Lidé s kocovinou

"Potřebujem novej kurník," vydechl Saša a vyprázdnil lahváč. "Tenhle se rozpadá, včera mi spadly na hlavu dvířka. A slípky vyžadujou víc místa."
"Hele, to nebude problém," zhodnotil situaci Ivan. "Koupíme suda, latě, pletivo a za víkend to máme hotový."

"Co se tváříš jak boží umučení?" zeptala se Líza Ivana po návratu z práce.
"Protože se tak cejtim. Jestli sis nevšimla, tak jsem si probil ruku hřebíkem a napích se bokem na petlici. A po tom Kácovu jsem byl zdechlej tři dny."
"A?"
"A jelikož jsem se jako první zjevil kolegyním, už se mi kvůli tomu posranýmu kurníku směje celá firma."

Ivan se probudil ve své posteli. To bylo dobré. Byl oblečen a na noze měl jednu botu, což už úplně dobré nebylo. Vedle sebe po chvíli zaznamenal chrápajícího Sašu, což nevěstilo nic dobrého už tuplem.
"No do píči," zhodnotil situaci.
V jeho hlavě pracoval urputný permoník, který se pokoušel vypáčit z důlku oční bulvu. Šílenej sušák, v hubě jak po kremaci. Po těle v noci přeběhlo stádo muflonů. Žaludek neprotestoval, ovšem Ivan věděl, že pouze do chvíle, než se napije vody.
"Chceš colu?" zeptala se tiše Líza, zadržujíce smích.
"Ticho!" zaúpěl Ivan. "A zhasni nějak to slunce, je příšerně nahlas!"

"Arnošte, kámo, co vlastně dělá tvůj táta?"
Výrostci oděni do tepláků seděli na zídce před bytovkou a svorně zírali do ajfounů.
"Můj táta je starej pankáč," sdělil Mádl junior.
"Já jsem myslel, že je nějakej manažer nebo tak něco."
"To taky."
Ivan vytáhl z kufru auta basu Radegastů, do sluchátek pustil Prasečí nožičky a vyrazil k domovu.
"Nazdar tati," pozdravil Arnošt mutujícím hlasem.
"Nazdar."
"Nevypadáte moc jako pankáč, pane Mádl."
"Když jsem byl mladej, nosil jsem glády, podhol a piercing ve vobočí," svěřil se Ivan. "Teď už jsem starej, tak mi zůstalo jenom pivko, pogo a triko Sex Pistols."
"Dope!"

Nálevna U Tří kočiček byla legendární. Tahy po pražských podnicích u ní zřídkakdy začínaly, ale často končily. A byly natolik legendární, že si je málokdo pamatoval.

"Tak co to bude, pánové a dámo? Dneska tu máme velikonoční speciál, nařezaný kočičky. Čerstvá várka, epická záležitost."
"To chci," pravil Saša.
"Já to taky zkusim," přidala se Lynda.
"No já taky," přidal se Ivan.
Výčepní donesl tři řezaná piva, půl zlatavá jedenáctka, půl zelené velikonoční pivo.
"To je ještě hustější než magický voko!" zahlásil nadšeně Ivan a naklopil to do sebe.

Jak ti je, Ivane?
Chcípnu. Zapomněl jsem, že mám alergii na pelyněk.

"Tak a jsme v řiti," oznámil Saša.
"Co je?" odtušil Jindřich.
"Šel jsem na cígo a nevšim jsem si, že je tam ten podělanej schod. Mám výron jak prase. S tím fakt nemůžu řídit."
"Já už jsem měl sedm piv a jednu zelenou," zanotoval Ivan, nikoliv však vesele. Restaurační zařízení, kde se nacházeli, stálo dvanáct kilometrů od civilizace.
"Já můžu řídit," navrhl Jindřich. "Když nemám řidičák, nemůžou mi ho vzít!"

"Musíš vycouvat. Dej tam revers," radil Saša Jindřichovi.
Hyundai zběsile zařvala a začala rotovat v soustředných kruzích.
"Píčo vole, co děláš?!"
"Dozadu to jede, když přetočim volant, ne?"
"Páka, vole!"

