Věda ve sto slovech

Obrázek uživatele netopýr budečský

Křídla netopýří

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Naše křídla jsou krása a dokonalost sama.
Křídlo je ruka. Palec volný a zakončený drápkem, prsty dlouhé a tenké.
Věděli jste, že netopýří křídlo je nejrychleji se hojící savčí tkáň? Nic jiného nám nezbývá. Je velmi snadné křídlo natrhnout nebo jinak poškodit.
Díry v křídle hojí dobře. S menšími dokážeme bez problémů létat. Poraní-li se ale okraj křídla, blána nemusí srůst do původního tvaru a pak se nám může hůř lítat. Možná uplachtíme pár metrů, protože díky skvělé koordinaci prstů dosáhneme negativní klouzavosti (sic!).
Blána křídla je navíc pružná a můžeme do ní zabalit mimino.
Který jiný druh tohle má?

Obrázek uživatele mila_jj

Křehká, ale praktická krása

Úvodní poznámka: 

Jaroslav Seifert: Motýli

"Když chlapci jarem rozcuchaní
bělásky v hrsti nosili,
běloučký pel jim zůstal v dlani.
Ubohá křídla motýlí!"

Drabble: 

Křídla přitisknuta k sobě, nohama sotva plete, ale jde. Za sluncem. Paprsky ohřívají černou spodní stranu. Solární elektrárna jede na plný výkon - infračervené záření topí přímo, ultrafialové díky přítomnosti melaninu prohřívá hemolymfu - hmyzí krev. Konečně začíná proudit do svalů. Výkon stoupá. Ještě trochu tepla a cvak! Plochy křídel se rozevřou.
Účelnou čerň vystřídá barevná, mámivá, matoucí krása. Drobné šupiny na krátkých stopkách, zdobný pel, pro každý druh jedinečný. Poezie paprskové i vlnové optiky - odrazná zrcátka, interferenční filtry, difrakční mřížky, barevné iluze - se chvěje v lázni slunečních paprsků. Teplota lymfy stoupá.
Křídla se opřou o vzduch. Jarní motýl vzlétá vstříc nebi.

Závěrečná poznámka: 

Motýlí křídla jsou neuvěřitelný orgán. Fyzika se na něm opravdu vyřádila. Lehká, ale dost velká a pevná, aby zvedla tělo do vzduchu. Pokrytá šupinami, které jsou mnohoúčelové - chrání před vlhkem, pomáhají ohřívat krev (hemolymfu, já si nezvyknu), pomáhají s aerodynamikou letu a dělají dojem - na druhé pohlaví, lidé jsou motýlům ukradení, s nimi potomstvo nezplodí. Na dělání dojmu používá příroda hodně mechanizmů, některé jsou popsány v tomto článku.
https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/pribehy-z-elektronoveho-mikroskopu-4...

Obrázek uživatele HCHO

Guarnieriho tělíska

Úvodní poznámka: 

Se vzpomínkou na nezapomenutelného pana profesora.

Drabble: 

Strnulé pohyby, minimální mimika, občas nezvladatelný třas. Tu potřebu pomocné ruky jsem plně chápala (a na přednášky s ním chodila moc ráda), ale asistence u zkoušení byla moje černá můra.
Nicméně tenhle student zrovna uměl dobře, a to si vytahl obávanou nenádorovou kožní problematiku.
Zachytila jsem poťouchlou jiskřičku v oku pana profesora a zatrnulo mi.
„Co vám říkají Guarnieriho tělíska?“ otázal se.
Student pobledl.
Nevydržela jsem to: „Pane profesore, když už máme pár dekád eradikovanou variolu, nemohli bychom mu to odpustit?“
Upřel na studenta své neuvěřitelně živé oči: „Ale jen z čiré radosti z toho, že už to nikdy neuvidím.“

Závěrečná poznámka: 

Pravé neštovice (variola) byly velmi obávaným onemocněním vyvolaným poxviry a vakcinací se podařilo tuto chorobu v sedmdesátých letech zcela vymýtit (schválně, kdopak z vás má ještě na rameni jizvu po očkování? Už to bude jen generace tak 40+).
Pacienti měli po inkubační době nejprve vyrážku, pak pupínky a puchýřky, které následně zhnisaly a vytvořila se krusta. Do puchýřků často také zakrvácelo (a na pohled zčernaly), proto se používal i termín černé neštovice. K odlišení od jiných kožních chorob se používalo vyšetření seškrábaného materiálu z těchto lézí, kde se prokazovala Guarnieriho tělíska.
Infektivita byla velká a smrtnost v populacích, které se s variolou nesetkaly (třeba indiáni), byla obrovská (píše se až 50 %). Pacienti většinou umírali na postižení plic (hemoragická pneumonie). U přeživších byly často hluboké vtažené jizvy na kůži (často v obličeji).
Když se nám podařilo se zbavit téhle ošklivosti, tak se snad nakonec, doufám, nějak popasujeme i s tím COVIDem.

Obrázek uživatele HCHO

Adept

Úvodní poznámka: 

Koronavirová drsňárna - asi nesedne každému...

