Dr. House

„Mdloby na tebe!“ vypálila Ginny a tvor se skácel k zemi, vztekle kouleje růžovýma očima.
„Co blbneš?“ zeptala se Margaret.
„Chtěl nás zaklít,“ bránila se Ginny. „Aspoň myslím…“
„Jsme tu na návštěvě,“ vysvětloval Doktor trpělivě. „Snažme se nezpůsobit zmatek.“
„To na tebe vyloženě sedí,“ utrousil Greg uvědomující si, že by měl podpořit Ginny.
„Efekt motýlích křídel je nebezpečný. Změníš něco v běhu tohoto světa a nemusíte mít kam se vrátit.“
„Jakože tyhle, dle tvých slov přátelské bytosti, vyrazí na odvetnou výpravu a zničí Zemi?“
„Například…“
„Možná by v tom případě bylo dobré ho osvobodit a omluvit se mu,“ navrhla Lisa.

Skupinka ve složení Lisa, Ginny, Margaret, Greg, Bodie a pochopitelně Doktor opustila TARDIS.

„Vážně je tu všechno růžové,“ řekla Margaret a zírala na chlupatá šestinohá růžová zvířátka visící za horní pár končetin z čehosi jako kořeny vzhůru otočeného růžového stromu.
„Přichází nějaký… ehm… humanoid,“ upozornil Greg.
„Kdo jste?“ tázal se obyvatel Růžové planety, očividně rozrušený, že šestice na sobě nemá ani kus něčeho růžového.
„Cestovatelé,“ odpověděl Doktor dodávaje přátelsky. „Toto místo je zajímavé.“
„Nezapomenutelné,“ vložil se Bodie.

Něco v jeho výrazu růžového tvora rozlítilo.

„Nejsme turistická atrakce!“ vykřikl a začal mávat rukama. „Odejděte a zapomeňte na nás. Máme svá práva!“

„Dejte na sebe pozor,“ řekla Alison expediční skupince a uvažovala, jestli by přece jen neměla jít s nimi a hlídat je.
„Zkuste se dostat do potíží až tak za šest hodin, rád bych se prospal,“ utrousil Severus.
„Jojo, taky se nám bude stýskat,“ usmála se na něj sladce Margaret, „ale brzy se zase potkáme.“

Doktor je sledoval se směsicí fascinace a rezignace. To jejich špičkování ho bavilo… a občas štvalo. Hlavně když chtěl jít objevovat.

„Jsme děsná sebranka, co?“ přitočila se k němu Hermiona.
„Zvykám si,“ uchechtnul se.
„Pohlídáš je?“ ubezpečovala se.
„Jasně,“ přikývl a pro jistotu dodal: „Nezbourejte TARDIS.“

„Mně se moc spát nechce,“ protáhla se Lisa. „Nemůžeme se do objevování pustit po částech?“
„Jasně,“ nadchnul se Doktor. „Potřebuju jen někoho zodpovědného, komu svěřím druhý klíč od TARDIS. Kdyby se venku něco pokazilo…“
„Ty se nepřihlásíš?“ ušklíbl se Severus na Hermionu. „Ani na výpravu, ani jako strážkyně klíče?“
„Vyrostla jsem, jestli sis nevšiml. Malá vševědka pochopila, že nemusí být u všeho,“ usmála se blahosklonně.
„Ty jsi byla jako malá nesnesitelná?“ zapátral Bodie v minulosti své milované. „Budeš zase?“
„Malá, nebo nesnesitelná?“ rýpnul si Severus.
„Já si ten klíč vezmu,“ ozval se rychle George, než se spustí další slovní přestřelka.

„Jsme na místě!“ oznámil Doktor.
„Na jakém místě?“ zeptal se podezíravě Cowley.
„Růžová planeta,“ ukázal, dodávaje nevinně: „Dámám se bude jistě líbit.“
„Byl jsi tam?“ zkoumala Lisa.
„Ne. Ale podle záznamů je obydlena přátelskými inteligentními bytostmi.“
„Jak se s nimi dorozumíme?“ zajímalo Raye.
„TARDIS má aktivní pole, funguje jako výkonný překladač,“ reagovala Hermiona, vždy připravená zodpovědět jakoukoli vědomostní otázku.
„Je skoro půlnoc, jaktože je tam světlo?“ pátral B.J.
„TARDIS dokáže čas pružně upravit,“ vysvětlil Doktor a tvářil se patřičně hrdě.
„Šikovná mašinka,“ uznal Hawkey, „ale lidský mozek neošálí. Ten můj říká, že je čas spát. Objevy počkají do zítřka!“

