DMD č. 11. pro 11. 4. 2018. Téma: Upřednostňuji osobní setkání

"Yes?"
The man scrutinized him, taking in the innocent look of a young English gentleman. His eyes stopped at the celery pinned to the coat.
"I want to see the Doctor."
"Yes, what do you want?" the Doctor replied.
"I don't need a messenger, boy. I want the Doctor."
"Although, I am here to deliver a message," he added.
"Just move away."
Pulling out a gun, he shoved the Doctor aside. The Doctor stepped back, lazily waving his screwdriver. The weapon flew apart.
"I wish people stopped underestimating me," the Doctor sighed.
"Now, what message do you have?" He smiled.

Bylo pozdní Londýnské odpoledne, roční období bylo diskutabilní. Draco ležel na pohovce v obýváku, zabalený do několika dek a popíjel bylinkový čaj. Harry mu odcizil hůlku. Že prý si za tu chřipku stejně může sám.
"Jak ses dneska měl?" zeptal se Harry, když se vrátil domů. Draco pokrčil rameny.
"Četl jsem si," odvětil.
"Vážně? A co?"
"No, chvikama to vypadalo na porno-" začal Draco. Harry povytáhl obočí.
"pak tam čarovali... A jeden chlápek se zakouzlil a všichni mudlové mysleli, že je po něm. A pak jakože obživnul. Nejspíš mocnej kouzelník, toho bych fakt rád potkal.
Harry jen bezradně zakroutil hlavou.

"Když je řeč o lovu," řekl Tarkin, "jde po mě jeden bývalý agent republikové rozvědky a nemůžu ho vypátrat, aniž by poznal, že o něm vím."
"Budeš potřebovat past," odtušil Jova.
"Přesně tak. Když si úplně sám udělám výlet na Carrion, řekl bych, že neodolá."
"A vleze mi přímo na mušku," doplnil stařík a oči se mu zaleskly vzrušením.
"Věděl jsem, že budeš mít radost."
"Mám ho rovnou sejmout?"
"Ne, jen pokud by se chystal mě zastřelit zdálky. Ale myslím, že to bude chtít udělat tváří v tvář a možná si před tím trochu popovídat. Aspoň to bych mu dopřál."

Ten tĺk Vlado si zmyslel, že chce na vlastné oči vidieť čo najviac divých zvierat. Nuž sa vyberie do hory (ďaleko, pravda, nezájde, aby sa náhodou nestratil), a z plného hrdla kričí: "Dobrý deň, priatelia zvieratá, ukážte sa mi," a podobné nezmysly. Zver pravdaže na jeho hulákanie nie je vôbec zvedavá, takže zblízka neuvidí nikdy nič. Mal som sto chutí mu hodiť do izby aspoň užovku, aby potom v Bratislave nevykladal, že v Nízkych Tatrách žiadne divé zvieratá nežijú. Ale to by ten milovník prírody reval, a mňa by otec za takú láskavosť vyplatil remeňom, nuž som to nechal tak.

„Každý sportovec se někdy setkal s podvodníky. Mě například jednou nachytal falešný novinář,“ vypráví slavná vydří snowboardistka. „Představil se jako medvídek mýval. Už podle fotografie byl podezřelý – jako medvěd nevypadal a obličej měl zakrytý černou maskou. Trval na osobním setkání za účelem rozhovoru a já ho nakonec pozvala k sobě domů. Usilovně se vyptával na má čtvrtá místa a byl velice rozčarován, když zjistil, že za ně se nedávají medaile. Mumlal cosi o tom, jak se těšil na brambory. Tak se alespoň pokusil sežrat mou domácí žížalu Jůlii. Zachránila ji jen skutečnost, že si ji předtím potřeboval opláchnout v koupelně.“