Drabble: 

Čau lidi,
tak se hlásím jako adept na problém současnosti číslo jedna. Zmáknutý to mám dobře. Našel jsem si geniální vazebné místo, které je nejen v dýchacích cestách, kde se snadno uchytím, ale i ve všech cévních strukturách, takže zvládám nejen zápal plic, ale i dělání krevních sraženin v cévách s následnejma infarktama a mrtvičkama. Jp, se mnou se žádná chřipečka jen tak rovnat nemůže.
Vybíravej nejsem, i když teda nejradši vás mám pěkně tlusťoučký s vysokým krevním tlakem, to máte totiž zmnožený ty moje oblíbený receptory.
O své věrohodnosti už vás snad po roce moc přesvědčovat nemusim.
Váš SARS-COV-2.

Závěrečná poznámka: 

Koronavirus SARS-COV-2 se váže na buněčný receptor tvořený angiotensin konvertujícím enzymem 2, který má důležitou úlohu v regulaci krevního tlaku. Tohle vazebné místo je (bohužel) ze strany viru naprosto geniální tah, protože je opravdu na všech buněčných strukturách (a hlavně v těch cévách).
Druhým faktorem, kterej se do drabblete nevešel, je to, že jak je to pro náš imunitní systém zcela neznámá věc, tak ta imunitní reakce je hodně nespecifická a svým nepřesným cílením často poškozuje vlastní tkáně…
(jinak to oslovení nebylo míněno politicky, jen se mi nějak nedařilo žádný jiný vhodný najít)
No, neveselé téma, tak noste hezky respirátory pěkně utažené přes frňáčky a dávejte na sebe pozor…

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Složitá cesta k fotografii

Úvodní poznámka: 

Fotky jak je dnes dělá už jen hrstka našenců a většina světa už zapomenula, protže existují jednodušší, levnější a rychlejší metody.

Drabble: 

Zkontrolovat expozimetr, nastavit clonu, upravit čas závěrky, zaostřit a konečně stisknout spoušť.

Ano takhle se v minulém století dělaly běžně fotografie. Zaostřený obraz se přes komplikovaný systém čoček přenesl na kus plastového pásku pokrytého emulzí krystalů halogenidů stříbra v želatině. Velikost krystalů pak rozhodovala o citlivosti na světlo ISO a také o zrnitosti fotografie.

Při kontaktu se světlem se halogenidy mění na kovové stříbro. Následuje pak proces vyvolání filmu, kdy se film ponoří do silného redukčního činidla, aby se exponované atomy stříbra proměnily na tmavé skvrny. Film je pak třeba ustálit působením roztoku thiosíranu sodného, který odstraní zbytky halogenidů stříbra.

Závěrečná poznámka: 

A ne po tomhle ještě fotky nemáte! :D

Čeká vás další chemická párty v temné koupelně a kolíčky na prádlo :P

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Co může Dr. Dark Current nabídnout...

Drabble: 

Vážená slečno,
uchvátila jste mne na tolik, že vám musím prezentovat své dovednosti, abyste mohla posoudit mé přijetí do společné domácnosti.

Mám poměrně rozsáhlé zkušenosti praktické elektroniky, takže můžete očekávat, že například zvýším sací výkon vašeho vysavače, přidám do mixéru funkci turbo nebo zlepším efektivitu domácího osvětlení, aby vaše krása mohla ještě lépe vyniknout. Nutno však podotknout, že některé experimenty občas nevyjdou na první pokus a je třeba několik vývojových iterací.

Také se můžete těšit na neustálé popisování toho „jak věci fungují“ a to od principu splachování záchodu po funkci proudového motoru letadla s přídavným spalováním.

Váš,

Dr. Dark Current

Závěrečná poznámka: 

Že tohle přeci nejsou ty správné dovenosti, které jsou potřeba pro soužití?

No jistě že nejsou!

A že je všechno tohle vrtátní se do věcí nezodpovědné?

Ano je a moc! (Teda záleží z jakého úhlu se na to díváme, protože já přece vím co dělám že :D)

Ale... Aspoň to s takovým tvorem nebude nikdy nuda :D

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Otrava xenonem - gone wrong

Drabble: 

Je sobota 26. dubna 1986 a v reaktoru čtvrtého bloku Černobylské elektrárny houfy izotopu xenonu-135 lapají mračna rychle poletující sebranky neutronů. Xenon-135 vzniká rozpadem běžného štěpného produktu jódu-135 a přispívá ke stabilitě reakce. Při zachycení neutronu se xenon-135 přemění na stabilní xenon-136.

Když v tom neopatrný operátor zasunuje do reaktoru kontrolní bórové tyče, které pochytají většinu neutronů. Bez neutronů se nemůže xenon proměnit a jeho koncentrace v reaktoru naroste na tolik, že se reakce zastaví.

Po vytažení většiny kontrolních tyčí se zdánlivě nic neděje, ale uvnitř reaktoru nové neutrony hromadně proměňují xenon, který je poslední zábranou ke zničující řetězové reakci.

Závěrečná poznámka: 

Tomu co se v Černobylu stalo se říká xenonová otrava reaktoru. Která rozhodí rovnováhu generace a pohlcování neutronů v reaktoru. Správný postup by při otravě měl být odstavení reaktoru a vyčkání na přirozený rozpad xenonu-135 který trvá 9,2 hodiny. Poté lze reaktor zase bezpečně spustit.

