Lidé s kocovinou

Pivotéka Basecamp byla podnikem, kde si člověk mohl nakoupit lahváče z celého světa. Když se rozhodl pro konzumaci na místě, občas mu k tomu dali i skleničku. Ivan sem chodil pravidelně.
"Dneska tu mám něco přímo pro tebe," oznámil mu Jeník, majitel provozovny. "Tmavá čtrnáctka."
Ivan dal na doporučení a nechal si otevřít pivko s názvem Černá ovce.
Konzumace v Basecampu byla zrádná tím, že se stoupající hladinou alkoholu v krvi člověk přestával číst písmenka a vybíral si piva zejména podle obrázku na etiketě.
"Bílá vrána!" vykřikl Ivan a koupil si láhváč za osm stovek. "Ty půjdeš hezky za ovečkama!"

Když se rozhodla držet suchej únor Lynda, Ivan nad tím mávl rukou. Mívala tyhle excesy, stejně jako se občas rozhodla odstěhovat do Reichu. Když s tím přišel i Saša, zkusil Ivan abstinovat.
"Mně ani nechybí ten chlast jako takovej," vysvětloval Ivan Líze, "ale já teď nemám žádnej sociální život, když nechodím do hospody."
"Si tam můžeš dát limonádu."
"Ty vole, zkoušela jsi někdy vypít deset kofol?"
"A co birell?"
"Po tom prdím tak, že bych si tu moh rovnou postavit jímku na bioplyn."
"Tak co teda budeš dělat?"
"No asi koupím tuzemák a brnknu Jiříkovi. Ten na nějakej únor sere."

Pivo dnes?
Ivan střídavě hleděl na zprávu od Lyndy a čtrnáctku v kalendáři a prožíval dilema.
Dneska nemůžu, odepsal nakonec a vypravil se do pekelného chřtánu nákupního centra.

"Ty vole, nazdar!"
Ivan se ve frontě na kytky připojil k Sašovi.
"Jestli ulovim oschlý gerbery, bude to úspěch," zhodnotil Ivan situaci. "Se všichni totálně posrali, ne?"
Saša přehlédl tváře mužů, vrásčité a zešedlé zoufalstvím, a mlčky přikývl.

"Ahoj miláčku!" Ivan vítězoslavně napochodoval do obýváku a zamával povadlými karafiáty.
"Tys něco proved?" zeptala se podezíravě Líza.
"Ne, proč?"
"No že neseš kytky?"
"Je Valentýn!"
"Aha. To jsme radši mohli jít na pivo."

"Poslední objednávky!" ohlásil pingl znuděně.
"Tak ještě tři griotky," objednala Lynda.
"A pivo s sebou do petky," dodal Saša.
"Dvanáctku," upřesnil Ivan, hodil na stůl pětikilo a cestou ven odpálil startku.

Praha je přivítala chladným objetím listopadové noci.
"Hele, tady jsem si nechal vykérovat znamení zla!" zahalekal Saša, když míjeli tetovací salón.
"A maj ještě otevřeno!" okomentovala Lynda světlo linoucí se z provozovny a přihnula si piva.
"Jdu si nechat udělat kérku," pronesl Ivan a hrnul se dovnitř.

"Tak kam to chcete?" zeptala se pokreslená holka s piercingem.
"Na záda," oznámil Ivan a sundal si košili.
"A co?"
"Mapu Středozemě!"

Jaké je složení drinku Long Island Iced Tea?

a) broskvový ledový čaj, vodka, sekt, plátek citronu, led
b) vodka, tequila, bílý rum, triple sec, gin, cukrový sirup, citronová šťáva, Coca-Cola, led
c) citronový ledový čaj, tequila, grenadina, bílý rum, led

Jak dlouho trvá, než mozkové buňky zareagují na alkohol v krevním oběhu?

a) 20 minut
b) 40 minut
c) 6 minut

Jaký je nejstarší alkoholický nápoj na světě?

a) pivo
b) víno
c) slivovice

Jak vzniká kocovina?

