Pohádky

“A tady chci pergolku,” ukazuje klient do prostoru. Architekt přikývne. Pergolku, jistě.
“A támhle,” klient pokračuje, “by manželka ráda měla voliéru. Půjde to?”
Architekt opět přikývne. Krotí aktovku, která hrozí vydat se svévolně neznámo kam. Ještě že je z neoprenu. Architekt vypustí několik bublin. Klient se k němu nakloní a šibalsky dodá:
“Chce tu chovat murény. Její oblíbené.”
Architekt cítí, že mu dochází vzduch. Stejně už ví, co potřeboval. Ukáže nahoru k hladině a odrazí se.
Na břehu si konečně vydechne. Z obleku mu crčí, ale jak se říká - náš zákazník, náš pán.
“Myslím, že můžeme podepsat smlouvu, pane Česílko.”

Plesknutí.
Levá hlava: „Laskavě nesahej na zadek mýmu klukovi!“
Pravá hlava: „Já nevěděl, myslel jsem, že je to můj. Je tu tma.“
Levá hlava: „Jakápak tma! Já ti to vytmavím! Stačí otevřít tlamu a je tu světla jak v poledne. Já ti po tom tvým taky nekoukám.“
Pravá hlava: „Jo a zase mě budete peskovat, že chcete spát, já to znám! V týhle jeskyni jeden nemá kousek soukromí!“
Prostřední hlava: „Vy snad máte zatmění! Jsme sice tříhlavý drak, ale tlapy máme jenom dvě a jsou společný. Mimochodem, já jsem si taky rád sáhnul. A v tomhle království vládne demokracie, ne?“

Mladí čerti Lucián a Eliáš konečně dostali vytouženou propustku do světa lidí...
Vyšli ze skal a vyrazili. Vypadalo to jinak než v učebnici, ale nevzdali se! Našli hospodu.
Neonový nápis HELL nade dveřmi. Rámus uvnitř. Cílem - bar.
„Dvakrát pivo,“ poručil Lucián.
„80 korun.“
Eliáš vytáhl bezedný měšec a pečlivě na pult vyskládal 80 zlaťáků.
„Co to má být?!“ rozohnil se barman.
„Zlaťák!“ odvětil Lucián bezelstně.
…
Vyhodili je. Dopadli do sněhu.
„Vždyť to bylo pravé zlato!“ nechápal Eliáš.
Kdosi se zasmál. Ohlédli se. Týpek, dlouhé vlasy, červené čočky. Ale aura anděla!
„Koukám, že vás v pekle také školí podle starých příruček!“

Kráčel voňavou letní krajinou, uniformu měl bez poskvrnky, hlavu plnou odhodlání a nadšení.
Když před měsícem dokončil studia, všichni mu gratulovali. Absolvovat Akademii s vyznamenáním nebylo jen tak. A pak mu Doktor oznámil jeho první samostatný úkol. Konečně se dočkal!
Vytáhl z kapsy lísteček z adresou. Zákazník zatím žádný záznam neměl, ale nebude složité ho zpracovat. Může začít jídlem, to nikdy a nikde nezklamalo, ale kdyby náhodou, má k dispozici nepřeberné množství různých pokušení. Akademie měla velmi obsáhlou knihovnu. Ironií bylo, že to byly většinou církevní spisy.
Bude to směšně snadné, starý poustevník, nějaký Školastykus. Za pár dní bude jejich.

První hodiny s novými obyvateli jeskyně byly pro draka jako pohádka. Teda, drak pořád žije v pohádce, ale víte, jak to myslím. Loupežníci byli fešáci, žádná zdegenerovaná princátka. Nechtěli sice nosit punčochy, jejich vychování odpovídalo tomu, že léta sdíleli domácnost s dalšími sedmatřiceti muži a konverzace napovídala, že stěží dostudovali první třídu, ale co už. Drak nasadil růžové brýle, co je na palouku prodává víla Amálka, a hlavy špitaly jak školačky.
„Směje se jako blbec, ale tak krááásně.“
„Sice se ještě nemyl, ale v těch jeho očích bych se utopil.“
„Sedí si na vedení, ovšem ten zadek má opravdu prvotřídní.“