Obrázek uživatele mila_jj

Teorie, na kterou je možné zapomenout

Úvodní poznámka: 

Curych, 1905
A tady je máme:

Drabble: 

Procházeli se parkem. Ona, zkrásněná mateřstvím, tlačila kočárek. On, nadějný zaměstnanec patentového úřadu a čerstvě dostudovaný fyzik, podmračen bůhvíjakými myšlenkami, šel vedle ní. V hlavě se mu hádal pokus, jehož výsledky byly nezpochybnitelné, s vysvětlením, které se dosud vždy osvědčilo.
Komu z nich uvěřit? Lenardův experiment jásal: změřil výstupní práci při fotoelektrickém jevu. Rezonanční teorie plakala: nepředpověděla existenci infračerveného prahu. A navíc...
"Hansi, děťátko, neplakej. Houpy, houpy... proč tak trvá, než tě ukolíbám?"
...nevysvětlila, proč fotoefekt nastává hned po osvícení kovu! Takže elektrony nepříjímají energii neustále, jako rozhoupávaný kočárek, ale po porcích!
Vysvětlení fotoefektu rezonancí skončilo právem v propadlišti dějin.

Závěrečná poznámka: 

„Tradiční názor, že energie světla je rozložena spojitě..., působí při snaze o objasnění fotoelektrických jevů popsaných v Lenardově průkopnickém článku velké potíže.“ píše v roce 1905 Albert Einstein. A rovnou navrhuje, aby k vysvětlení fotoelektrického jevu byla použita teorie Planckova. Dvěma základními nedostatky, které vyřadily teorii rezonance ze hry, bylo, že a) nevysvětlovala, proč fotoefekt nastává až při osvětlení zářením vyšší energie, a že b) nevysvětlovala, proč k němu dochází hned (teoretický výpočet touto teorií dává hodnotu několik let). Více se může zájemce dočíst v https://www.physics.muni.cz/media/3236795/fotoefekt.pdf

Obrázek uživatele mila_jj

Nežádám, ucházím se

Drabble: 

Vážení Pozemšťané,

žádám vás, i když bych žádat nemusela. Jsem paní tohoto světa - někteří to odmítáte připustit, ale říkám pravdu. Od kolébky až do hrobu musíte dodržovat moje zákony, ať se vám to líbí nebo ne. Vládnu rukou pevnou, ale spravedlivou - měřím každému stejným metrem, vážím stejnými vahami. A proto mě Váš nezájem i Vaše pohrdání zraňují. Rozpomeňte se na časy, kdy jste s čistou myslí soudili bez předsudků, a dopřejte mi sluchu.

Ucházím se o Váš zájem, o Vaše logické uvažování, o Vaši hravost a radost z poznání. Ucházím se o místo ve Vašich myslích a srdcích.

Vaše fyzika

Obrázek uživatele netopýr budečský

Líbesbríf

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

Volně navazuje na Sedmičku

Drabble: 

Vážená slečno či snad paní,

již třetí ráno na vás myslím.

Jsem dobře živený (tak dobře, za pár dní trpělivé lidské péče budu), silný (sice jsem při poslední rvačce dostal pěkně na frak, ale až se vykrmím, dám jim co proto!), inteligentní (vím, že už je prosinec, a protože ostatní nezpívají, je mně o to víc slyšet) a mužný (zpívám, i když ostatní spí a jí... moment, jí? Já chci taky!).
Sejděme se zítra večer v mém pohodlném flísovém úkrytu!
Zn.: Romantika, zpěv, založení rodiny.

Váš
neúnavný zpěvák

PS: Až se plod naší lásky narodí, nebudu už dávno v trapu!

Závěrečná poznámka: 

Netopýří námluvy trochu připomínají ty ptačí. Samci si najdu pěkný kvartýr, tam se nakvartýrují a usilovně zpívají, aby přilákali kolemletící samice. Genetické průzkumy ukázaly, že nejvýkonnější zpěváci mívají nejvíce potomků.
Ostatně, silný hlas je pro netopýra nespornou výhodou.

Obrázek uživatele mila_jj

Ohněm a plazmatem

Úvodní poznámka: 

Úvodní přednáška kurzu Úvod do fyziky plazmatu, v podobě, ve které nikdy nezazněla a nezazní.

Drabble: 

Milí studenti,
kdosi řekl, že objem je dílo boží, ale povrch dílo ďáblovo. Měl pravdu. Atomy uvnitř látky žijí ve spokojeném minimu potenciální energie, obklopeni jinými svého druhu, všechny vztahy vyřešeny, všechny vazby zavázány. Ale život na povrchu je plný rizik - je zde příliš mnoho energie, náboje, neuzavřených vazeb...
Tohle bohatství k sobě přitahuje lecjakou sebranku - to je ze slovního základu sebrat, vážení - a na povrch se nasbírá opravdu leccos. Například atomy kyslíku - lidově "ono to zrezlo". Anebo zrnka prachu, přebytečný náboj, látky snižující povrchové napětí...
Té sebranky se naštěstí dokážeme zbavit. Ohněm a mečem, jak praví klasik. Redukčním plazmatem!

