Dr. House

Cameronová s Chasem vpadli do kanceláře. Fajn, aspoň nebudu muset poslouchat ty Foremanovy absurdní teorie, pomyslel si House.
„Měl jste pravdu!“
„Jistě. A v čem?“
„Je to chřipka 11.“
„Neobjevili jsme nic, co by ji mohlo vyvolat,“ podotkl Foreman.
„Šli jsme do Lewisova bytu. Promiň,“ nejistě se usmála, „ale říkali jsme si, že to stojí za pokus.“
„A našli jsme tohle!“ vytáhl Chase vítězoslavně sáček s několika mrtvými mouchami.
„Byly pod jeho postelí,“ doplnila Cameronová.
„Shrňme si to… Foreman, pro kterého cizí byty nemají tajemství, nic nepřinesl. Pak tam jdete vy a… Pod postelí? Poslyšte, že vy mi něco tajíte?!?“

Bylo těsně před obědem. Neboli čas na malou svačinku. House vkulhal do společné nemocniční kuchyňky. Otevřel dveře ledničky a začal prohlížet její obsah. Zeleninový salát… Cameronová na něj chce zjevně zapůsobit svou anorexií. Diet může držet kolik chce, ale stejně jí pořád bude něco nadbývat a něco zase chybět.
Řízek? To je určitě Cuddyové, ušklíbl se ironicky.
A copak si připravil jeho oblíbený onkolog? To voní dobře. House odložil lísteček s výhružným: „Opovaž se! W,“ a pustil se do jídla.
Když odcházel, v prázdné krabičce na svačinu ležel narychlo naškrábaný vzkaz. „Ztrácíš úroveň, drahý Jimmy. Kup si novou kuchařku. H.“

Varování: slash 13+
House jej přirazil ke zdi a nohu mu přitiskl na rozkrok. Zasténal, když jej začal líbat a jednou rukou jej chytil za zátylek. Prsty mu vjel do vlasů. Zdálo se mu to, nebo… má House pleš? Nikdy si toho nevšiml. Jeho charisma to zakrývá lépe než paruka. Pubertálně se zachichotal.
„Ty plešatíš.“
House nevrle zavrčel. „Právě jsi zkazil tu úžasnou romantiku.“
„Romantikou myslíš, že mě ojedeš opřeného o zeď?“
„Když se neomluvíš, tak ne.“
Wilson polkl. „Víš jak se říká „Dlouhé vlasy, krátký rozum“… Tak to, že máš tak krátké a… ehm, řidší vlasy, jen dokazuje, jak úžasně inteligentní jsi.“