„Detaily mého neexistujícího milostného života jsou nudné,“ upozornil Doktor ve snaze přerušit již hodně rozjetou debatu (hádku) mezi dvěma tábory. „Objevování nových světů je fascinující. Tam venku je toho tolik! Ani za celý můj dlouhý život se mi nepodaří dostat se všude. Vy lidičkové byste měli využít té chvilky, která vám je dána.“
„Ty brepto…“ poplácala ho Lisa shovívavě po rameni. „Tak starý a pořád jsi nepochopil, že ta největší a nejzajímavější tajemství se skrývají v nás?“
„Ale abys neřekl… a aby se vidělo, kdo je moudřejší,“ zdůraznila Hermiona, „jsme připraveny ustoupit.“
„Nové světy čekají!“ zajásali dvojhlasně Greg s Bodiem.

„Bylo to dojemné a bylo toho dost,“ prohlásil Severus a většina mužského osazenstva přikyvovala.
„Popojedem?“ navrhnul Bodie.
„Ty jsi fakt občas necitelný pařez!“ praštila ho Hermiona.
„Severusi, jak můžeš?“ podívala se vyčítavě Alison.

Margaret a Ginny se přidaly k ženské lize, Greg s Rayem k mužské. Lisa, B.J., Hawkey a Cowley zachovávali, aspoň zdánlivě, neutralitu.

„Chceme detaily!“ požadovala Ginny.
„Chceme objevit novou planetu!“ kontroval Greg.

Doktor se díval na vřavu, kterou, výjimečně neúmyslně, způsobil. Přemýšlel, jak těch dvanáct rozdílných lidí dokázalo přežít nástrahy Ostrova a nepozabíjet se.

„Bavíš se?“ nadhodila Lisa.
„Celkem jo,“ ušklíbl se. „Sázka - kdo vyhraje?“
„Nikdo…“

Ten ostrov byl kouzelný, ačkoli naše kouzelnické hůlky tam nefungovaly. Mohli jste ho projít napříč za hodinku, nebo taky bloudit v kruzích celý den. Daroval nám základní vybavení k přežití, ale nic navíc.

Jeho hlavní kouzlo však spočívalo v tom, jak nás nenápadně měnil k lepšímu. Když jsme tu přistáli, Snape vrčel, House se s nikým nebavil, Bodie, Hawkey a trochu i Ray se snažili dostat mě a Alison přímou cestou do postele. Jediný relativně normální byl B.J.

Pak jsem si se Severusem i s Gregem potykala. Hawkey je zlatíčko, Ray jakbysmet. No a Bodie… mě dostal do postele.

Doktor si povzdechl. Bodie mu dal jedinečnou možnost od bolavého tématu utéct. Nějak měl ale pocit, že trochu upřímnosti dluží své tehdejší společnici, i těm současným.

„Zachránil jsem ji. Pak ona zachránila mne… mnohokrát před nepřáteli, jednou přede mnou samým. Byla neuvěřitelně vynalézavá. Nikdy si nestěžovala. Svěřovala se mi se svými problémy, ale zároveň je zlehčovala. Asi… asi čekala, že se svěřím i já jí. Myslím…“ zarazil se.
„Zamilovala se do tebe, viď?“ řekla jemně Alison.
„Hm…“ přikývl nepatrně.
„Proto odešla? Protože se nedočkala?“
„Nejspíš. Ale třeba se ještě potkáme,“ dodal optimisticky. „Svět není tak velký…“
„Ty jsi beznadějný případ…“

„Antikoncepce pro veverku?“ vyprskla Ginny. „Co je to za pitomost?“

Doktor vyškubl Hermioně krabičku z ruky. Tvářil se… divně. Nostalgický úsměv a dokonce cosi jako slza v koutku očí.

„Doktore, jsi v pořádku?“ přistoupila k němu Margaret.
„Jo, jasně…“ odpověděl automaticky. „Tohle… patřilo někomu, koho jsem znal. A koho jsem ztratil.“
„To je mi líto,“ řekla Margaret a opatrně ho obejmula.
„Nevadí,“ zatřásl hlavou. „Ona se má jistě báječně. A já přece taky. Staré odcházejí, nové přicházejí. I když tahle… byla mistryně v přizpůsobivosti, víte?“
„Chceš nám o ní povědět?“ navrhla Alison.
„Nebo si půjdeme radši užít dobrodružství?“ navrhnul Bodie.