Závěrečná poznámka: 

To, co říká přednášející, je pravda. Plazma má schopnost snižovat povrchovou energii, a tak tyto plochy čistit (konkrétně redukční plazma "opaluje" z povrchů přichycený kyslík). A některá provedení plazmové trysky vypadají hodně dramaticky

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Spoutat kriminální živly

Fandom: 
Drabble: 

„Se tváří jako něco extra! Já kdybych na ně mohl…” maličkou ručkou zahrozil NiKolas.
O dost větší a hlavně klidnější MarCel mu položil ruku kolem ramen: „Nemusíš být tak hrr.”
„Ale jak je tu vůbec může trpět? Taková svoloč! Hele, kdyby takováhle banda vtrhla normálně dveřma nebo vlezli oknem, tak se vrhneme do práce. Ani nemrkneme! Ale teď nemůžeme! Tak co to je za pořádek?” vztekal se NiKi.
„Taky mi to ze začátku nedocházelo. Ale i takoví kriminálníci, pokud zůstanou tam, kam patří, můžou být užiteční. Jakmile ale opustí svoje místo, je třeba ihned zakročit. Následky by mohly být osudné.”

Závěrečná poznámka: 

Dvě buňky imunitního systému - NK (natural killer) buňka (NiKolas) a MonoCyt - neboli makrofág (MarCel) si spolu povídají o významné „součásti” lidského těla - střevní mikroflóře.
Střevní mikroflóru (nebo také mikrobiotu či mikrobiom) tvoří asi desetkrát více buněk, než je všech buněk lidského těla. Kromě bakterií můžeme ve střevech najít taky viry, houby nebo prvoky. Tyto mikroorganismy žijou spokojeně ve vzájemné symbióze s naším tělem (za pěkné bydlení a stravu, kterou jim posíláme, na oplátku tráví některé části potravy, které sami strávit neumíme, a poskytují nám výsledné látky, které už využít umíme; taky nám vyrábí některé vitamíny), ale pokud dojte k narušení bariéry, která odděluje vnitřek střev a zbytek těla (třeba při nemoci z ozáření), jsou pro nás škodlivé stejně jako jakékoli jiné patogeny z vnějšího prostředí. Může dojít k septickému šoku - imunitní systém se z velkého množství nebezpečných mikroorganismů, které se najednou objeví v krvi, „zblázní” a tělo to nemusí zvládnout.
Jakékoli poškození a dysbalance střevní mikrobioty se mohou nepříznivě projevit na našem zdraví (můžou způsobit různé akutní záněty trávicího traktu). V současnosti probíhají výzkumy, které zkoumají souvislost mezi narušeným střevním mikrobiomem a například Alzheimerovou chorobou, Parkinsonovou nemocí, diabetem a dalšími (i neurologickými a psychickými) onemocněními.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele HCHO

Výchovná instituce

Úvodní poznámka: 

Nějak jsem se letos utrhla ze řetězu, už zase musím uvést varování:
Je to 15+ (minimálně skoro)

Drabble: 

Dělat chůvičku v instituci, kde je hnací silou testosteron a všichni jsou přesvědčení, že z nich vyrostou vyvolení, to opravdu není snadné.
Ještě to jde s těmi, co se ještě většinou dělí normálně a jen čekají, až na ně dojde řada.
Po prvním speciálním dělení začne to nekonečné: „Kdy už?“ Nejdřív netrpělivé očekávání druhého dělení. A pak už svěřenci zdivočí úplně, odhazují všechny organely a čekají až budou co nejmenší.
Teď je konečně můžou chůvičky propustit na shromaždiště, kde si budou poměřovat bičíky a čekat na chvíli, kdy pofrčí za tou jedinou největší.

Každá z nich věří, že bude vyvolená.

Závěrečná poznámka: 

Semenotvorné kanálky varlete jsou vystlány Sertoliho buňkami (což jsou ty naše chůvičky), mezi nimi postupně vyzrávají spermie z tzv. spermatogonií. Ty se obvykle dělí normálně mitózou. Část z nich vstoupí do první meiózy a stanou se z nich spermatocyty prvního řádu. Ty se potom rozdělí druhou meiózou na spermatocyty druhého řádu a pak postupně vyzrávají ve spermie. Celou dobu jim Sertoliho buňky vytváří oporu a pomáhají s výživou. Pak už se spermie shromažďují v nadvarleti a dál už to je opravdu 15+, tak to radši psát nebudu.

Jinak je fakt divný psát o něčem tak vrcholně maskulinním jako spermie v ženském rodě. Čeština má občas dost smysl pro humor.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

I s protézou šampionem disciplíny

Úvodní poznámka: 

Maličko se infiltruju do neznámých končin :D

Drabble: 

K senzaci došlo na ptačích akrobatických závodech, když zvítězil handicapový čáp s bionickými křídly. Čáp, který kvůli své těžkopádnosti obsazoval vždy poslední pozice, neskrýval své nadšení a sršel chválou na svá nová křídla, která jsou propojena s jeho nervovým systémem.

“Víte po mé nehodě jsem si myslel, že už nikdy létat nebudu, ale tenhle zázrak moderní techniky dělá snad ještě víc než by sem si mohl přát.”

O poznání menší nadšení projevoval dosavadní král disciplíny kolibřík.

“Už teď spalujeme cukr přímo ve svalstvu, aby jsme udrželi krok s technikou. Ale tyhle křídla vyrobené z ultralehkého karbonu poskytují absolutně nepřijatelné zvýhodnění!”

Obrázek uživatele mila_jj

Z deníku poněkud natvrdlého plavčíka

Úvodní poznámka: 

Co je to za téma? Která věc bude zas malá? Už vím!