a) oxidací alkoholu a vznikem acetaldehydu
b) invazí permoníků s kladívky do dutiny lebeční
c) kocovina není následkem večerního pití, nýbrž ranního vstávání

"Řeknu vám příběh!" pronesl mysticky Brukva a gestem rukou obsáhl celý svět. "Ale nejdřív... kouření!"
S jistotou mistra nacpal kovovou dýmčičku a odpálil.
"Je to takovej příjemnej veneček od tchýně ze skleníku," vysvětlil a podal kuřivo Sašovi.
Když si potáhl i Ivan, začal Brukva své pábení. Vyprávění trvalo několik hodin. Pak vytáhl didgeridoo a spustil psychedelický koncert hodný prvního fagotisty národní opery.
"Ty vole, to je neuvěřitelej člověk," zhodnotil Saša Brukvu, který odešel na malou. "Hotovej šaman. Kdes ho vyhrabal? A jak se vlastně reálně jmenuje?"
Ivan vyfoukl obláček dýmu, bohorovně se zahleděl k obzoru a nevzrušeně oznámil: "Dušan Svoboda."

"Ty vole zase Ambrož," povzdechl si Ivan a zvedl telefon. "No čau, co potřebuješ?"
"Hele mám tři nový pecky a potřeboval bych k tomu texty. Nahrál jsem ti to na drive."
Za normálních okolností by Ivan jásal. Psát písničky pro Ambrožovu punkovou kapelu Prasečí nožičky mu způsobovalo enormní potěšení.
"Ty vole, Ambroži, já to teď vůbec nedávám, jsem totálně bez času. Mám tři prdele práce, řešim nějakej korporátní megaprůser a tak, znáš to."
"No tak až budeš mít čas..."
Ivan típl telefon a otevřel energeťák.
"To víš že jo. Teď budu něco smolit, když mi vyšel novej datáč k WoWku."

Ivan se došoural ke gauči, kam večer uložil Lyndu.
"Dáš si vejce?"
"Vejce nežeru, to už bys moh vědět."
"Tak v tom případě bude snídaně šampiónů," oznámil Ivan a otevřel bohemku.
"Vzpomněla jsem si na historku z nějaký pařby, kde něčí holka poblila bígla a ten pak vletěl domácím do postele."
"Kdo ti to vyprávěl?"
"Jeden kámoš z Brna. Prej blila na zahradě, pes to začal žrát a ona dál blila na něj," zasmála se Lynda a napila se sektu.
"To mě poser."
"No fakt se to stalo."
"To si piš, že se to stalo. Toho bígla totiž zeblila Líza."

"Tak se tu mějte a vypijte, co chcete," rozloučila se Ivanova matka a zabouchla dveře svého Hyundaie.
Kůlna plná piva, sklep plný vína a bar plný whisky napovídaly, že hlídání slepic a zalévání kytek se v tomto kraji odměňují štědře.

Ivanovo ráno nepatřilo k nejlepším. Vyzvracel se a vyšel na zahradu.
"Do píči, co jste udělali s tou kytkou?!" zaječel v absolutním šoku.
"Saša říkal, že je to trifid a divné na něj čumí, tak jsem ho pochcal," odvětil Jindřich.
"A to cigáro o něj típla Lynda."
"Čůráci! Modlete se, aby v Hornbachu měli mučenky, protože jinak jsme tady naposled!"

"Do psí prdele, jak jako nejde!?" zaúpěl Saša.
"Je to jinej typ ventilu, nesedí na tenhle sud," konstatoval Ivan. "A já už mám v sobě dva long islandy."
"Tady už není nikdo, kdo by neměl dva long islandy," doplnil Jindřich.
"Nemůžem bejt přece bez piva!"
"Mám řešení, ale bude to drsný," sdělil Ivan.

U chaty zastavilo zabahněné SUV. V záři halogenů se zjevila silueta. Postava v montérkách, gumácích a westernovém klobouku přinášela na rameni basu piv.
"Tady máte na dnešek, zejtra dovezu pípu," oznámila Líza Mádlová a odjela.
"Hustý!" vydechl Jindřich.
"Jo," řekl Ivan. "Jen budu muset koupit dalšího koně."