukaly na kaši a navíc…

„Kanibalismus?“ ukázal Bodie znechuceně na chlapíka s kopím v zádech, který mezi vykašláváním krve ohlodával ruku padlého nepřítele.
„Hlad…“ reagoval Greg věcně. „Vidíte, jak jsou vychrtlí? Podle lidských měřítek by už byli dávno mrtví.“
„Nejedí dobrovolně,“ zapojila se překvapivě do debaty i jejich zajatkyně.

Řvoucí dav, na který jsem upozornil, se pohyboval rychle. Ještě rychleji se za kopcem vynořil druhý, zcela tichý.

„Teď se ukáže, kdo trénoval běh na střední vzdálenost,“ podotkl jsem k naší nepohybující se skupince a zaujal palebnou pozici, připravený hájit ústup.

Obě tlupy byly na dostřel. Nás si nevšímaly.

„Jdou po sobě!“ zařvala Ginny.

Za pozdní diagnózu pochvalu nezískáš, holka…

Vzápětí se ukázalo, že růžoví tvorové jsou uvnitř spíš do zelenožluta. A i když útočili na sebe, na nás dopadaly jejich kousky. Setřel jsem z obličeje tělní tekutiny nejbližšího z nich.

„Zřejmě dva znepřátelené kmeny,“ pronesl s akademickým zaujetím Doktor.

„Měli bychom ji vyzpovídat,“ usoudil Bodie.
„Není lepší odsud zmizet?“ navrhla Margaret.
„Souhlasím, chtěli jsme klidnou výpravu, žádný boj o život či vzpomínky,“ upozornila Lisa.
„To jsem vám sliboval, pravda,“ připustil Doktor, „jenže by mě zajímalo, co se mnou dělali… pokud jsem tu opravdu byl.“

Greg přikývnul, tajemství k rozlousknutí ho vábilo.

„Nevezmeme ji do TARDIS?“ ozvala se Ginny. „Hermiona a Severus se v principech fungování magie vyznají víc než já.“
„Jasně, hlavně Severus…“ utrousil nerudně Greg. „Ten má přímo patent na rozum.“
„Taky bude v TARDIS větší klid,“ podotkl Bodie a ukázal do dáli. „Ten růžový dav vypadá rozrušeně…“

„Jo,“ přikývnul Doktor. „Pamatoval bych si, kdybych tu už byl…“
„Nebo taky ne…“ řekl Greg a mozkové závity mu rotovaly.

Růžová dívka začala couvat. Bodie ji chytnul za paži. Ginny ji spoutala a neverbálně zakouzlila ševelissimo. S Bodiem si stoupli zády k sobě a sledovali, jestli se neblíží další „přátelský“ obyvatel planety.

„Myslíš, že Doktorovi vymazali vzpomínky?“ ujišťovala se Lisa, že správně pochopila tok Gregových úvah.
„Přesně tak…“
„To by museli ovládat nějakou formu magie,“ podotkla Margaret.
„Zdá se mi,“ řekla Ginny váhavě a přimhouřila soustředěním oči, „že něco cítím. Silové pole, vibruje nad povrchem, přibližuje se a zase vzdaluje.“

„Finite incantatem,“ řekla Ginny, ale hůlku držela dál v pohotovosti.
„Odejděte!“ zasyčela ta růžová, údajně přátelská dívka, jakmile vyskočila na nohy.
„Nemůžeme se tu nejdřív porozhlédnout?“ snažila se Margaret smlouvat. „Nebudeme se vám plést.“
„A omlouváme se za to spoutání. Vážně,“ přidala se k ní Lisa a doufala, že Bodie a zejména Greg budou chvíli mlčet.
„Zápisky starších našeho rodu mluví jasně,“ odpověděla dívka váhavě. „Kdykoli se objeví divní tvorové cestující v mrtvých schránkách, snažící se s námi navázat kontakt, stane se neštěstí. Běžte, bude to lepší pro všechny.“
„Říkal jsi, že jsi tu poprvé,“ ušklíbl se Greg na Doktora.

„Nechci vypadat paranoidně… ale ten růžováček mi připadá nebezpečný,“ řekla Ginny.
„Souhlasím,“ přikývnul Bodie.

Zbytek Ostrovanů se zarazil. Spoutaný tvoreček působil neškodně, ale tihle dva měli obvykle na průšvihy čich.

„Neublíží nám, když si jí nebudeme všímat,“ vysvětloval Doktor, snažící se uklidnit situaci.
„Jí?“ otázal se Greg a důkladně si prohlížel spoutanou bytost.

Doktor nenápadně cvaknul sonickým šroubovákem a doufal, že tím skutečně na chvíli vyřadil translační program TARDIS.

„Je to mladá dívka,“ šeptal rychle. „Zřejmě jsme se strefili do období námluv. Pro zdejší populaci je typické…“
„Ona je na lovu?“ skočil mu se svým pověstným taktem do řeči Bodie.

Vážení členové správní rady,

jsem si jistá, že jsem ta nejvhodnější kandidátka na uvolněné místo otroka doktora House, a to hned z několika důvodů:

1.zná mě a má mě rád (zatím);
2.zná mě i jeho šéfka Lisa Cuddyová, i ona mě má ráda;
3.já ho znám a mám ho ráda (zatím);
4.Lisy si vážím;
5.při léčení dokážu zázraky;
6.zázraky, respektive kouzla, dokážu vlastně kdykoli, ale vrozená skromnost mi
brání o se tom zmiňovat;
7.tu skromnost máme s Housem společnou.

Nastoupit mohu zhruba za měsíc až půl roku.

Těším se na spolupráci!

Ginnevra Weasleyová