Věnováno Toře a KattyV, které drabble mnohokrát s gustem rozcupovaly a pomohly zase složit. Ono mu to prospělo, moc. A taky Regi, která už v tuhle nekřesťanskou hodinu spí, ale přes den peče výborný perník. ;)

Drabble: 

Co jsem se stal plavčíkem, pořád jen meju palubu. Nepochopím, jak na ní kapitán neuklouzne, s tou protézou. Drsnej jednookej týpek. Zornička, kterou kouká do dalekohledu, jak špendlíková hlavička, přes druhý oko nosí pásku.
"Do kuchyně!"
Prima, takže brambory. Ne? Oběd do kapitánské kajuty?
***
"No konečně!... Proč hážeš jídlo na zem, suchozemská kryso?"
Lekl jsem se!!! Kapitán má obě oči! Nechápu. Jak to??? Klapku zvednutou, zle na mě ze tmy zahlíží, zornice se černají jako dvě díry do lebky. Zlatý malý oko, vrať se, špendlíková hlavičko!
Počkat, co ta noha?
"Protézu máte taky sundávací, pane?"
Sakra, myslel jsem nahlas.
"Ven!"

Závěrečná poznámka: 

Jak je jasné z předchozího drabblíku, ne každý pirát s páskou přes oko byl jednooký.
Zornice mění svůj průměr od dvou do šesti milimetrů (u dětí v tomto rozmezí, u dospělých méně). Ve tmě se přizpůsobí tak, že se roztáhne, na silné osvětlení zareaguje stažením, přičemž v obou případech chvíli trvá, než se oko "rozkouká". Páska, která zakrývá na palubě jedno oko, se při vstupu do temného podpalubí odklopí, čímž získáme jedno funkční oko, které je již přizpůsobeno slabému osvětlení. Osobně to považuji za geniální řešení. :)

Obrázek uživatele Smrtijedka

Machinatores

Drabble: 

Na plácku za insulou se děly věci. Náhodný kolemjdoucí by to neocenil, ale strůjci věcí věděli, že kápli na něco opravdu fenomenálního.
„Chce to víc ohně!“ zhodnotil znalecky první.
Druhý se s politováním podíval na poslední kus svého nábytku, pak ho rozlámal na koleni (nešlo o nábytek kdovíjak kvalitní) a obětoval vědě.
„Už! Už to začíná!“ vykřikl první a s posvátným vytržením sledoval, jak se voda mění v páru, vstupuje trubkami do udělátka nahoře a...
„A co jako teď?“ zeptal se druhý, poněvadž čekal poněkud větší circensem.
„Copak nechápeš? Je to zázrak!“
„Aha,“ zabručel druhý. „Tak hlavně že se točí.“

Závěrečná poznámka: 

Jedná se zde o zcela nerealistický popis vynálezu prvního parního stroje zvaného aeolipilae, o němž máme doklady u Vitruvia a Heróna Alexandrijského (oba žili v 1. století našeho letopočtu). Šlo o jednoduchou hračku, která zřejmě neměla praktického použití, tudíž Římané ani Řekové nedosáhli parníku :(. Přečíst si o tomto vynálezu můžete na Wikipedii, závěr drabblu vám objasní třeba toto video.

Machinatores znamená vynálezci, doslova vlastně strůjci (machina je stroj), insula je starořímský činžák, circensis jsem použila jako náhradu slova show (možná znáte pojem panem et circenses, chléb a hry).

Obrázek uživatele HCHO

Ontogeneze v trojjedinosti

Úvodní poznámka: 

Varování - možná je to lehce kacířský di(tri)alog

Drabble: 

„Tak jsem koukal na ty žabičky a rybičky, jak tou částí vývoje ve vodě vlastně přijdou o hromadu potomstva, a napadl mi takovej báječnej zlepšováček.“
„Ano?“
„Kdyby se mládě vyvíjelo v těle matky, tak by ho v mezičase nejen nikdo nesežral, ale mohlo by se narodit i podobný dospělýmu jedinci.“
„Ale to mládě je z poloviny někdo jinej než matka, to tak snadno nepůjde.“
„Právě to by byl ten zlepšováček, matka by na to měla speciální orgán a v něm by se vytvořila přechodná tkáň, aby se potomek neodhojil a byl vyživován.“
„Ne, že mne pak do toho orgánu pošlete!“

Závěrečná poznámka: 

Trošku jsem to překroutila a přeskočila ptáky (tohle úplně moc „věda“ fakt není), ale význam dělohy a placenty snad vidět je, jinak už jsem kdysi na toto téma jedno drabble psala

Obrázek uživatele mila_jj

Světlo, které vidí gravitační vlny

Úvodní poznámka: 

Zoufale málo slov, tak přetékám do poznámek.

Savana se chvěje horkem, kolem dusá stádo zdivočelých slonů, ale vaše prsty se dotýkají země a snaží se vycítit chvění křídla včely, která sedí na květu vzdáleném desítky mil.

Úkol, který plní denně detektor LIGO (Laser Interferometer Gravitational-wave Observatory), je stejně těžký, ne-li obtížnější.

Drabble: 

LIGO se snaží zachytit gravitační vlny - zdroj informací o událostech ve vesmíru, jako jsou srážky supernov či splynutí černých děr.
Je to obrovský Michelsonův interferometr - rozdělení a zpětné složení signálu dokáže zviditelnit i ty nejmenší změny způsobené otřesy. Ramena interferometrů jsou několik kilometrů dlouhá, proto detektor zachytí změny drah o velikostech menších než je průměr atomu. Detektory na třech vzdálených místech zeměkoule zvládnou zaměřit, odkud gravitační vlny přicházejí. Týmy nejlepších teoretiků vytvářejí knihovny možných scénářů - takto se projeví splynutí galaxií a takto zborcení hvězdy do sebe.
Pak zbývá jen čekat. Na událost kosmických rozměrů, která prověří funkčnost zázraku moderní techniky.