Černá kudrnatá hlavička se kroutí nad domácím úkolem.
„Máš dobře zavřenou síru? U ďasa, co všechno v tom školním pytli taháš? Vždyť budeš mít křivý záda!“ Čertí babička potěžká cvičebnici Našeptávání pro první ročník.
Čertíček slabikuje:
„Něco bys chtěl, člověče?
Smí se to nebo nesmí?
Pokud se to nesmí, kontroluje se to?
Kontroluje se to zřídka nebo často?
Pokud často, je za to nepříjemný postih?
Pokud je postih hodně nepříjemný, zvládneš to ukecat?
Pokud se z toho nevylžeš, jak moc je postih vymahatelný?
Dá se to na někoho shodit?“
„Strašně zastaralé. Tohle už se dávno nikomu našeptávat nemusí,“ bručí tatínek.

Aladin vycouval z jeskyně rychleji, než tam vešel. Drakovy jiskry v očích a plamenná slova měly za následek, že bylo v jeskyni poněkud přetepleno. Drak měl svou hrdost a za každou cenu si lásku kupovat nechtěl. Když sledoval prchajícího fešáka, cítil se však poněkud vyhořele...
Jaké však bylo jeho překvapení, když na jeskyni zaklepal jakýsi vysoce postavený pobuda a říkal mu, že mu odměnou za Aladina nabízí tři ze svých mužů. Drak přehlédl čtyřicetihlavý dav u své sluje.
„Toho s nejhezčím úsměvem,“ řekla zasněně pravá hlava.
„Toho s nejhezčíma očima.“ dodala prostřední.
„A toho s nejhezčím zadkem.“ zazubila se levá.

Dobry den, dovoluji si vas upozornit, ze hovor je monitorovan. To dela tady Viktor s kamerou. Jmenem spolecnosti Peklo s. r. n. bych vam chtel nabidnout splneni tri prani. V tuhle chvili se jedna o casove omezenou nabidku, ktera vas bude stat pouze vasi dusi.
Dal jsem tomu holomkovi facku, az se mu hlava zatocila, z usi sel sirny puch.
Vyrad me ze svych seznamu, ty halamo, zarval jsem na nej.
Rychlym pokrizovanim jsem odeslal Viktora pryc.
Na jeho pana potrebuji neco silnejsiho.
Na zem jsem napsal runy GDPR, a byl pryc.
Hoho, na Merlina si hned tak nikdo neprijde.

Žil byl jednou bubeníček. Svůj bubínek dostal na vojně, kam ho před lety odvedli. Když šel v první řadě do útoku, bubnoval ze všech sil pro svoje kamarády, aby je každá nepřátelská střela minula. Ze všech bitev vyvázli on i jeho kamarádi živí a zdraví. Po jednom velkém vítězství bubeníček i s kamarády slavili, pili a mávali šavlemi, až bubínek propíchli. Když je ráno vzbudil alarm, aby se seřadili a pochodovali dál za nepřítelem, dostali všichni strach, že bez bubínku nepřežijí. Pod rouškou ranního šera utekli a do armády se už nevrátili. Napříště už si nenechali víno stoupnout do hlavy.

Aladin zdefraudoval loupežníkům celou poctivě naloupenou jeskyni. Dá rozum, že léta mordů, podvodů a krádeží vás připraví na různé úrovně stresu, ale skutečnost, že právě přišel na buben, s vůdcem loupežníků pořádně zamávala. Tohle nemělo šanci pokrýt ani to nejžidovštější pojištění domácnosti v celé Arábii. Navíc uloupit uloupenou kořist z loupeží, to byla položka do loupežnického životopisu! Jedeme!
Vzhledem k tomu, že se vzduchem nesl neladný klapot oslích kopyt a velbloudích prstů, bylo Aladinovi jasné, že nemůže dlouho váhat. Když drak pokynul hlavami směrem k jeskyni a nabídl mu ochranu, ochotně jej následoval, ačkoliv nechápal, co se po něm chce.