Toho rána ležela na zápraží mrtvá sova.
Kryštof ji viděl jako první. Celý bledý vběhl do ložnice a sápal se rodičům pod peřinu.
"Copak je, zlato?" zamručel táta rozespale.
Kryštof mlčel, jen se třásl.
"Byl jsi venku?" zeptala se máma.
Kryštof přikývl:
"Je tam..."
Táta se posadil na posteli.
"Copak tam máš? Máme se jít podívat?"
Kryštof znovu přikývl. Začal natahovat.
A tak se rodiče šli podívat.
"To je zlé znamení," spráskla ruce maminka.
Táta se uchechtl.
"Jestli se mnou osud chce mluvit, ať mi to přijde říct sám."
Ani jeden však netušili, co to znamení znamená pro Kryštůfka Robina...

Střídá se mu tady kupa zájemců a on musí vybrat toho nejlepšího, kdo jim bude pomáhat vytvářet filmy. Ale pohovory mu řeknou o člověku víc než jen životopis.
Naproti se posadila mladá holka, stejná jako ostatní
"V čem podle Vás vynikáte?"
"Především v efektech."
"Myslíte práci v After Effects?" zeptal se a podíval se do životopisu. Kvalifikace žádná, praxe žádná. Co tu vůbec dělá?
"Ne, tak docela."
Zvedl hlavu. Někam zmizela.
Lusk.
Najednou se zjevila dál klidně sedíc na židli.
"Ovládám magii. Filmový průmysl by měl začít najímat čarodějky. Všechny ty kouzla vytvářené počítačově, my umíme předvést naživo."
Práci dostala.

Její reputace ji předcházela a nebylo jí co vytknout:
Má smysl pro rodinu - stará se o starou, zlomenou tchyni.
Má smysl pro empatii - ví, kdy se ptát a kdy nechat ostatní o samotě.
Má smysl pro práci - od té chvíle, kdy sem došly, se nezastavila.
Má smysl pro to, co se sluší - sedne si raději sama, dokud ji nepozvou mezi sebe.
Má smysl pro ekonomiku - co okamžitě nepotřebuje, odloží na později.
Má smysl pro tradice - ač cizinka, přizpůsobuje se zvykům i náboženství.
Přesto to bylo až velmi osobní setkání, které jej přesvědčilo, že si zrovna ji chce vzít za ženu.

Kovový stůl. Nic pro jeho holozáda. Provazy z mizerného materiálu. U stropu kyvadlo. Jak zastaralé. Copak se ti padouši nikdy nepoučí?
Přichází žena. Zvrácená dcera ještě zvrácenějšího padoucha. Proč se mu právě teď nepodlamují kolena?
„Pane Rimmere, neopustil jste hvězdný prostor. Bude Vás škoda.“
„Vždy upřednostňuji osobní setkání, krásná vražedkyně. Jsem však zklamán.“
Zaváhala. „Proč?“
„Neřekli jste mi nic o vašich ďábelských plánech. Uznejte, že takové rande za moc nestojí.“
Okouzlující muž. Poslední přání se má odsouzenci splnit. Jenže Eso umřít nehodlá. Vyvleče se z provazů, vyhoupne přes stůl, vrazí zkoprnělému nepříteli francouzáka a mizí.
„Brzy nashle!“
To je frajer!

Brouzdají spolu orosenou travou.
Nany utrhla kopretinu a bezmyšlenkovitě jí cupuje okvětní lístky.
"Budete se mi smát, ale svou ženu jsem velmi miloval."
Miloval ji věrně.
"Znali jsme se od dětství."
Zjevně.
"Věřím, že muž a žena by se měli znát, než si slíbí věrnost na celý život."
Tajně.
"Brzy se ochladí. Zimy jsou tu krušné."
Láskou se souží.
"Neprovdaná tu pak nemůžete ostávat."
Po jiné touží.
"Pak už nebude možné, abychom s Jenem spali ve stodole."
Má mě rád.
"Jestli si to přejete, odvezu vás do města, do hotelu."
Nemá mě rád.
"Ale raději bych, abyste zůstala."
Miluje mě?