Závěrečná poznámka: 

Projekt má stoletou historii - roku 1915 publikoval Albert Einstein první předpověď existence gravitačních vln, v šedesátých letech se začalo na tomto problému pracovat experimentálně (jiná technická koncepce, Weberovy válce, která se neosvědčila), po roce 2000 byl zprovozněn detektor LIGO a krátce po dokončení jeho modernizace v roce 2015 byla zaznamenána první gravitační událost.
"Je to na nobelovku!" byla předpověď, která byla o dva roky později naplněna.
Přemýšlela jsem, co sem ještě napsat, ale nakonec jsem se rozhodla přidat odkaz na stránky projektu LIGO - je psán srozumitelnou angličtinou a doplněn řadou fotografií - a na povídání na Technetu, které je česky a dost z uvedených stránek vychází.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Ukecaný detektor kovů

Drabble: 

Toto je prosím pokročilý detektor kovů s dvojitou „D“ detekční sondou. Ta obsahuje dvě cívky, z nichž jedna vysílá signál a druhá přijímá. Pokud se do magnetického pole vysílací cívky dostane kovový předmět dochází k fázovému posunu a změně amplitudy signálů na příjímací cívce.

Protože každý kov ovlivňuje magnetické pole jinak, jde přijímaný signál v reálném čase zpracovávat a provádět softwarovou diskriminaci kovů. Ušlechtilé kovy jsou většinou více vodivé a indukované vířivé proudy více ovlivní magnetické pole cívek.

Pojďme si to vyzkoušet.

Píp, píp, píííp…

Ten detektor je dneska ale ukecaný s takovou nic nenajdeme…. Že já zapomněl udělat kalibraci!

Závěrečná poznámka: 

Kalibraci je nutno provádět před každým použitím detektoru, protože vlastnosti půdy jsou při každém detekování jiné. Vodivost půdy ovlivňují například rozpuštěné minerály a vlhkost. Vysoce minerální půdy téměř znemožňují použít detektor protože se výrazně zmenšuje potenciální hloubka detekce kovu.

Nezkalibrovaný detektor slabě pípá prakticky pořád a snadno vám pak přes neustálý nával tonů uteče opravdový nález.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Dost divná historka

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

Drabble: 

"Uprostřed největší zimy zmizíš, tři měsíce po tobě není ani vidu ani slechu a najednou jsi tady, živá a zdravá! Mám radost, ale kde jsi celou tu dobu byla?"
"Musela jsem vypadnout na vzduch. Bylo mi blbě. Našli mě nějací přespolní lidi a odvezli mě do nemocnice. Jídlo hnusné, zato až do postele, hnusné léky, ale udělalo se mi po nich lépe, individuální péče jako v lázních... hihi, nadrobila jsem člověku pod tričko a pak do podprsenky! Ale letos mi nějak neroste bříško, asi jak jsem byla nemocná, neotěhotněla jsem... myslíš, že to ještě stihnu?"
"Myslím, že si děsně vymýšlíš."

Závěrečná poznámka: 

Netopýři se páří na konci léta a na podzim, ale ovulují a otěhotní až na jaře, když je hezky a dost jídla, zpravidla během dubna. Netopýřice může nejen těhotenství odložit, ale dokonce i dočasně pozastavit.
V záchranné stanici mají netopýři jídlo a teplo stabilně během celého roku (kromě zimování), a tak můžou počít a porodit kdykoliv (pokud stihly předtím obstarat genetický materiál od samců). Moje loňská svěřenkyně (viz fandom Rostu s DMD) počala někdy na konci února a porodila začátkem dubna.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Strčit hlavu do písku a dělat, že se nic neděje...

Drabble: 

Snažíte se před půlnocí rychle dopsat drabble, když v tom vám totálně zamrzne počítač a jedinou cestou, jak z toho ven, je jeho restartování.

Jednou z otázek, která vám v ten okamžik přichází na mysl je:

„Proč se ten krám zase zasekl?!“

Častou příčinou může být takzvaný deadlock, kdy jeden proces čeká na dokončení operace druhého, která nemůže proběhnout, protože se čeká na dokončení operace prvního.

Bohužel zrovna v případě windows bylo rozhodnuto tomuto problému nepředcházet, ale raději ho pro lepší rychlost systému ignorovat. Tento postup má poměrně trefný název „pštrosí algoritmus“, který bez násilného ukončení procesu neudělá vůbec nic.

Obrázek uživatele mila_jj

Co tím mínil?

Úvodní poznámka: 

Jedno BJB ze školních lavic

Drabble: 

"Já tomu nerozumím," kroutila hlavou češtinářka. "Mluvila jsem se žáky o síle imaginace, o schopnosti vyjádřit se jinotajem, o zašifrovaných poselstvích. Požádala jsem je o krátké slohové cvičení na téma Jak vidím své blízké. A Honza Válek odevzdal tohle. Nepopletl si předměty? Nezadal jsi jim referát z chemie?"
Kolega jí vzal z rukou sešit a četl:

Jaká je paní učitelka?
Tvrdší než bór, vzácnější než rhenium. Hoří plamenem jako bílý fosfor. Nabíjí mě jako tantalový elektrolytický kondenzátor. Je právě to, o čem píši.