Když se Ivan Mádl stal otcem, zcela vědomě se rozhodl, že bude dělat věci naprosto jinak než jeho rodiče. Jednoduše si nepřál z Arnošta a Evžena vychovat alkoholiky trpící úzkostí a chronickou depresí. Pak tu ovšem byly ty situace, kdy potřeboval odložit děti k babičce.

"Byli hodný?" zeptal se zcela formálně matky.
"Když jsem Arnoštkovi nabízela kakao, odmítl ho slovy, že gentleman nepije před pátou. Co je to učíš? A Evžen se vzbudil s tím, že ranní vstávání nesvědčí jeho jemnocitu! Kde to prosím tě vzali?"
Ivan usoudil, že ve výchově možná přece jen udělal chybu. Jednoduše svoje syny podcenil.

"Jste se vrátili ze Saigonu? Jsem myslela, že jste byli na pivním festu," zhodnotila Lynda vizáž Saši, Ivana a Alberta.
"No byli jsme na pivním festu," odvětil Ivan s tržnou ránou v obočí.
"Akorát se to trochu zvrhlo," dodal Albert a mimoděk se dotkl svého zmodralého oka.
"Neměli říkat, že podvádíme," zahuhlal Saša se zlomeným nosem.
"Jak se dá, ty vole, podvádět v pivní štafetě?" upřesnil Ivan.
"A to vám jako jen tak dali do držky?"
"No jen tak ne. Až potom, co Albert urval tyč od partystanu, zařval Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme! a polil moderátora dvanáctkou Žižkou."

Byl parný letní den a vývěsní štít hospody se vlnil jako fatamorgána.
"Ty vole, já mám žízeň, že bych vypil mrtvýmu voko," konstatoval Ivan, usadil se ke stolu a začal lustrovat nápojový lístek.
"Mi povídej," přitakal Saša. "Já mám úplně suchou dáseň. Jsem zvědavej na těch jejich deset druhů na čepu."
"Tak to mi ho vyndej," vydechl Ivan.

Jihlavský Ježek
Chotěboř
Starobrno
Zlatý bažant
Jirsák polotmavý
Kutílek
Antoš Chocholáč
Staročech
Mittrowsky světlé
Březňák

"Tak co to bude, pánové?"
"No my se nějak nemůžeme rozhodnout," procedil mezi zuby Saša.
"Dvě minerálky a rovnou to zaplatíme. Já řídím a kamarád je abstinent."

"Pánové," zašveholil Brukva. "Tohle jsou legendární lysohlávky z Údolí, vlastnoruční sběr, prvotřídní výběr, to vás vystřelí do vesmíru."
"No to doufam," řekl Ivan a postavil vodu na čaj.
Saša si zapálil viceroyku, vyfoukl kouř a poznamenal: "Se mnou houbičky nic nedělaj. Všici mají trip a já akorát sračku."
"Tohle tě odpálí, příteli, neboj se ničeho nic," ujistil ho Brukva a jal se připravovat lektvar.

"Tak co?" zeptal se Ivan Šaši po návratu ze světa, kde mají zvuky barvu.
"Prázdno. Zima, tma a politbyro."
"Sašo, ty vole, teď jsi právoplatnej šaman!" vykřikl Brukva.
"Co? Jakto?"
"Protože jsi právě prožil vlastní smrt!"

Je tady někdo, kdo věří na horoskopy?

Ty vole, tolik lidí? Právě jste se přiznali k tomu, že věříte tomu, že Slunce je planeta. Běžte si podat ruku s Babišem a nadojit si žaludeční mlíko, fakt.

Asi před čtyřma tejdnama jsem si četla svůj horoskop. Teda řeknu vám, že větší snůšku hovadin jsem už dlouho neviděla. To byla samá konjunkce Marsu a Uranu a že je teď nejlepší čas na založení rodiny. Prej tomu nasvědčuje měsíc v Blížencích. Já teda nemám páru, co je měsíc v Blížencích, ale pravdou je, že jsem dneska zjistila, že už jsem měsíc v jinači.