"Kdepak, holka. Přečti si to znova: Borium, RhEnium, Phospophorus, TAntalum. To je pro tebe i o tobě."

Závěrečná poznámka: 

Poznámka pro kontrolora: Téma je ukryto v latinských názvech použitých prvků.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Adrenalinový zážitek jako žádný jiný

Úvodní poznámka: 

Takový pohled do toho co asi zažíval rover Perseverance při své cestě na Mars :D

Drabble: 

Tak nastal den mého odletu, jsem docela nervózní, ale kdo by nebyl… Sedět si tady na špičce 58 metrové rakety, která má motory původně vyvinuté pro Sovětský raketoplán.

3… 2… 1… 0… Zážeh!

Páni tohle byla tedy jízda, ta raketa má fakt sílu!

Po sedmi měsících temnoprázdna a nudy si začínám myslet, že letím rychlostí 33 km/s špatným směrem.

Ale počkat právě na mě vykoukla ze zpětného zrcátka nějaká červená koule! Kdo mohl čekat že se potkáme obráceně.

Vstupujeme do atmosféry musím se odmlčet!

Prach usedl a opatrně vystrkuji kameru… Mám všechny kola? Mám! Červená planeto jedu si pro tebe!!!

Obrázek uživatele mila_jj

Jaké na ně použít páky?

Úvodní poznámka: 

Nejhorší je ocitnout se v pákové situaci a nemít patu. Nebo snad naopak?

Drabble: 

"Já nevím," lkal čerstvý absolvent učitelství, "co s našimi studenty. Já říkám: 'Učte se!', oni: 'Nás to nebaví!'. Přitlačím a kladou odpor. Povolím a expandují a taky houby dělají. Sakra, to je patová situace!"
"Musíš najít rovnováhu," usmála se zkušenější kolegyně. "Fyzika ať je poučná, ale zároveň i zábavná. Zkus něco praktického."
"Teď? Vždyť bereme páku!"
***
Za půl hodiny se ze školního hřiště ozýval hurónský řev: "Do toho, vy padavky! Kolik vás musí být, abyste na pákové houpačce převážili jednoho učitele, no?"
"Co se to tam děje?" vyhlédla ředitelka.
"Klid. Náš nový kolega právě nasadil na studenty ty správné páky."

Obrázek uživatele mila_jj

Z okraje do středu aneb turistou v cizí zemi

Úvodní poznámka: 

V cestopisu může cestovatel popisovat nejen cizí kraje, ale i zvyklosti jejich obyvatel. A tihle jsou fakt... specifičtí.

Drabble: 

Když jsem se rozhodl opustit svůj okraj a vstoupit do oné země, začal jsem se zájmem studovat všechny zvyklosti jejich obyvatel, abych mezi ně zapadl. Samozřejmě, nechtěl jsem, aby mi někdo říkal "vypal!" nebo dokonce "vypadni!".
Jejich uniformita mě ale děsila. Postupoval jsem stále hlouběji a pořád to bylo stejné. Jeden jako druhý, každý se chtěl družit, stisknout moje ruce a už je nepustit. Jenže oni měli každý čtyři. Já jen dvě. Jednou to musí prasknout.
Vzduch kolem se rozvibroval.
"Cizinec? Těm je vstup zakázán! Připravte zonální tavbu!"
Nechte mě! Jsem obyčejný kyslík! V křemíkovém ingotu jsem se ocitl omylem!

Závěrečná poznámka: 

Křemíkový monokrystal (ingot), potřebný pro výrobu polovodičových součástek, se získává tavbou oxidu křemičitého v křemičitém kelímku. Přitom se občas uvolní atom kyslíku a putuje do monokrystalu, kde setrvává v takzvané intersticální poloze - tj., že v něm pouze je, ale není zde chemicky vázán (a málokdy z ní vypadne sám, musí se většinou odstranit drastičtěji). Křemík je čtyřvazný, kyslík dvouvazný. Koncentrace kyslíku v křemíku se zjišťuje pomocí FTIR, což je jedna z metod infračervené spektroskopie - kyslík po dopadu infračerveného záření kmitá jinak než křemík. Pro jeho odstranění z monokrystalu se používá takzvaná zonální tavba - krystal se pomalu protahuje rozpáleným prstencem, kyslík klesá ke spodnímu konci krystalu a ten se následně odřízne (je mimo jiné křehčí, při řezání by praskal). A má po putování, kyslík jeden, dost už se narajzoval, kudy neměl.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Kdo si počká ten se dočká

Drabble: 

V roce 1927 profesor Thomas Parnell vytvořil experiment ve kterém chtěl svým studentům dokázat, že substance, které se mohou jevit jako pevné, jsou ve skutečnosti kapaliny s extrémní viskozitou.

Pro experiment si zvolil kolomazný dehet, který se dá za studena roztříštit, ale ve skutečnosti má viskozitu 230 miliardkrát větší než voda. Zahřátý kolomazný dehet byl nalit do ucpaného trychtýře a nechal se ustálit. Po třech letech byla odstraněna zátka a experiment započal.

Studenti si však na první odkápnutí kolomazu museli počkat dlouhých 8 let což zarmoutilo mnoho z těch kteří s optimismem doufali, že se dočkají do konce svého studia!

Závěrečná poznámka: 

V současné době, je experiment nonstop sledován webkamerou, tak můžete klidně začít hypnotizovat formující se kapku zde: http://www.thetenthwatch.com/

Obrázek uživatele mila_jj

Od nanotrubek k nanotroubám

Úvodní poznámka: 

Mikroskopička je zpět, a s ní někdo v nadějeplném nanoočekávání.
Věnováno Toře za megatrpělivost s betováním.

Drabble: 

"Dobrý den, nesu vzorky, pan profesor přijde hned. Ne, seďte, založím je sám, mám na ně být opatrný, jsou jedinečné."
***
"Zdravím, mládeži, to zíráte! Uhlíkové nanotrubky, přímo nanotrouby. Celých šest milimetrů dlouhé! Průměr třicet čtyřicet nanometrů, předpokládám. Očekávám publikaci v prestižním časopise, musíte se překonat! Ukažte, co jste vyfotila!"
"Nic, pane profesore. Nerada to říkám, ale žádné trubky tam nejsou."
"Ukažte! Kruci, hladké jako dětská prdelka! Kam jste mi zašantročili nanotrubky, vy dva? Pouhým okem bylo vidět, že tam budou! Vyndejte vzorky, podívám se... Do háje! Pane kolego, vy jste je nalepil obráceně! A vzorky i publikace jsou v... nanotroubě!"

Závěrečná poznámka: 

Současné rekordy v délce nanotrubek jsou kolem několika centimetrů, ale to víte, byly časy, kdy i milimetr byl unikát...

https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0008622320310368#...

Obrázek uživatele netopýr budečský

Do prkýnka

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

Děkuji Dede za nápad :)

Drabble: 

Padá noc.
Šplhám do výšky po měkkém povrchu. Tiše a pečlivě kladu prsty. Jsem na vrcholu, najdu mezírku, přehoupnu se tiše pod světlým závojem a... letím!
Já letím!
Udělám pár koleček, minu stěnu, zachytím se drápky o dlouhý bílý závěs, běžím nahoru a dolů, roztahuji křídla znovu. Narazím na nějakou divnou podlouhlou černou věc. Malé čtvercové schůdky mi uhýbají pod nohama.
Šplhám po placaté věci, neuvěřitelně klouže. Znechucena letím pryč.
Vidím naše bydlení shora jako údolí zakryté záclonou. Zachytím se na exotické kytce a chvíli se rozhlížím.
Nacházím další placatou věc! Ale tahle je měkká a plná úkrytů!
Hmmm... chrrr...

Závěrečná poznámka: 

Více o zmizení Tominy!

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Oříškové latté byla poslední kapka

Drabble: 

Dámy a pánové, situace s veverkami už překonala i kůrovcovou kalamitu a já nemůžu začínat svůj den popíjením oříškového latté! Svolali jsme proto vědecké shromáždění, abychom vymysleli konečné řešení této katastrofy.

Začneme rovnou s mým návrhem, který je samozřejmě ten nejlepší. *hladíc si své obří ego* Vycházíme z toho, že veverka dokáže slyšet zvuky o frekvenci 70 kHz, která nebude rušit psy ani kočky. Vyrobíme tedy tisíce falešných ořechů, do kterých umístíme zvukové zařízení. Veverky samy přemístí ořechy do vyloučených veverko zón a na dálku spustíme rušivé zvuky, které zajistí, že samičky bude bolet hlava a další množení nebude možné!

Obrázek uživatele mila_jj

Vstup do ráje zakázán

Úvodní poznámka: 

1734, Paříž, Café Gradot, kde se scházejí matematici a vůbec elita své doby

Drabble: 

"Milý Maupertuisi, na svou chráněnku čekáte marně. Ani Amazonka, která šermuje a jezdí na koni, obranu našeho útočiště neprorazí."
"Má plné právo zde být! Tady i v Akademii. Je jednou z žen obdařených nejen šarmem, ale i jasnozřivým myšlením a moudrostí starých učenců. Kdyby byla mužem, zářila by v čele vědeckých společností a sbírala mistrovské tituly."
"Takto je jen směšná. Když ji minulý týden odsud vyvedli, přísahala, že se vrátí. Takový nesmysl!"
"Dobrý den, pánové," pozdravil prošedivělý muž. "Dovolte mi vás pohostit u příležitosti mého proniknutí do vaší učené společnosti."
Maupertiovi zaskočilo. "Émilie? Vy taškářko! Vy jste i mistryně převleků?"

Závěrečná poznámka: 

V drabbleti vystupují slavný matematik Pierre Louis Maupertuis a pozoruhodná žena, Gabrielle Émilie Le Tonnelier de Breteuil Marquise du Châtelet. Jestli přijde vhodné téma, povíme si o ní víc. V každém případě mohu už teď napsat, že byla opravdu renesanční bytost s velkým zájmem o matematiku.
Bohužel, tehdejší doba nebyla nakloněna tomu, aby se ženy společensky realizovaly jinde než ve svých salónech. Příhoda je pravdivá - na místě, kde Émilii nevpustili do kavárny jen proto, že je žena, ji o týden později obsluhovali, když se převlékla za bohatého staršího muže. Inu, šaty dělaj člověka.
P.S.: A v drabbleti nepadlo slovo stará. To se o dámě neříká, nikdy. Použijme politicky korektní "jedna z klasiků ve svém oboru".

Stránky

-A A +A